Posted in Lifestyle

Seriály, které mne inspirují

Nepatřím mezi skalní fanoušky seriálů. Když si vybírám seriál, dost často koukám na to, zda se z něj mohu načerpat něco pro svůj osobní rozvoj, nějaká moudra, nové pohledy na věc… Jestli je to seriál o nějakých tématech, která mne inspirují či zajímají. Dokonce i seriál Zoufalé manželky jsem sledovala proto, že jsem chtěla nějaký „ryze ženský seriál“, což mne v tu chvíli zrovna zajímalo :).

A nyní k tipům:

  1. MomMáma. Seriál o alkoholičce Christy (cca 40 let), která je nyní střízlivá a pravidelně chodí na setkání anonymních alkoholiků, a její matce Bonnie (o 16 více než Christy 🙂 ), která je na té stejné cestě – stát se ženou, která vede spořádaný život bez závislosti 🙂 Je to takový mírně přisprostlý seriál, takže možná nedoporučuji úplně sledovat s malými dětmi. S manželem tento seriál sledujeme online v angličtině, avšak náhodně jsem zjistila, že jej sleduje i moje máma, protože jede normálně v televizi! Pro mne je velmi inspirující, jak drží anonymní alkoholici pospolu a podporují se ve svých cílech – zejména v tom nepropadnout znovu alkoholu. No a také je to krásná ukázka rodinných scénářů (v tomto případě třeba alkoholismu a těhotenství v 16ti letech).
  2. The OAOA. Mysteriózní drama plné nadpřirozena a může zaujmout fanoušky seriálů Stranger Things, The Charmed –  Čarodějky, Buffy přemožitelka upírů apod. Hlavní hrdinka, kterou hraje Brit Marling, má dost zajímavý a těžko uvěřitelný životní příběh. Byla unesena a utekla. No a o tom to celé je. Velmi mne zaujalo, že v seriálu figurují jiné dimenze či paralelní reality, a fungují přesně tak, jak jsme si říkaly s kamarádkou na gymplu, že by fungovat mohly. De facto při každém rozhodnutí vzniknou dvě dimenze – jedna, kde jsme se rozhodli tak, a druhá, kde onak… Napínavé, poučné, místy však s menšími dírami v příběhu.
  3. DororoDororo. Tento seriál našel můj manžel někde omylem. Anime (japonské animované seriály) už roky nesleduji, avšak do tohoto jsme se celkem ponořili. Je to pouze krátká série (24 dílů), což je skvělé, protože to není nekonečný příběh jako Naruto, Bleach a mnohá další anime o stovkách dílů… Příběh je velmi pohádkový – trochu jako pohádka o plaváčkovi, akorát ten plaváček nemá tělo, protože 48 tělesných částí tohoto kluka dal jeho otec démonům výměnou za blahobyt své země a následně jej poslal po vodě. Velmi mne fascinuje morální dilema, které se v seriálu opakovaně objevuje – je otec, který takto vydal své dítě, padouch? Nebo je to velký ochránce lidu? V průběhu seriálu dostáváme průběžně příležitost se nad tím zamyslet.

Příjemné sledování 🙂

Reklamy
Posted in Lifestyle

Přírodní kosmetika v praxi

Co se přírodní kosmetiky týče, jsem začátečnice. Začala jsem méně než před rokem.

Považuji za důležité zmínit, že nespolupracuji s žádnou značkou či obchodem. Všechno jsem si zatím pořídila ze svého zájmu a často i proto, že jsem našla pozitivní recenzi od jiné bloggerky nebo tip od kamarádky.

Mám potřebu se na úvod podělit o „velké moudro“: mnoho zajímavých produktů lze sehnat v kamenném obchodě zdravé výživy. Některé mají jen jídlo, ale mnohé mají i kosmetiku. V článku doporučím různé produkty z eshopů, doporučuji však kouknout i do zdravé výživy, kterou máte třeba poblíž 🙂 Zvláště, pokud eshopům neholdujete.

DSC_0005

Na obrázku najdete zprava: ecoegg na praní, peeling a sprchový gel, dva přípravky do koupele – koupelové oleje, a veliká sekce vlevo je věnována vlasům. Akorát jeden béžový obdélníček je tuhé mýdlo. Zbytek jsou šampony v různých fázích použití. Jeden šampon je tekutý. A v nádobce je kondicionér s výraznou chmelovou vůní.

Můžete si všimnout, že vlastním keramickou mističku a dva dřevěné držáky na mýdlo. Třetí dřevěná mýdlenka je na umyvadle a na fotce chybí.

Všechny tyto věcičky (včetně dřevěných mýdlenek) jsem nakoupila ve zdravé výživě Jen zdravě, v kamenném obchodě biooo.cz, na eshopech nuspring.cz, blueberryhill.cz a greenbutik.cz. Na fotce chybí můj nejoblíbenější přírodní deodorant od biorythme (česká značka), růžová voda od navia (slovenská značka) a mýdlo od naturinky (slovenská značka).

Ze všech šamponů, které na obrázku vidíte, bych vyzdvihla ten, který bohužel moc vidět není… najdete jej v keramické mističce úplně vpředu. Je to trocha takových zbytků, kterými však kupodivu ty vlasy ještě umýt jde. Ale je to trochu punk… Každopádně je to šampon z kořene maca od slovenské značky navia a já jsem jej objevila na méně známém blogu s názvem Rozmarné děvče, který píše velmi známá Brněnská bloggerka Děvče u plotny. Je to zatím jediný šampon, který jsem si za necelý rok pořídila, který opravdu myje jako chemický šampon. Není třeba vlasy dodatečně polít octem, šampon příjemně pění a zároveň má v sobě i kondicionér. Jediná „těžkost“, kterou s ním mám, je právě onen zbytek, který vidíte na obrázku. Dopotřebovat tuhé šampony do nuly zkrátka vyžaduje trochu úsilí…

Nicméně já jsem dost velká zastánkyně tuhých šamponů a mýdel. Proč? Protože buď nemají žádné obaly, nebo jsou baleny v papíru. Dosud jsem nezaznamenama žádnou ekokatastrofu, ve které by figuroval papír. Těch s plastem je proti tomu hromada. Řekla bych, že se co se šetření přírody týče, minimalizace odpadu a kompostování vede. Pokud se nám podaří minimalizovat odpad, potom už nemusíme řešit, jestli odpad, který jsme pracně vytřídili, někdo sesype dohromady, nebo ne.

DSC_0008

Pokud Vás tuhé šampony a mýdla lákají, řekla bych, že je fajn vědět předem, jak potom může vaše koupelna vypadat. Ty kousky jsou ze tří různých šamponů a přiznám se, že u některých už nevím, které k sobě patří. mýdlo od naturinky drželo do poslední chvíle celé pohromadě, což je velké plus 🙂

Experimentovali jste někdy s přírodní kosmetikou? Máte tipy na nějaké zajímavé produkty?

Posted in Styl

Nekonečný příběh nakupování oblečení

Obecně lze lidi rozdělit na dvě skupiny – na ty, co oblečení nakupují rádi, třeba si tím i zlepšují náladu. A na ty, kteří nakupování oblečení nesnáší a dělají to jen když už nemají co na sebe. S časem a náladou se mění mnohé. Já jsem za svůj život už byla i tou, která si nákupem náladu napravuje, ale i tou, která odcházela z obchodu s pláčem, protože mi tam nebyly jediné kalhoty… Souvislosti jsou široké – záleží na tom, jaká postava je právě preferovaná a na jakou se móda šije. Potom na tom, jakou postavu právě máme. A do třetice všeho i na tom, jaké obchody si vybíráme. Právě do výběru obchodů se dnes pustím – protože to je podle mě to, co můžeme ovlivnit nejvíce – a ilustruji Vám svůj výběr obchodu na základě osobního dramatu se shánením kalhot.

Myslím si, že v tuto chvíli máme mnoho možností, kde nakupovat:

  • Fast fashionové řetězce nejrůznějších cenových kategorií – C&A, H&M, Takko, New Yorker a mnohé další, které asi není třeba představovat. V některých supermarketech, třeba v Lidlu nebo v Tescu (F&F), se dá také pořídit oblečení. Co se mne týče, já v mnohých z těchto obchodů nemohu vůbec nakoupit. Kalhoty jsou mi krátké (měřím 182 cm), nebo malé (kalhoty mám tak ve velikosti 44) a když už na sebe něco narvu, často v tom vypadám hrozně – mám to příliš upnuté. Musím říct, že z nakupování v těchto klasických obchodech mám trauma nejspíš tak od střední, kdy se zde oblékala většina spolužaček, ale já to jejich oblečení prostě neoblékla… A proto je pro mne vyloženě osvobozující tam nenakupovat.
  • Lokální butiky. Některé z těchto obchodů dokonce jsou certifikovány jako fair trade, třeba Pietro Filipi. Patří tam všechny takové ty Módy a Vkusy, které člověk objeví, když se projde jen tak po městě. Mnohé z nich mají eshop i vlastní kamenný ochod, třeba Reparáda. Všechny určitě fair trade nejsou. Nicméně v mnoha případech je cenová hladina vyšší než v primárně fast fahion obchodech. Na střední jsme se smály, že v obchodě jménem Vkus člověk nic vkusného nenajde… Já jsem v podobných obchodech nakupovala v dobách střední a vlastně i vysoké. A proč? Hlavně proto, že jsem ve svých 18ti letech mohla zabrousit do oddělení pro „ladies“, kde jsem na sebe našla velikost. Na kalhoty to bylo dobré. Sice jsem tam obvykle nenašla žádné, ze kterých bych měla radost, ale oblékla jsem je. S halenkami a šaty to bylo horší, protože jsem v nich vypadala zbytečně usedle.
  • E-shopy. A tady už začíná být výběr obrovský –  fair trade (green butik, NILA), fast fashion, všemožné zahraniční značky, handmade výrobky (fler.cz, etsy.com) a dokonce i úpravy oblečení na míru. Obvykle však také vyšší cenová hladina. Mnoho lidí se eshopů bojí kvůli nesedícímu oblečení a nutnosti oblečení vracet. Já však zatím nemám jedinou špatnou zkušenost. Když oblečení nesedělo, vždy jsem dostala peníze zpět. Navíc se teď rozšířily i festivaly slow fashion a markety, kde si můžete oblečení dostupné obvykle pouze na eshopech přijít vyzkoušet. I v eshopech jsem narazila na to, že mi objednané kalhoty byly krátké. Když jsou příliš dlouhé, jdou zkrátit. Ale člověk je prostě nenatáhne….
  • Šití na míru. Tuto možnost mnozí z nás vůbec nezvažují proto, že si primárně myslíme, že takové oblečení stojí jmění. Když jsem zjistila, že i ve fair trade shopu dle mých etických preferencí mi kalhoty mé velikosti sahají 5 cm nad kotníky, vzdala jsem to a kontaktovala jsem paní, která šije na míru. Doporučila mi ji kolegyně mojí mámy, která je také nadprůměrně vysoká, a nechává si šít všechno. Kalhoty na míru mne stály 1000 Kč. Pro mne je to výhra. Nemusím hodiny shánět kalhoty, což je pro mne náročné fyzicky, psychicky i finančně – zvláště, když zjistím, že nakonec nejsou pohodlné, brzy se rozpadly nebo po vyprání změnily tvar. I šití na míru má však svá specifika. Může být potřeba se s paní 3-4x sejít a zkrátka to trvá. Já mohu doporučit paní Kubáskovou z Brna z Kamechů.
  • Nákupy v sekáči. Sekáče jsou ideální hlavně když člověk nehledá konkrétní věci. Nicméně mohou být výhrou i pro lidi, kteří nemají úplně konfekční velikosti. Asi proto, že tam najdeme oblečení od skutečných lidí a ve skutečné populaci jsou všechny typy postav, všechny výšky, všechny šířky… Ze sekáče mám nejméně jedny kalhoty a jeden svetr, které nosím opravdu pravidelně. Nutno ale říct, že jsem v sekáči i v Anglii pořídila věci, na kterých jsem si nevšimla vad – dírky, děravé kapsy, stopy od potu či nevypratelné mastné skvrny atp. – a ty mi umí radost z nákupu dodatečně zkazit. Prostě to chce dávat pozor. Opět zde připomenu online sekáče a bazárky s kamarádkami 🙂 Samozřejmě pokud měříte 182/155 cm a většina vašich kamarádek měří 170 cm, vyměníte si maximálně šátky, kabelky a kosmetiku…
  • Šít si sama/sám. Ženy, které před pár až mnoha lety šily a opravovaly oblečení pro sebe a svou rodinu mohou zaplesat, protože šít je zase trendy. Jsou tu kurzy šití, kupují se šicí stroje… A je to také vynikající příležitost uspokojit svého kreativního ducha! Já jsem se však v šití zatím nenašla. Ani jsem to nezkusila a zatím jsem nepocítila chuť zkusit to. Nechce se mi vyhradit si na šití čas. Na šití je podle mne lákavé hlavně to, že i když se nestaneme zrovna švadlenkou, můžeme si alespoň opravovat starší oblečení, hlavně naše oblíbené, se kterým se nechceme rozloučit.

Všechny uvedené odkazy směřují na obchody a služby, které jsem osobně vyzkoušela a jsem s nimi spokojená. To znamená, že pokud mi oblečení nesedělo, vyměnili mi je za jiné nebo mi vrátili peníze. A obecně jsem až na vyjímky byla s tím, co jsem pořídila, spokojená.

Pokud máte chuť si přečíst o tom, proč nakupovat ve slow fashion a fair trade obchodech a najít si vlastní styl, mohu doporučit web slou.cz . Nechce se mi na mém blogu dělat znovu práci, která je už udělaná, a popisovat, jak to s oblečením funguje. Nicméně přeji si, aby o problémech oděvního průmyslu vědělo co nejvíce lidí a sami zvážili, jestli to nejde lépe.

Zrovna v tomto týdnu ke mně doputovala opět smutná informace o tom, že ne všechen odpad, který vytřídíme, je zpracován jako tříděný… Dochází i k onomu smíchání odpadu. A do koše tak vyletí i naše snaha. Takže chceme-li přispět ke zlepšení životního prostředí, nezbývá nám, než odpad minimalizovat, spíše než třídit. A to včetně oblečení.

Hezký týden 🙂

 

Posted in Styl

Vlastní styl: další krůčky na cestě

Pro nováčky mírně zrekapituluji svou cestu ke svému stylu. Co mne k hledání svého stylu vlastně vedlo? Myslím si, že to byla hlavně touha být sama sebou, zkrátka se nějak vyjádřit. Až druhotně jsem zjistila, že existuje něco jako pomalá móda (slow fashion). Součástí slow fashion je také to mít svůj vlastní styl. Momentálně považuji slow fashion, minimalismus, kapsulový šatník, ekologické oblékání a fair trade či local přístup jako velké trendy. Trendy, které sama podporuji a fandím jim – a to se moc často nestává, že bych fandila trendům.

Menší zádrhel může být v tom, že fair trade značky bývají trošku dražší. Ne, že by byly dražší než oblečení v místních buticích. Jsou ale dražší, než klasické fast fashion obchody jako je H&M, C&A, NewYorker a mnohé další dobře známé značky, které najdeme často v centrech měst a ve velkých nákupních centrech. Pro ty, kdo nemají rádi utrácení za oblečení, jsou tu v rámci slow fashion second handy – kamenné i online, ruční šití a bazárky s přáteli. Pokud Vás slow fashion zajímá, více se dozvíte třeba zde (doporučuji kouknout na seznam fair trade obchodů), nebo třeba zde (povídání paní, která vede fair trade obchod) a do třetice zde (Green Butik je můj velmi oblíbený fair trade shop).

V duchu slow fashion se snažím vést svůj šatník. O oblečení jsem se začala více zajímat až půl roku poté, co jsem dovršila čtvrtstoletí – před dvěma lety na jaře. Kamarádka tehdy mně a více lidem povykládala o Táni Havlíčkové (video z jejích proměn) a její typologii. Zaujala mne, nicméně neoblékám se podle této typologie. Vybrala jsem si jinou stylovou poradkyni, a sice Nerisu Kalošin (její oficiální web). S ní jsem se poradila v říjnu 2017 a od té doby pracuji stále na tom, jak svůj styl skloubit s určitou praktičností a svými potřebami v dennodenním životě.

Začínám nyní šestý měsíc v práci na plný úvazek. Je to jedna z životních změn, která mne přinutila šatník změnit. A co jsem to vlastně změnila? Pracuji na technické pozici, sedím v laboratoři a nemusím se setkávat se zákazníky. Takže naštěstí nemusím mít business casual make-up ani žádné (pro mne) protivné elegantní kostýmky. Mohu si chodit v čem chci. ALE. Samozřejmě to má své hranice. Čemu se v práci přizpůsobuji?

  1. Teplotě v kanceláři. Je daná kvalitou topení a klimatizace, tím, jak moc svítí slunce, a souhlasem ostatních kolegů k větrání/topení. Co se mne týče, velmi se držím vrstvení – potřebuji tedy dost svetrů, kardiganů či něčeho podobného na přehození. Není nic horšího, než když je člověku zima, nebo když se zbytečně upotí. Proto i v zimě nosím často krátký nebo 3/4 rukáv a k tomu svetr.
  2. Společenské únosnosti. Nejsem v oblečení vyloženě experimentátorkou. Nicméně pracuji v převážně mužském kolektivu a přemýšlím předem nad tím, co je vhodné a co ne. Ne jen z hlediska toho, jak se v oblečení cítím já, ale i jak na mne reaguje okolí. Myslím si, že je docela běžné, že v oblékání narážíme na jakési paradoxy, které často způsobují, že nás oblékání štve. U mne je tímto paradoxem to, že je pro mne nevhodné nosit volné pytlovité oblečení, protože potom vypadám, že vážím o 20 kg více. Jenomže ženy, které mají větší prsa, jako já, vypadají často v upnutém oblečení dost vyzývavě. Jak to tedy řeším? V podstatě mám dva triky: světlé topy mám vždy se vzorkem (s obrázky) a alespoň trochu volné. Upnutých topů mám minimum, a jsou výhradně v tmavých barvách. No a některé věci prostě do práce nenosím vůbec. Vůbec nenosím topy na ramínka a obecně topy bez ramen. Také červené šaty nechávám na příležitosti mimo práci. Necítím se však nijak utlačovaná, je to moje volba. Určitě víte, že během kampaně #MeToo, která upozorňuje na sexuální obtěžování, se objevovalo množství žen, které chtěly být obtěžovány, protože jim to dávalo pocit atraktivity. Každého věc.
  3. Celodennímu sezení. Musím říci, že nechápu, jak některé ženy mohou v nějakém kostýmku celý den sedět na kancelářské židli. Já osobně považuji za nepohodlné i džíny. Zato v mém top žebříčku pohodlnosti jsou šaty či sukně a legíny či bavlněné pružné kalhoty s tričkem. Často sedím třeba v tureckém sedu, což v takové sukni bez legínů zrovna moc vhodné není 🙂 A je to určitě v rozporu s bodem číslo 2. Nicméně legíny tento problém řeší docela dobře! Stejně tak mi přijde dobré přizpůsobit oblečení tomu, aby si člověk mohl v práci občas trochu zacvičit a protáhnout se. Třeba si udělat i malou kancelářskou jógu. Legíny tomu opět velmi nahrávají. O mnoho méně se to však slučuje s většími výstřihy, ale i s volnými halenami, které člověku mohou přepadnout přes hlavu, pokud chce udělat hluboký předklon.

Říkám si, že je také možná čas na pár čísel. Svůj šatník bedlivě sleduji a 95% věcí mám v tajné nástěnce na Pinterestu. Momentálně je můj šatník docela funkční, a zde je můj přehled:

  • 2x košile se zahrnovacím dlouhým rukávem
  • 7x tričko s krátkým rukávem
  • 1x body a 1x triko na ramínka – spíše pro volný čas
  • 6x svetr
  • 8x šaty
  • 3x sukně
  • 4x dlouhé kalhoty a 1x kraťasy
  • 4x legíny a 2x punčochy
  • 13x boty včetně papučí doma a v práci
  • 6x bunda nebo kabát
  • 3x šála, 1x čepice, 1x klobouk, 2x pásek
  • 2x společenské šaty na zvláštní příležitosti
  • 2x tepláky a 1x ležérní sukně na doma

Vynechávám záměrně spodní prádlo a sportovní oblečení. Kolik toho tedy je? Počítám 69 kusů. Řady chci rozšířit ještě o další pohodlné pracovní kalhoty a tmavé šaty pro introvertní dny – jedu často v barvičkách. Co vy na to? Znáte obsah svého šatníku a jeho optimální číslo?

Říkám si, že bych Vám tu neměla jen vykládat, ale také bych Vám mohla nějaké to své oblečení předvést. Konec konců, můžu mít dle Vašeho míněný vkus úplně příšerný. Potom Vás asi moc inspirovat nebudu 🙂 Už na podzim ke mně přišla inspirace udělat si nějaké ty fotky. Dokonce jsem i oslovila kamaráda, ale zatím jsem si neudělala ten čas! Tak uvidíme, co na jaře 🙂

Udělalo mi v poslední době radost, že se objevily kolem mě ženy, které moje oblečení zaujalo, a tak samy teď nosí více barev nebo šatů. Často mezi ženami pozoruji extrémy – mám skříň plnou oblečení, ale přitom nemám co na sebe – nebo – na sebe nemám skoro nic, protože jsem pořád v práci/běhám kolem dětí, a na sebe si neberu čas. Určitě nechci nikoho nabádat, aby za oblečení dával jmění. Spíše k tomu, aby pokud o sobě víte, že vám dělá radost být (podle sebe) hezky oblečená, věnovat tomu oblečení trochu více pozornosti. Může být fajn si položit otázku: V čem budu mít hezčí den? 🙂

Tak pro dnešek to je vše 🙂 Přeji krásný týden (nebo dva až tři…) a radost z jara!

Posted in Osobní rozvoj

Enneagram a další novinky

Je to přesně měsíc, co píšu článek na blog. Je to vcelku dlouhá tvůrčí pauza. Myslím si, že se na mé tvorbě začíná podepisovat práce na plný úvazek. Je to už pátý měsíc od počátku mé první full-time práce. Jelikož se snažím omezit čas strávený na internetu a sezením u počítače, je to ještě o trochu těžší. No a také i článek, který píšu pro radost, je stále určitý energetický výdej. Takže psaní občas zůstává upozaděno za čtením knížky, procházkou, jógou či koukáním do zdi 🙂

A co Vám vlastně povím dnes? No, uvidíme 🙂

Na konci ledna jsem se zúčastnila dvoudenního semináře o Enneagramu. Pamatujete na Enneagram? Napsala jsem o něm článek Enneagram z rychlíku, který podle statistik patří mezi nejoblíbenější na mém blogu. Zúčastnila jsem se semináře Sebeuvědomění s Enneagramem, který mohu určitě doporučit. Na seminářích osobního rozvoje nejsem úplným nováčkem. Na tomto kurzu mne překvapilo množství lidí, kteří se o Enneagramu dověděli v práci, třeba proto, že na kurzu byl jejich nadřízený.

Já osobně jsem bývala historicky spíše fanynkou MBTI, Myers-Briggs type indicator. O tom tu také mám článek MBTI z rychlíku. Ačkoli jsem o MBTI našla mnoho webů, zatím jsem neobjevila žádný seminář, kde bych si mohla s někým o typech povykládat a svoje znalosti prohloubit. Proto pro mne Enneagram v tuto chvíli o něco převážil. Je to i oblíbené téma pro pisálky knih, dokonce i pro některé opravdu duchovně zaměřené lidi i z řad církve.

Musím říct, že Enneagram je také jeden z pohledů na lidskou povahu, který tak trochu hladí mé ego… protože jsem se tak nějak sama přirozeně vydala tou cestou rozvoje. Pro můj typ (podle mne 4) je to neztotožňovat se se svými emocemi a také dodržovat určitá pravidla a disciplínu – třeba kvalitně a pravidelně jíst, udržovat si čas pro sebe v klidu, pravidelně cvičit, dbát na spánek. Mám velkou radost, že jsem se před asi osmi lety touto cestou vydala a opravdu vidím posun vpřed. Samozřejmě to není vždy snadné a ani vždy úspěšné. Propady do nepříjemných emočních stavů absolvuji občas bez většího nadšení i teď.

Pro mne osobně je smíření s tím, že nejsem stroj s konstantním výkonem, stále docela náročné. Přiznám se, že je pro mne celkem potěšující, že je nyní tolik oblíbená současná bloggerka roku Anie Songe, která dle mého pozorování také patří mezi velmi citlivé lidi s kolísající náladou. V mých očích totiž láme představu o tom, že citlivý člověk je přecitlivělý a nemůže dosáhnout žádného úspěchu.

Tento měsíc jsem od své lektorky Arteterapie Hanky Formánkové dostala tip na knihu Průvodce pro vysoce citlivé lidi od psychiatričky Judith Orloff. Anie tuto knihu také doporučovala, tak pokud máte pocit, že jste velmi citlivý člověk, až se téměř bojíte opustit byt, protože vás stále něco zraňuje či zahlcuje, může to být kniha pro Vás 🙂

Před nějakou dobou mne napadlo, že bych vlastně mohla svým čtenářům říci, jak jsem se dostala k alternativním přístupům k osobnímu rozvoji jako je MBTI, Enneagram, Modrá alfa, arteterapie apod. Proč nejít klasickou cestou a chodit k psychologovi? Připomněla jsem si, že všechno má svůj důvod. Moje dříve velmi blízká přítelkyně mi vyprávěla o tom, jak její maminka řešila určitá životní a rodinná dramata. Původně začala u psychologa, ale nemělo to žádný úspěch. Teprve když se vydala alternativní cestou, zaznamenala úspěch. Tyto dvě ženy byly první, se kterými jsem tak nějak vykročila cestou sebepoznání a jejich vliv je zjevný. Tak tolik k mému „alternativnímu“ směrování 🙂

K tomu, abych se na cestu osobního rozvoje vydala, mne vedly mnohé pocity, o kterých hovořím dnes – třeba propady do sebelítosti a mizérie, které trvaly i měsíce a občas už je nezvládali lidé kolem mě, a také celkové ne-nadšení z toho, že musím vůbec žít a čelit životním výzvám, ač se cítím na ně mnohem méně připravena a vybavena, než mnozí jiní. Rozený optimista ze mě asi nebude, ale za ty poslední roky určitě nemohu říct, že by bylo všechno špatné 🙂

To by mohlo být pro dnešek vše 🙂 Ženám, které mají rády fair trade či handmade módu si dovolím připomenout, že v obchodech se to hemží sezónními výprodeji a slevami 🙂

Krásný týden všem!

 

Posted in Lifestyle

Malé radosti

Poslední týdny jsem žádný článek nevyplodila. A konečně čtvrtý den nemoci mne osvítilo 🙂 – snažím se psát samé náročné filosofické články plné velkolepých myšlenek… Jenomže jsem jen člověk, který se chce také bavit nebo si odpočinout, ne jen mít hlavu plnou složitých konstruktů 🙂 No a tak je tu dnes článek s pár tipy jak si udělat radost 🙂

  1. Pustit si oblíbenou hudbu. Zejména z určitých minulých životních etap. Ne každý má chuť si zajít na oldies diskotéku. Stačí zapnout spotify nebo youtube a můžete poslouchat doma třeba u vaření nebo hraní deskovek. Je to už dlouho co nemám spotify premium, a tak jsem hudbu dlouho neposlouchala. Každý člověk posedlý efektivitou pochopí proč – protože z youtube se poslechnuté skladby „nescrobblují “ (neukládají) na last.fm. Last.fm je web, kde můžete dlouhodobě sledovat, co posloucháte, kterou písničku jste si pustili nejvíckrát apod. Ač mě to stále mrzí, smířila jsem se s tím, že se nemohu kochat statistikou, kolik desetitisíců skladeb jsem slyšela, a kolikrát jsem slyšela své nejoblíbenější skladby… Ale co se dá dělat. Přednější je ta radost z poslechu. No a co si tak ráda pustím já?
    • Amy MacDonald vydala nové album Under Stars. To byla letos hvězda mých Vánoc 🙂
    • Tarja, bývalá zpěvačka Nightwish. Nesedne každému, avšak její album What Lies Beneath pro mne zůstává něčím stálým, co jakoby ke mne patřilo 🙂
    • Ellie Goulding, prazvláštní éterická zpěvačka z Anglie. Její tvorba se řadí do žánru Dream Pop. Její album Halcyon days je prazvláštní a krásné.
    • Paloma Faith, další anglická zpěvačka, kterou tu chci vyzdvihnout hlavně proto, že ji považuji za méně známou. A třeba album Fall to Grace 🙂
  2. Začíst se do oblíbené knížky. Může to být knížka, kterou jste už četli, a měli jste ji moc rádi. A může to být také nová knížka od vašeho oblíbeného autora nebo něco z jeho tvorby, co dosud neznáte. Moje volba by byla asi tato:
    • Neil Gaiman – znala jsem od něj Americké bohy, Nikdykde, Kouř a zrcadla… možná ještě něco dalšího. Na motivy tohoto autora byl natočen film Hvězdný prach. Já si od něj v posledním čtvrtroce přečetla Knihu Hřbitova a Severskou mytologii. Kniha hřbitova se mi zatím líbila asi nejvíc z jeho tvorby.
    • Čtení fantasy stálic jako je Harry Potter nebo Pán Prstenů 🙂
    • Zvláštní kategorii by mohla mít pohádková kniha, nějaká, kterou máme doma. Přiznám se, že já asi žádnou nemám, ale vsadím se, že kdo má děti, určitě najde 🙂
  3. Zahrát si hru na PC. Až do této chvíle mne nikdy nenapadlo, že bych zrovna já mohla něco takového doporučit. Zdá se však, že mne soužití s mým manželem doopravdy poznamenalo… Před Vánoci si pořídil hru jménem Darkest Dungeon, která mne nepřestává fascinovat. Připadá mi totiž trochu jako život… člověk chodí na různé těžké mise, ve kterých je však velké procento náhody. Takže i když jdete na lehkou misi, může se to zvrtnout a být pěkně těžké. Hrdinové mají krom omezených životů také omezené množství stresu, které snesou. Pokud jsou vystresování hodně, začínají stresovat i ostatní a dělat zcela nečekané věci. Také si člověk některé konkrétní hrdiny oblíbí, a i když by pro něj bylo ekonomicky výhodnější je v určitou chvíli propustit, raději je zachraňuje… No a to mne na té hře moc baví, a někdy štve. Protože není nad to, když se perfektně připravíte, ale vše se zkazí, a postava zemře nebo musí z boje utéct. Prostě mi to připadá jako život 🙂

No a jak si radost děláte Vy? 🙂

Posted in Osobní rozvoj

Rok 2018

Je neděle večer, posedávám doma s čajem a kakaem (ano, zároveň…) A říkám si, že je možná čas zhodnotit ten rok 2018. Konec konců, už se přehoupla polovina ledna a lineární čas pozpátku neplyne – pokud tedy nejsme na regresní terapii 🙂

Pro mne byl 2018 rokem rituálů. Jak to? Začalo to tím, že jsem se v červnu zúčastnila Beltainu v Nasavrkách, respektive akce s názvem Barbarské hry, v kategorii ženy nad 15 let :D. A hned nato jsem se vydala na svůj historicky první  slunovratový rituál s tarotem, také v červnu. No a pak už to šlo tak nějak samo: Lughnasad a Samhain opět v Nasavrkách a zimní slunovrat opět s tarotem. Tématem letošního Lughnasadu v Nasavrkách byly…. rituály 🙂 Prostě to tak nějak vyšlo. A tak mne rituály provázely celým mým rokem 2018.

Osobně jsem prošla (nejméně) dvěmi změnami – vdala jsem se (také rituál 🙂 ) a změnila jsem zaměstnání. Plánování svatby začalo už v roce 2017 a trvalo skoro rok, 3/4 roku 2018. Na jednu stranu to bylo skvělé, nové, a svatební den se moc povedl, a na druhou stranu jsem ráda, že už jsme svoji a v letošním roce si můžeme víc vydechnout. Nečeká nás obepisování cukrářek, květinářek, hudebníků, matrikářů, kastelánů… prostě se tentokrát budeme věnovat jiným věcem 🙂 No a z hlediska práce se mi ani po 2,5 měsíci nechce vynášet žádné soudy – sama jsem zvědavá, jak to půjde dál. Ještě ani pořádně neznám kolegy. Tak uvidíme 🙂 Zůstávám „ženou v IT“, v tomto směru se nic nezměnilo.

Zdravotně jsem ve 2018 udělala změnu dost zásadní. Někdy v červnu, když jsem si objednávala své svatební barefoot balerínky, jsem zjistila, že mám každou nohu jinou, a zděsila jsem se. Také jsem někdy tou dobou začala více cvičit jógu a ozvala se stará dobrá bolest kyčle, kterou už tak dobře znám skoro 10 let. A tentokrát jsem se konečně rozhodla, že se s tím pokusím něco udělat. Klasickou medicínu už jsem zkoušela a velkou změnu jsem nezaznamenala, tak jsem se vydala cestou alternativní a rozhodla jsem se pro Dornovu metodu u certifikované terapeutky Hany Šobáňové. No a změna je to dost velká. Zlepšil se mi vbočený palec a bolesti výrazně ustoupily. Dokonce jsem byla schopná ujít 30 kilometrů. Nechala jsem si vyrobit ortopedické vložky a kombinuji chození s nimi a chůzi barefoot. Od července, kdy jsem byla na dornovce poprvé, vidím velký pokrok. A na obranu medicíny klasické: musím se přiznat, že jsem tehdy na domácí cvičení dost kašlala, zatímco teď, když jsem se naučila pravidelně cvičit, mám disciplínu mnohem lepší. A proto ty lepší výsledky.

Někdy v dubnu 2018 jsem se rozhodla, že trochu eliminuji přísun masa ve svém jídelníčku – z důvodů etických a ekologických. Myslím si, že masa jíme zbytečně moc. Na druhou stranu znám několik vegetariánů či veganů, kteří asi nevěnovali dost pozornosti studiu toho, čím maso nahradit, a měli z toho docela zásadní zdravotní potíže. Já se nechci vyloženě vyhranit a riskovat zdravotní potíže, takže maso jíst chci. No, ale můžu říct, že je to docela výzva si v závodních jídelnách, menzách či restauracích okolo bývalé práce vybírat jídlo tak, aby bylo bezmasé a nebyl to jen smažený sýr a pizza quatro formaggi… Také nechci opět ze zdravotních důvodů jíst 3x týdně to stejné jídlo uvařené doma. A z důvodů lenosti se mi zase nechce vařit každý či každý druhý den… Někdy to vyjde, někdy ne, nějak to funguje 🙂

Objednala jsem si na zkoušku několik šampónů, sprchových gelů, deodorantů a mýdel z různých e-shopů s přírodní kosmetikou. Některé podobné věcičky jsem zase pořídila ve zdravé výživě. Mou velkou inspirací bylo Děvče u plotny, ovšem s jejím méně známým blogem Rozmarné děvče, kde píše více o ekologické domácnosti a přírodní kosmetice. Nemohu říct, že by se mi osvědčily všechny přípravky, které jsem si pořídila, ale několik jsem si jich opravdu oblíbila a používám je stále. Jen tedy upozorňuji na to, že pokud člověk experimentuje s přírodními šampony, někdy si vlasy musí velmi brzy umýt znovu – v krizové situaci okamžitě – a jindy jsou tak podivné, že je lepší tak nechodit ven… Je to prostě experiment a výzkum na sobě a nejasným výstupem 🙂

V některých věcech už pokračuji od roku 2017 – třeba nadále chováme naše dvě kočičky (kočičku a kocourka z útulku). Také aktivně eliminuji počet věcí, které máme, a snažím se, abychom jich měli co nejméně, neměli jsme věci zbytečné, ale aby nám zároveň nic zásadního nechybělo, což je někdy výzva. Takže se snažím o takový minimalistický životní styl. Pokračuji ve cvičení jógy, někdy méně (1x týdně, a také 0x :D), někdy více (max 3x týdně), pořád mě to baví a mám z toho radost 🙂 Pokračuji ve spolupráci v Centrem Mandala a stále si moc užívám Arteterapeutický ateliér. Studuji nadále osobní pocit štěstí a velkou radost mi udělala publikace Lykke, štěstí, od autora knihy Hygge, Meika Wikinga. Myslím si, že tato kniha v podstatě žádnou reklamu nepotřebuje. Já osobně považuji „druhý díl“ za lepší a doporučila bych jej každému, kdo se o štěstí zajímá. Snažím se udržovat určitou čtenářskou kulturu a zkrátka číst knihy. Abych se trochu hlídala, využívám čtenářskou výzvu na stránce goodreads.com, v češtině je možné využít databázi knih. Dělám to proto, že mám v živé paměti výrok z filmu Dobrý Will Hunting, kde hlavní hrdina říká něco v tom smyslu, že klasické vzdělání lze získat i ve veřejné knihovně :). Nevím, zda je to opravdu tak, určitě je však možné se tam dovědět mnoho.

Pokračuji v autentickém oblékání, v čemž je moje největší inspirace Nerisa. V tom minulém roce jsem se ve volbě oblečení do šatníku ještě trochu více vyhranila. Zjistila jsem, že třeba i některé nové věci, které jsem si pořídila, nenosím. Třeba mi nevyhovují některé barvy, nebo některé oblečení nevypadá tak, jak vypadalo na fotce v e-shopu. Nebo, a to je můj nejméně oblíbený jev, oblečení podivně reaguje s mým potem a i když jsem jej ráno vytáhla ze skříně navoněné a vyprané, v poledne je zralé do pračky… A tak jsem si uvědomila, že nemá smysl hrát na 100% úspěšnost. 80% je taky super 🙂 Nepasující oblečení lze rozdat na bazárcích, dát na charitu nebo prodat na vinted. Za celý rok jsem si v „klasickém obchodě“ pořídila snad jen jedny boty a dvě trička. Zbytek je starší oblečení, fair trade nebo second hand. To také považuji za velký úspěch 🙂 Nicméně nyní, když chodím každý den do práce, pozoruji, že mi oblečení do práce trošku chybí. Takže to bude jeden z mých úkolů na 2019 – trochu tento sortiment rozšířit.

V mnoha ohledech byl pro mne 2018 opravdu dobrý rok, možná snad jeden z nejlepších roků v mém dosavadním životě. Rekapitulaci roku minulého bych doporučila každému. V roce minulém jsem udělala mnoho zásadních změn, a na některé jsem málem měla problém si vzpomenout! A přitom to, jestli člověk nakupuje kosmetiku v normálním supermarketu nebo na eshopu s přírodní kosmetikou, je celkem velký rozdíl! Stejně jako pokud třeba začne péci domácí chleba nebo více navštěvovat rodinu. Myslím si, že změny v našem životě jsou důležité. Každá životní etapa má do sebe něco a je podle mne dobré vědět o tom a užívat si to 🙂 Všímejme si jich.

PS: V tomto článku není žádná placená spolupráce. Dávám tipy jen proto, že chci. Dobrovolně a zdarma.

Posted in Osobní rozvoj

Roční plány

Je to teprve po druhé, co nějaký roční plán dělám. Jak to? Dříve mě to nenapadlo. Až teprve když jsem objevila Carol Tutlle (bohužel jen anglicky…) a zjistila jsem, že pro dva z jejích čtyř osobnostních typů má být plánování typické, tak mne vůbec napadlo, že by šlo něco takového udělat.

V prvé řadě: mají roční plány smysl? Pro někoho ne… Pro mne ano. Dříve jsem měla ničím nepodložený dojem, že toho, co chci, je mnoho, a je to v zásadě nedosažitelné. Tento dojem se však se sestavením ročního plánu výrazně změnil.

Jako příklad uvedu cestování: ráda cestuji. Mnohdy mi to přijde jako hodně nepříjemná touha – kde má člověk stále brát ty finance a čas? Dovolené je (většinou) pět týdnů ročně. Když si vezmu celkově, kam bych všude chtěla jet za svůj život, říkám si až, že to je zcela nedosažitelné. Jenže když si představím, kam bych chtěla jet v nejbližším roce, je to docela jiná perspektiva. Znám sebe a vím, že nechci být z domu déle než třeba 14 dní – výjimkou je pracovní nebo studijní stáž. A také vím, že když jsem dlouho z domu, potom pro svůj klid potřebuji určité období klidu doma – třeba nejméně 2x tak dlouhé. A také… nechci v životě projet zas tolik míst! Některé země jsou momentálně nebezpečné, mnoho jich mne vůbec neláká… A když si opravdu představím, kam bych teď ráda vyjela, zjistím často, že jsou třeba jen dvě varianty. Zbytek je šedivý, nejasný – nic, po čem bych aktuálně opravdu toužila. A napadá mne, že mám vlastně čas. Možná přijdou nová místa, kam budu chtít jet, možná ne. Důležité je – překvapivě – jen teď a tady. To je to jediné hmatatelné.

Rok je pořád dlouhá doba, za rok se toho může hodně změnit. Také se za rok dá splnit sám sobě mnoho přání. Jenomže těžko si můžeme plnit, co si přejeme, pokud nevíme, co to je, a kdy bychom to vlastně chtěli.

No a pokud vidíte v ročním plánování aspoň trošku potenciál, pak mám pro Vás tip, jak na to. Samozřejmě možností je mnoho – nakreslit si svoje přání, vytvořit si třeba koláž z fotek toho, co se nám líbí… Mně na toto plánování nejlépe vyhovuje Pinterestová nástěnka. Jednak inspirace je zaručena – lze zadávat věci do vyhledávání a Pinterest sám nabízí další podobné obrázky, druhak je možné velmi pohodlně obrázky mazat a přidávat. To může být svým způsobem nevýhodné – není špatné si některé cíle stanovovat závazně. Nicméně já to tak neberu – život je změna a co přežije celý rok, to přežít mělo. Můžete se inspirovat mojí Pinterestovou nástěnkou na rok 2018 🙂

V loňském roce se mi nesplnilo vše, co jsem si na nástěnku dala. Mám tam mnoho obrázků luxusních wellness areálů, a za celý rok jsem navštívila maximálně Aquapark Kohoutovice a Kuřim 🙂 Nicméně zdá se, že se možná něco z toho vyplní až v roce letošním. Prostě některé věci mají svůj čas. Nicméně mnohé z toho, co na té nástěnce mám, se splnilo. Některé věci tak, že jsem je ani nečekala.

Nemyslím si, že by se to, co si na nástěnku dáme, plnilo nějakou magickou mocí. Myslím, že nám nástěnka jen pomůže se zaměřit a naše vlastní síla místo toho, aby se zbytečně tříštila nebo zahálela, začne pracovat pro nás. Říká se také, že jdeme tam, kam se díváme, či že čemu věnujeme pozornost, tam proudí naše energie. A pokud to tak je, potom je podle mne výhodné dívat se tam, kam chceme dojít, a věnovat pozornost tomu, co opravdu chceme. Co vy na to? Chcete to taky zkusit? 🙂

Posted in Lifestyle

Začíná 2019, držme si klobouky :)

Na blogu je mrtvo od krásného 11.12. Takže už celé 4 týdny. Když v průběhu prosince psala jedna z mých oblíbených bloggerek, Rebecca z A clothes horse, že v zimě často zápasí s tím, že nemá žádnou inspiraci, nechápala jsem, o čem mluví… Myslím, že můj stav je tomu podobný – nějaký nápad se občas objeví, ale během psaní článku se mi často úplně rozpadne a zjistím, že se mi nedaří formulovat to, co jsem chtěla říct.

Stále jsem Vám ještě nepovykládala, jaká byla naše svatba… v září… Nemohu se rozhodnout, zda popsat zařizování svatby nebo jen svatební den. S tím zařizováním by to vyšlo nejméně na dva články. Dále to asi nemá moc smysl bez fotek. Ráda bych udělala reklamu těm, kteří se na naší svatbě podíleli (květiny, účes, hudba…), jenomže těžko budu dělat reklamu kadeřnici, když neukážu, co umí. Pokud však přidám fotky, blog trochu ztratí na své anonymitě. Takže rozhodnutí hnije 🙂

A také byla skvělá příležitost napsat nějaké zhodnocení 2018 či vstup a plány na 2019, ale ani to nevyšlo! Než jsem se totiž ke psaní článku dostala, zase jsem si u jedné své oblíbené bloggerky tentokrát na z ghetta blogu přečetla, jak raději píše toto zhodnocení mimo okolí nového roku, protože v této době píše zhodnocení mnoho bloggerů a může to už začít být nudné a splývat to… Já si bilancování čtu ráda, ale sleduji jen asi pět bloggerů, takže se mi to těžko přejí. Nicméně rozhodnutí je také in progress…

Tak dnes jen pár stručných aktualit:

1. Bohemian Rhapsody

Pokud se pohybujete v nějakém větším kolektivu, třeba v práci či ve škole, řekla bych, že tip na tento film se k Vám už donesl. Mně se moc líbil – byli jsme na něm 1.1. 🙂 A co jsem si z něj zejména odnesla?

  • Myslela jsem si, že občas sáhnu vedle s výběrem přátel. A zjistila jsem, že v tom nejsem sama! Freddie na tom dle filmu byl při nejmenším srovnatelně…
  • Pokud si nechceme něco přiznat nebo se neumíme přijmout takoví, jací jsme, může to způsobit velkou osamělost a odcizení od blízkých lidí a skutečných přátel. A kdo je osamělý, může být dost zranitelný…
  • Návštěva tohoto filmu s manželem může být zajímavá, zvláště pokud vy odcházíte se slzami dojetí a on s tím, že hudba ho nezaujala a hlavní hrdina mu nebyl moc sympatický…

2. Novoroční předsevzetí?

Obvykle si žádná nedávám, i tak si myslím, že je přelom roku vhodný k nějakým změnám. Ač je to velmi spekulativní – třeba proto, že přelom keltského roku byl už z října na listopad. Takže kdy tedy ten nový rok vlastně je? Nicméně prostředek zimy a doba po delším volnu může znamenat změnu, odpočinek, novou energii. Pro mne to tak celkem je, takže k jakým změnám se teď chystám?

Myslím, že v roce 2018 jsem mírně opomněla kulturu – divadla, kina, operu, balet. A mám v plánu to napravit. Už jsem začala s Bohemian Rhapsody a pokračovat budu s operou Aida.

Dalším mým menším prohřeškem z konce roku 2018 byl mírný ústup v pravidelném cvičení jógy. Změnila jsem práci, přišla jsem o Multisport kartu a dosud jsem si nezažádala o novou v nové práci. A také, co si budeme povídat, toho času trochu ubylo…. No a s novým rokem, když jsem si o Vánočních prázdninách měla čas všechno promyslet, jsem zažádala na nový rok o Active Pass. Pohyb mi dělá dobře a nechci jej vynechat jen tak pro nic za nic 🙂

Jinak pokud byste náhodou měli chuť začít cvičit jógu doma, Adriane z Yoga with Adriane (na youtube) má letos zase měsíční sérii cvičení jógy z domu den co den. V roce 2017 a 18 jsem se do těchto sérií pustila a nelitovala jsem 🙂 Večery jsou dlouhé, na procházky je méně času a zacvičit si 30 minut jógu večer může být opravdu příjemné.

Tak Vám přeji příjemný začátek 2019 🙂 Děkuji Vám za Vaši přízeň v roce 2018 a doufám, že blog Za rohem budete číst rádi i nadále!

Posted in Lifestyle

Vánoční charitativní příspěvky

Minulý pátek jsem měla velmi špatný den. Dokonce až tak špatný, že jsem zrušila dlouho plánovaný sraz s kamarádkou a zavřela se sama doma, zatímco můj muž vyrazil na třídní sraz. Poflakovala jsem se a uprostřed toho navozování lepší nálady mne napadlo, že bych mohla udělat příspěvek na charitu.

Nebyla to žádná náhoda. Četla jsem nedávno knihu Lykke od Meika Wikinga, kterého možná znáte jako autora knihy Hygge. Mně je Hygge líbilo, ale Lykke se mi líbilo víc! Jen tak pro pořádek – Hygge je něco jako útulno či sladké nicnedělání, pohodička, a Lykke je štěstí. Právě jedním z doporučených způsobů jak se cítit šťastnější a mít ze svého života pocit, že má smysl, je pomáhání druhým. Samozřejmě má mnoho forem od koncertů v domově důchodců po veřejně prospěšné práce či poradenství. Já jsem si v tento (ne)náročný páteční večer vybrala právě tu charitu….

A co jsem tam věnovala? Všechno oblečení, které jsem skladovala ve své poličce s oblečením, které chci poslat dál – na bazárcích s jinými ženami, na Vinted.cz nebo v posledním případě do kontíku. A tak mě napadlo, že na ty Vánoce do toho kontíku nehodím jen to ošklivé oblečení s dírkami, ale i pár opravdu hezkých kusů. Pro lidi, kteří potřebují oblečení na pohovory do nové práce. Pro ty, kteří chtějí začít znovu.

No, já hlavně doufám, že to k těmto lidem dojde… že červený charitativní koš a koš s nápisem charita opravdu je charita. Ale lepší nápad jsem zatím nedostala (neváhejte mne inspirovat)!

Zapřemýšlela jsem, co ještě charitativního jsem letos udělala:

  • Staráme se o kočičky z útulku – adoptovali jsme je už loni, ale pečlivě se o ně staráme i přes to, že mají občas zdravotní obtíže nebo si vymrčují venčení (že kocourku…).
  • Po té, co zemřela předchozí obyvatelka našeho bytu, velmi mladá, rozhodla jsem se na žádost pozůstalých přispět na organizaci Dobrý anděl. Pozůstalí si to tak přáli místo květin.
  • Několik dárků k Vánocům a věcí do domácnosti jsem pořídila třeba v Kočičím Pelíšku, kde jde výtěžek z některých předmětů do útulku Opuštěné kočičí tlapky.

Mám rezervy… ale aspoň něco! V příštím roce se chystáme věnovat granule, na které je náš kocourek alergický, také útulku Opuštěné kočičí tlapky. Dlouhodobě se snažím nakupovat zejména fair trade, second hand nebo local produkty v obchodech.

Je však pravda, že v Lykke se hovoří o tom (spoiler alert), že je dobré dělat adresné skutky a poznat osudy lidí, kterým pomáhám. Protože potom člověk vidí výsledky, i když samozřejmě ne každá pomoc je úspěšná. Pokud dlouhodobě přispíváme na léčbu nemocných rakovinou, určitě někteří z nemocných nepřežijí… Ale jiní zase ano. A můžeme přispět i ke kvalitě jejich života.

(stále spoiler alert) Mě osobně také zaujala taková ta přátelská pomoc. Pokud vím, že moje dobrá kamarádka prochází těžkým obdobím, pozvu ji na oběd nebo na večeři, strávím s ní nějaký čas… a nebudu se nutně ptát, zda potřebuje pomoc. Není potřeba se jí hned plést do života nebo ji analyzovat. Jeden hezký večer je podle mne velmi dobrým přátelským servisem.

Co na to Vy? Plánujete letos nějakou charitu?