Posted in Styl

Rok s novým stylem

Nevím jak pro Vás, ale pro mne byly poslední dva týdny celkem převratem. Musím říct, že jsem za rok stihla zapomenout, jaký ve skutečnosti je ten podzim a tmavá polovina roku. Mlhy, mrholení, chlad a tma mne zastihly dost nepřipravenou – můj šatník připravený je, ale spíše moje prožívání je poněkud zaskočené. Podzim 2018 pro mne zatím byl akční, rychlý, v některých směrech dokonce více, než léto.

1e71c86aff95236b75e33c4215656211
This picture comes from Pinterest: here.

A teď jsem se snad od svatby na konci září poprvé zastavila a rozhlédla kolem. Listí je skoro pryč, z práce chodím po tmě… Tak jo, snad jste se také naladili na teď a tady jako já a můžeme začít 🙂

Před rokem, 6.10. 2017, jsem byla na stylové konzultaci u Nerisy Žůrkové. O styl jsem se začala zajímat v dubnu 2017, když známá přede mnou poprvé zmínila Táňu Havlíčkovou. Její metoda mne sice docela zaujala, ovšem tak nějak jsem zjistila, že se nedokážu zařadit do žádné z osmi kategorií. Když jsem hledala informace o metodě OCTO CODES Táni Havlíčkové, našla jsem další stylistku jménem Blanka Winterová. Všechny tyto dámy mne nepochybně ovlivnily na mé cestě jak ke svému stylu, tak k samotné stylové konzultaci.

Nakonec mne ze stylových poradkyň nejvíce zaujala Nerisa. Zejména proto, že její stylový blog je skutečně nabitý informacemi, nejsou to jen reklamy sama na sebe, a ve stylu jde skutečně do hloubky, nedává žádné striktní kategorie a zahrnuje i netradiční možnosti jako je oblékání inspirované fantasy. No a tak jsem se ocitla u ní na konzultaci, nebo spíše ona u mne :), protože konzultace často probíhá doma – je třeba se podívat na to, co zákazník už v šatníku má.

Zjistila jsem za ten rok pár zásadních věcí, které mi dříve nedocházely, třeba:

  • Ať už zhubnu nebo přiberu 10 kg, stále budu ve stejné „tělesné kategorii“ – v mém případě vysoká s výraznými křivkami (přesýpací hodiny), v jiném případě třeba středně vysoká s postavou ve tvaru jablka.
  • Ať mám jakoukoli postavu, mohu vždycky nalézt barvy, které mi sluší.
  • H

    ezky oblečené ženy, které se o sebe starají s láskou a mají pár kil (i 10 nebo 20) navíc, vypadají lépe, než štíhlé ženy, které se o sebe nestarají… Dle mého osobního názoru vnímá okolí více ten vztah ženy k sobě samotné než to, jak moc je „dokonalá“.

Ať už jsme v jakémkoli věku a nevíme úplně, co nám sluší, není pozdě to zjistit. Ať už sám svojí cestou nebo s pomocí poradkyně.

Já se s lidmi ve většině případech radím docela ráda (preferuji tedy vyžádané rady…) a mám dojem, že mne právě kontakt s lidmi mnohokrát posunul dopředu, možná dál, než bych se dostala sama. Je to jednak radami jako takovými, ale i tou samotnou podporou, kterou nám dávají lidé, kteří na nás myslí a drží nám palce. Proto jsem se rozhodla pro osobní konzultaci.

f91f21f94428f4c450b20f5098ac1819
The picture comes from Pinterest: here.

Jak probíhaly změny:

  • Začala jsem nakupovat ve fair trade obchodech, handmade věci.
  • Zaměřila jsem se na barvy, které jsou pro mne doporučené dle barevné typologie (pravý podzim). Dala jsem se do toho opravdu na plno. Skoro jsem vymýtila černou, které jsem dříve nosila hodně, a také letní barvy, kterých jsem měla dost. Teď u mne vládne hlavně oranžová, černou nahradila tmavě modrá.
  • Změnila jsem účes – vrátila jsem se k ofince, kterou jsem už kdysi měla, ale nechtělo se mi o ni starat. Že tento účes svědčí mému obličeji vyplynulo ze softwaru, který umožňuje zkoušet různé účesy, barvy vlasů a snad i make-up 🙂
  • Objevila jsem nakupování v second handu a na vinted.cz, které jsem dříve spíše zatracovala. Ani teď nemám radost, když doma zjistím, že jsem v sekáči vytáhla kabát s děravou kapsou, ale i tak mám z vinted a sekáče věci, které nosím téměř denně a moc ráda.
  • Udělala jsem pořádek v oblečení jako dosud nikdy. Moje kultura recyklace, dávání dál či prodeje na vinted je nyní nezvykle funkční.

TIP: Pokud jste jako já velmi vysoká (více než 180 cm), někdy nám vysokým sekáče celkem přejí! A platí to pro mnohé nekonfekční postavy!

Samozřejmě jsem také v některých ohledech narazila. Největšími překážkami pro mne bylo praktické provedení některých fair trade kousků – kabát s opravdu špatně přišitými knoflíky, tričko, kterému se při praní posunuly švy, šaty/tuniky/sukně bez podšívky, které nelze nosit s legínami, protože se neustále vyhrnují, šaty z příliš těžkého úpletu, které vypadají jako „teplákové“, jednobarevná upnutá bavlněná či bambusová trička, která příliš zdůrazňují postavu, sukně myšlené ke kolenům, které já mám jako minisukénky…

45da835b743b4e8f2734455a8c769268
The picture comes from Pinterest: here.

A třeba také věci, které vyžadují žehlení! Já totiž žehličku nemám a nemám ani přebytek skladovacího prostoru doma. Všechno jsou to věci řešitelné, pokud jim člověk věnuje dost času a dostatečně velkou prioritu. Já jakožto pohodlný mileniál chci po týdnu plném práce a vyřizování o víkendu chodit po venku, ležet v posteli s knihou či se povalovat v kavárně, ne stát u žehlení.

Objevování svého stylu jako takového je podle mne velmi poetická a kouzelná záležitost 🙂 Člověk zavzpomíná na to, co jej kdysi bavilo, co rád nosil, jaký býval a jaký je stále. Zamyslí se nad tím, co svým oblečením vlastně říká a říci chce. Jestli je spíše princezna, víla, pohádková postava, nebo stojí nohama pevně na zemi a je moderním člověkem, minimalistou, sportovcem, počítačovým nadšencem… Oblékat se musíme, tak proč si to neužít?

TIP: Myslím si, že pokud plánujete svatbu, je celkem dobrá investice se na ten svůj styl více podívat a ujasnit si, co máte ráda a co Vám sluší 🙂

Tak co vy na to? Baví Vás Váš šatník?

Reklamy
Posted in Lifestyle

Pánoprstenovský speciál

Jednoho krásného dne mi kamarádi dali vědět, že bude hospodský kvíz s tematikou Pána Prstenů. Zalíbilo se mi to a rozhodla jsem se, že se tam přihlásím! No a nějak vyplynulo, že by bylo príma si toho Pána Prstenů zase jednou přečíst. A tak čtu! A dívám se na filmy… a vzpomínám na staré dobré časy, kdy mi bylo snad 10 nebo 11 let. Tehdy jsem četla Pána Prstenů poprvé a tomu světu jsem propadla. Ani Harry Potter, Star Wars, anime světy a další inspirace, na které jsem narazila, ve mne nezanechaly takovou stopu.

Pán Prstenů pro mne byl inspirací uměleckou – zlepšila jsem se v jazycích a dlouho psala i vlastní básničky – , ale také osobní a morální, což je pro mne mnohem více dennodenní záležitost. V těžkých chvílích někdy vzpomínám na osudy těch, kteří mne v určitém věku provázeli a byli mi snad i bližší, než lidé v mém okolí. Já jsem se tehdy na Pána Prstenů koukala každé pondělí odpoledne. Proto jsem také Společenstvo Prstenu viděla více než 65krát a mnoho pasáží dokážu citovat zpaměti.

A tak mne pro dnešek navrhuji udělat si pár testíků! Kdo jsem z Pána Prstenů?

Takže….

#1 Které z žen z Pána Prstenů se nejvíce podobám?

Zkoušela jsem testů více, všechny mi vyšly stejně, a nejvíce se mi líbil tento ze zimbia.

Arwen.PNG

Arwen jsem jako mladší ze všech ženských postav nejvíce nesnášela 🙂 Ale znáte to, když Vám někdo není lhostejný…. Rozčilovalo mne, že je stále jen smutná a někde pasivně leží. Později mi došlo, že tak trochu vidí do budoucna 🙂 Je vlastně docela šikovná!

#2 Která postava z Pána Prstenů jsem?

U testu jsem se smála, až to nebylo vhodné 😀 Možná je to proto, že jsem geek, možná se budete smát také 🙂 Vybrala jsem si tento. No a výsledek mne zaskočil!

Sam

Shrnula bych to takto: sice nic moc neumím, ale nevzdávám se snadno a člověka, na kterém mi záleží, budu podporovat jak v Kraji, tak v Mordoru 🙂 Dobré!

No a co vy???

Posted in Lifestyle

Filmy, které jsem sledovala před svatbou

Výhoda toho, že jsem před svatbou nebyla zaměstnaná na plný úvazek, byl bezpochyby čas, který jsem mohla věnovat svatbě i sobě. Zařizování svatby znamená hovory, emaily, schůzky, vožení věcí, seznamy věcí, které je ještě třeba zařídit a samozřejmě také ono vědomí, že některé věci nejsou a nebudou pod kontrolou. Třeba počasí a celková nálada hostů.

Ačkoli týden před svatbou bylo mnoho pobíhání a zařizování, snažila jsem se zajistit, aby bylo dostatek času pro odpočinek. To byla moje snaha zařídit dobrou náladu – zejména sobě, protože to je to jediná, co s jistotou mohu ovlivnit… Během dvou dní, které jsem před svatbou trávila doma zejména zařizováním a telefonováním a vymýšlením, udělala jsem si čas na dva filmy.

Byly to samozřejmě romantické komedie… už ani nevím jak dlouho jsem si na podobné sentimentální filmy neudělala čas. A tak jsem ráda, že konečně přišel!

#1 Svatba mého nejlepšího přítele

Možná netradiční svatební film. Rozhodně dobré zamyšlení nad podivností lidských citů, nad podivnou hrdostí a snahou být pro někoho nedostupná. A naopak nad zranitelností a otevřeností, se kterou šarmantním holkám mnohé projde 🙂 Tento film jsem viděla už po druhé. A rozhodně jej doporučuji.

#2 Jíst, meditovat, milovat

Pokud ten minulý svatební film byl netradiční, tento je o to více. Je to film také o cestování. Jenomže, hlavně je o rozvodu… Co myslíte, je to téma, které by se při štěstí před svatbou nemělo ani zmiňovat? Pro mne ne. Tak jako žijeme se smrtí za levým ramenem, tak žijeme i s koncem všech našich vztahů. Někdy je to právě ta smrt, která nás nutí zažít to, co chceme, dokud je čas. A jindy je to konec vztahu, kteréhokoli v našem životě, který nás nutí užívat si toho, co máme, a také se snažit, pracovat na sobě a na vztahu.

I s manželem před skoro rokem jsme sledovali další z filmů, které bych ráda a doporučila. I tento je s Julií Roberts a je to…

#3 Nevěsta na útěku

Tento film je pro mne opravdu fenomenální. Krásná žena, která má hromady nápadníků, jenomže každému hraje jeho vysněnou partnerku a není sama sebou. No a když má do toho praštit, uvědomí si, že nechce být celoživotně herečkou, a tak se sebere a utíká… Tento film se líbil i mému manželovi!

Je to trochu Julia Roberts maraton. No a také… nejsou to ani nejlépe hodnocené filmy na čsfd. Ale…. já prostě nevím, jakou ženu tyhle filmy nerozveselí! 🙂

PS: Mamma Mia 2 je také fajn tip!

Posted in Lifestyle

Moje sólo cesta Norskem

DAY #1

První den, ve středu, jsem vstávala v 5:20 a jela jsem rovnou na ranní vlak Brno-Praha. Byl samozřejmě úplně napěchovaný, takže jsem ocenila místenku. Cestu z nádraží na letiště v Praze už znám dobře, takže jsem dojela velmi snadno. Na cestu jsem si připravila dostatek jídla a až do Osla šlo vše hladce a přesně podle plánu. V Oslu na letišti můj plán končil. Zjistila jsem si předem, že bych měla využít na cestu do centra veřejnou dopravu a nikoli FlyToGet, který stojí zbytečně více peněz. Vlaky jezdily velmi často a dle názvu zastávky jsem snadno zjistila, jak se dostat do města. Můj Airbnb hostitel mi poslal podrobné pokyny jak k němu dojdu a od vlaku to bylo snad jen 10 minut. V krátkosti mi vše vysvětlil a upozornil mne na to, že ceny jídla jsou velmi vysoké. Nevěřila jsem mu až do chvíle, kdy jsem zjistila, že vše v obchodě stojí 3x tolik než v Českém supermarketu – i když se jedná o stejné produkty. Nakonec jsem došla k závěru, že prostě něco jíst musím a dost skromné jídlo jsem si nakoupila na večer, ráno a oběd dalšího dne. Chvíli jsem zvažovala, že vyrazím na obhlídku města, ale setmělo se a já jsem neměla pražádnou chuť na orienťák. A tak jsem v 19:30 vytuhla. Moc hrdá na sebe nejsem, ale bylo to tak… Popravdě jsem se také nechtěla už setkat s žádnými lidmi. Tak jsem se zavřela na pokoji a bylo.

DAY #2

Vstala jsem v krásné 4:30 a započala tak další ráno. Brzy jsem v naprostém soukromí využila sprchu a vyřídila si vše potřebné před cestou do Bergenu. Kolem 8 jsem vyrazila na vlak. Během této skoro osmihodinové cesty vlak překonal převýšení asi 1300 m. Viděla jsem mnoho krásných míst, podzimní krajinu, zasněžené hory, vodopády, velké a rozvodněné řeky. V 15 hodin jsem dorazila do Bergenu a udělala to, co je pro mne v cizím městě přirozené… ztratila jsem se. Nějakou chvíli jsem se hledala s velkým kufrem na kolečkách a batohem v uličkách dlážděných kočičími hlavami. Nakonec jsem se ale našla a dorazila tam, kam jsem měla. Na loď 🙂 , kde mne ubytoval můj kamarád. Dala jsem si své první teplé jídlo na Norském území, první teplé jídlo za 48 hodin, a vyrazili jsme na kopec Mount Ulriken. Nahoru jsme šli asi dvě hodiny velmi svižným tempem, kterého bych ještě před pár měsíci zcela jistě nebyla schopna. Zvládla jsem to díky několika měsícům intenzivního sportování a nejméně dvěma cvičným výšlapům. Z toho tempa mi popravdě nebylo zrovna dobře a žaludek jsem cítila celý večer a ještě druhý den. Ještě jsme trochu popili na lodi s místními, kteří si užívali skvělého počasí, a šlo se spát.

DAY #3

Hlavním úkolem třetího dne bylo dopravit se do města Odda, odkud jsem druhý den vyrážela na 28 km výšlap na Trolltunga, slavný Trollí jazyk. V 8 ráno jsem jela lodí přes Hardanger fjord, potom autobusem z Rosendalu do Odda a kolem 12 jsem byla na místě. Jenomže check-in do hotelu byl v 16h a já nevěděla, že mohu sedět v lobby. No a tak jsem tento mírně deštivý den strávila 4 hodiny venku. Většinu doby jsem si hodně oblečená četla na lavičce, sedíce pod stromem, aby na mne nemrholilo, na své mikině. Šla jsem také na 2 km procházku do kopce kolem řeky, kterou jsem odhadla, že půjdu dvě až tři hodiny… šla jsem ji hodinu včetně oběda na lavičce. Když mi byla zima, vrátila jsem se kus cesty a chodila jsem do kopce, abych se zahřála. V okamžiku, kdy jsem se dostala do hotelu, tak už jsem se jen osprchovala a usadila se na hotelu. Po zbytek dne jsem si jen a pouze četla. V 21h byla schůze všech, kteří se chystají na Trolltunga a dostali jsme pokyny. Na večer jsem sbalila a šla spát nejdříve, jak to šlo.

DAY #4

Vstala jsem v krásných 6h a vyrazila na snídani. Zabalila jsem si sandwiche a jídlo s sebou. Stíhala jsem taktak na 7h odjezd z hotelu. Kolem 8h jsme potom s mojí skupinou zorganizovanou přes Trolltunga Active, s průvodcem a jeho pejsánkem, vyrazili směr Trolltunga. Šli jsme tam dlouhých pět hodin v nekonečném dešti a silném větru. Místy jsme svačili. Překvapilo mne, že krajina se mi nelíbila tolik, jako na Mount Ulriken. Většinou to byla holá skála, mohutné balvany a rozvodněné řeky. U samotného jazyku byl vítr úplně nejsilnější, výhled byl díky mlze minimální a celkově bylo těžké tam vůbec vydržet i přes všechnu výbavu, kterou jsem na sobě měla. Tou dobou už také protekly mé nepromokavé boty. Udělala jsem si obligátní foto, ovšem bez výhledu, s mokrými vlasy a vlajícím pončem… prostě krasavice. Cesta zpět trvala 4 hodiny a zejména její konec už byl celkem veselý. Utíkalo mi to pomalu, takže jsem se dala do řeči s naším norským průvodcem, který zná Česko, dokonce i Brno, a také jsem si povykládala s Američany, Angličankami a Brazilcem. Ten večer už jsem nechtěla jít nikam, ale Američané mne pozvali na večeři. Nechtěla jsem tedy být za socku a rozhodla se, že si večeři zaplatím, i když stojí nesmyslně mnoho… Nakonec jsem to však řešit nemusela, protože za mne i zaplatili. Měla jsem více štěstí, než rozumu.

DAY #5

Tento den v podstatě zase padl na moji cestu z Odda zpět do Bergenu. Autobus a loď totiž nejela dříve, než v 15:30. Byla to cesta o hodně dobrodružnější, protože za propršený den a půl se výrazně zvedla hladina řek a vodopádů, takže ačkoli autobus po silničce okolo úbočí fjordu projel, neměla jsem vždy ten nejlepší pocit, když silnice byla skoro zalitá. Do Bergenu jsem dorazila na večer v silném dešti a s dost bolavýma nohama. Věděla jsem, že já už ten den nikam nepůjdu. To byla cena, kterou jsem zaplatila za těch 28 km. Tento večer jsem měla své třetí teplé jídlo v Norsku.

DAY #6

Přišlo pondělí a můj den v Bergenu. Později ráno jsem se vydala do města, asi tak v 10 hodin dopoledne, a nejméně do dvou hodin jsem městem procházela po svých. Byl sice krásný slunečný den, ale nebylo moc teplo a dost jsem promrzla. Viděla jsem Bryggen, krásnou univerzitu, respektive fakultu právnickou, kostely, místa, nádherné barevné domy. Dokonce i nádraží mají vážně krásné. Dolehla na mne únava, chladno a hlad, a tak jsem se vydala zpět na loď. Jenomže…. mi nezafungoval automatický zámek a nemohla jsem se dostat dovnitř. A to byl od počátku mé cesty první okamžik, kdy jsem začala panikařit. Většinu dne jsem si přála sednout si do kavárny a žádnou jsem si ne a ne vybrat. No a konečně teď, v tomto krizovém okamžiku, jsem si se zoufalým výrazem sedla do nejbližší kavárny. Do dvou hodin se mé zoufalství rozteklo. Uklidnila jsem se čtením knihy, teplým pitím a chatováním s kamarádkou. Když už mi bylo dostatečně dobře, vydala jsem se na loď a zjistila, že to bylo celé nedorozumění a celou dobu bylo otevřeno… nechápu. Co se má stát, stane se. Inspirovala jsem se svou nástěnkou na Pinterestu. Byl nádherný den a já už nemohla chodit… oblékla jsem si všechno termooblečení, které jsem měla, vše teplé, a sedla jsem si na palubu, kde jsem si až do tmy četla. I tento večer je památný, protože jsem si dala své čtvrté teplé jídlo v Norsku 🙂

DAY #7

V poledne mne čekala cesta zpět do Osla. Užívala jsem si, že už se v Bergenu dostatečně orientuji a nádraží jsem našla bez frustrujícího koukání do mapy, ze které vyčtu pravo a levo tak v polovině případů… Byla jsem pořád dost unavená, takže jsem už nikam nešla. Nasedla jsem na vlak a znovu se kochala Norskou přírodou. I tento den byl velmi krásný a výhledy skvělé. Musím ale říci, že v jistém smyslu na mne padl smutek po domově, hlad… a už jsem si jízdu tolik neužila. Bylo to určitě tím, že jízda vlakem ani výhledy už pro mne nebyly ničím novým. Příště bych raději letěla z Bergenu. Vlak stačil jednou. V Oslu na mne padla velká únava, určitě proto, že jsem celou cestu vlakem skoro nejedla. No a když jsem dle pokynů přišla do obchodu, kde jsem si měla vyzvednout klíče ke svému Airbnb, milý pan prodavač mi řekl, že mi klíče nedá… Číslo na hostitele jsem neměla uložené. A ještě ke všemu ten obchod nebyl zrovna blízko k tomu bytu – ne pro člověka stále unaveného po túře, s 15 kg kufrem na kolečkách na nerovném chodníku… Naštěstí mne můj hostitel vyzvedl, což byla moje jediná záchrana. Ten den jsem už jen nakoupila jídlo na večer a na další den a šla spát. Žádná prohlídla Osla nebyla.

DAY #8

V 10 hodin jsem díky tipu od kamarádky vyrazila na Free Tour po Osle, samozřejmě pěšky. Tato dvouhodinová prohlídla mě výrazně rozveselila. Naše průvodkyně Anne-Marie byla extrovertní Norka, velice vtipná a milá. Nebyla jsem úplně sama ještě ani den, přesto jsem byla moc ráda, že si mohu s někým povykládat a procházím se se skupinou. Navíc jsem se zase v Oslu zorientovala, takže už jsem nebyla tolik závislá na mapě. Moc se mi líbila Osloská opera, všechny jejich radnice a hlavně povídání o nich, pevnost a koníci, kteří tam zrovna měli výcvik, parlament a národní divadlo. Když člověk v Oslu žije, asi si může užít také fjordy a ostrůvky kolem. Mně však po Bergenu a zbytku divokého Norska přišel Osloský fjord docela nudný. Naopak jsem si užila tu městskou kulturu a architekturu. Také jsem bydlela ve velmi stylovém bytě. Jeho krásně vybavená kuchyň a koupelna s moderními spotřebiči v kombinaci s dřevěnou podlahou a dveřmi se nedá srovnávat s bytem naším a ani s mnohými bohatěji vybavenými domácnostmi, které jsem kdy viděla. Během odpoledne jsem si poseděla v opeře, která se mi moc líbila. Také jsem se prošla po její střeše. A nakonec jsem si sama na své náklady, konečně odpovědná sama za sebe, dala jídlo v restauraci, své páté teplé jídlo v Norsku.

Večer jsem odlétala domů, respektive do Prahy, kde mne ubytoval strýc. U strýce shodou okolností právě pobývala i babička. Měla jsem to all inclusive, se skvělou večeří a na druhý den snídaní, což mi opravdu udělalo dobře ještě o mnoho více než kdy jindy. Můj let byl tentokrát zpožděný a během doby, kterou jsem strávila na letišti, se 3x změnil gate. V Praze jsem zase sedla do špatného autobusu a prodloužila si tak cestu domů. Ke strejdovi jsem dorazila snad v 11 večer.

DAY #9

Ve čtvrtek byl jediný plán dopravit se z Prahy do Brna a navázat na své obvyklé aktivity. V mém případě to byl večerní arteateliér – kreslení. Ani tento den jsem se s jídlem já osobně moc nevyznamenala. Posnídala a poobědvala jsem topinky od babičky a dala si velkolepou debrecínku v rohlíku… No, úplná foodbloggerka.

A tak jsem se vrátila zpět, unavená, s kopcem špinavého prádla. V Norsku jsem ztratila manželovy zimní rukavice, které mu budu muset koupit, ale zejména klíče od domu… dala jsem je do kapsy, ze které neměly vypadnout. Myslím, že je zrovna mají Trollové. Takže jsem v pátek, stínově desátý den své cesty, napravovala následky svého konání a sháněla nové klíče od domu.

Asi nikoho nepřekvapí, že po tomto všem jsme s manželem strávili celou neděli vařením a pečením. Po všem tom zahálení na jídle jsem měla chuť se pořádně najíst a uvědomila jsem si, že jsem se skoro celé léto vaření vyhýbala. Vaření totiž znamená nakupování surovin, skladování, shánění receptů, samotné vaření a potom zase skladování hotového jídla, umývání nádobí a odpad. Rozhodla jsem se však všem těmto nepříjemnostem konečně čelit a dát si domácí jídlo přesně podle svého gusta. Celkově jsme přípravou jídla strávili opravdu celý den. Začali jsme nákupem v 11 a skončili jsme asi v 9 večer. Oba jsme si potřebovali odpočinout, takže naše častá víkendová zábava – procházka nebo túra – byla prostě vyloučená.

Když jsem v pondělí přišla do práce, kamarádi, kteří mne nejméně dva týdny neviděli, okamžitě říkali, že se jim zdám jaksi pohublá. Svou schopnost vyhladovět se jsem prokázala už na Erasmu ve Finsku a na dovolené v Londýně a jen jsem si ji potvrdila. Je to trochu mor šetřivých lidí a také lidí, kteří nejsou vyloženě milovníky jídla. Snad jsem se poučila a budu se pro příště zase zlepšovat.

Co se bezpečnosti na mých cestách týče, za celou dobu jsem nezažila jediný problém, ač jsem většinu doby byla sama. Nikdo se mne nesnažil okrást ani mne nijak neobtěžoval, snad krom svědků jehovových v Bergenu, kteří si chtěli povídat o bohu, ale naštěstí uměli mizerně anglicky :). Ve vlaku do Bergenu se mne norská slečna, která seděla vedle mě, zeptala, zda-li jsem tu sama – asi po pěti hodinách! Holky na ateliéru se smály, že asi 5 hodin čekala, až ze záchoda přijde můj manžel 🙂 Můj snubní prsten dozajista budil pozornost, protože se mne třeba při nákupu lístků v autobuse řidička ptala, zda-li chci lístky dva.

Nebyl to úplně snadný výlet, zejména pro mou nekázeň v jídle a horší práci s mapou. Nicméně splnil se mi můj sen se pro jednou na dovolené s nikým nedohadovat, co se bude dělat. Všechna špatná rozhodnutí jsem si odskákala sama a nikdo mne za ně neplísnil. Viděla jsem přesně to, co jsem vidět chtěla. Dávali se se mnou do řeči jiní cestovatelé, protože viděli, že jsem sama a ochotná a schopná se bavit. Mohla jsem odpočívat přesně tolik, kolik jsem chtěla a potřebovala. Nemusela jsem se s nikým dohadovat, proč jdu brzy spát a že už nikam nechci jít, a že je to plýtvání časem.

SOLO TRAVEL DOPORUČUJI 🙂

Posted in Lifestyle

Jak si představuji svoji cestu do Norska

Tento článek je psaný retrospektivně 🙂 Nyní už jsem zpět! A o tom, jaká ta cesta doopravdy byla, se dočtete ve čtvrtek.

Nervozita stoupá a produktivita klesá. Blíží se můj odjezd do Norska. Předpověď počasí se mění, déšť nebo hezky… sama jsem zvědavá. Abych si trochu dodala odvahy, udělala jsem si pár cestovních plánů sama pro sebe – na co se těším, a co se skoro jistě dá zařídit.

acd010c30d8a3d5fea75b9aed0b1bf4d
This picture comes from Pinterest and I am not an author and I possess no copywrite. Please see the original link here.
  • Jízda vlakem. Jízdu vlakem mám moc ráda. Ve vlaku mne nejspíš čeká při nejmenším 7 hodin. Hodlám se velkolepě kochat a také jsem se vybavila knihou. Původně to měl být třetí díl ze série Outlander (Cizinka), ale nakonec jsem se více méně na poslední chvíli rozhodla pro Společenstvo Prstenu od J.R.R.Tolkiena. Přece jen je to asi první kniha, která ve mne vykouzlila (nebo jen probudila?) touhu po dobrodružství, a tak by na mém velkém dobrodružství neměla chybět.
  • Tichá chvíle s knížkou. Jak vidíte, knížka je docela ústřední hrdinkou na tomto tripu. Asi hlavně proto, že je to skoro sólo trip, a hledám tedy jakoukoli oporu, která se dá. Možná by byl lepší pejsek, ale knížka musí stačit 😉

S jakými cestovními přáteli a oporou jsem se nakonec v podstatě rozloučila?

  • Mandalování. Když jsem před třemi lety jela na Erasmus, vybavila jsem se velikou knihou mandal a pastelkami v domnění, že se budu velmi věnovat sama sobě a vymalovávat. Moc mi to ale nešlo a těch mandal jsem moc nevykreslila. Rozhodně méně, než v Brně, kdy jsem byla mnohem více soustředěná. Takže moji touhu do něčeho se zabrat obvykle naplňovaly seriály – tehdy zejména Gilmorova děvčata.
  • Poslech hudby. Popravdě, toto rozloučení je mírně nedobrovolné. Od doby, co jsem si před rokem zrušila Spotify Premium, moc hudbu při cestování neposlouchám – mluvím teď hlavně o MHD. Jsou v mém životě dovolené, které mám velmi pevně spojené s určitým albem. Třeba Skotsko a Orkneye, tehdy jsem poslouchala album Ensiferum od stejnojmenné skupiny. Možná by to bylo príma i na tomto výletě, ale zatím se to nijak nerýsuje…

Nervozita a plný pocit odpovědnosti sama za sebe, zevrubné přípravy s prvky pedanterie, to jsou pro mne dosud jen některé příznaky solo travel. Zatím mi jako velmi náročné přišlo zejména si to, že jedu sama na týden do Norska, obhájit. Jak to? Nedávno jsem se vdala, a tedy by bylo logické předpokládat, že se mnou pojede můj manžel. Jenomže on se mnou nejede.

Z našeho okolí vyvstaly dva hlavní hlasy. Přátelé, kteří jsou více moji, než jeho, vědí, jak bych si přála, aby jel se mnou, a více méně mu mají za zlé to, že mne nechá jet samotnou. Což o to, já mu to do nějaké míry za zlé mám také. Jen jsem si uvědomila, že už nemůžu čekat, až pojede také. On bude mít čas na cestování tak asi za tři čtvrtě roku. Jenomže to už čistě hypoteticky mohu být mrtvá (k tomuto macabre tematu více na konci článku)…

Druhý hlas vyvstal zejména z řad mužských a je to zrcadlová verze: jak mohu jet bez svého manžela? Navíc mne asi na tři dny ubytuje kamarád – v tom to je na úkor solo travel trochu podvod, je to určitá opora a zároveň pomoc. Na druhou stranu, je to člověk, kterému to, co budu dělat, je vcelku jedno a s programem mi pomáhat nebude.

Od doby, co jsem mezi lidmi začala říkat, že do Norska pojedu, 99% lidí se hned v první chvíli zeptalo, zda-li jede i můj manžel. A když jsem odvětila „ne“, cítila jsem se jako dost špatná žena… Neměla bych raději být doma jako hodná holka? Velmi mne oproti těmto pochybám podpořila kamarádka, která se vyjádřila, že si mne jako vdanou svůdnici nedovede představit ani v komiksu (v tom je podezřelé ubytování u kamaráda – nicméně s částkami za ubytování v Norsku se moc hádat nejde) a podpořila mne i v tom, že jako partneři budeme spokojenější, pokud si dáme prostor pro naše přání a touhy spíše než abychom se drželi pospolu za každou cenu. Pomohly mi také zkušenosti bloggerů a obecně lidí, kteří vyjeli i na půlroční stáže a jako pár je zvládli. Co je týden proti šesti měsícům? My dva jsme také už jeden Erasmus zvládli. A nakonec je tu takový citát… Hodné holky se dostanou do nebe, zlobivé tam, kam chtějí…

V roce 2017 na jaře jsem absolvovala meditaci na poslední rok života – jde o to, že si představím, že za rok zemřu, a co ještě rozhodně chci udělat. U mne tam figurovalo setkávání se s přáteli, ale na prvním místě bylo cestování. Už o tom vím více jak rok, ale letos jsem tomu cestování zrovna moc nedala – v zahraničí jsem byla jen jednou na dva dny. A tak jsem se rozhodla, že si tuto šanci vyjet do Norska nenechám ujít.

No a jak to všechno dopadlo, to se dozvíte ve čtvrtek 🙂 Můžete se podívat na Moodboard mé cesty do Norska. Kam byste chtěli jet vy? 🙂

Posted in Styl

Jak nevypadat vyzývavě

V tuto chvíli se na blog rýsují tři velká témata: povídání o naší svatbě, povídání o mém solo travelling do Norska a shrnutí mého roku po stylové konzultaci. Možná se objeví malý psychologický článek s názvem „sociální opora“. Je toho hromada a já čekám, až ta témata doopravdy uzrají, abych o nich mohla napsat a byla si jistá, že Vám k nim řeknu všechno to, co chci. A zatímco témata zrají, povím Vám o dalších stylových chybách a tipech, na které jsem experimentálně přišla.

Jak nevypadat či naopak vypadat vyzývavě je téma, na které má nejspíš každý tak trochu jiný názor – ať už mluvíme o názoru konkrétního člověka nebo skupiny (např. ženy/muži). Budu teď mluvit výhradně o ženském oblékání a jak jej z MÉ zkušenosti vidí lidi kolem.

V prvé řadě je podle mne dobré si uvědomit, v jaké jsem situaci a zda-li chci působit vyzývavě nebo ne. Moje strana barikády je tato: občas působím vyzývavěji, než bych chtěla. A podobný fenomén pozoruji i na ženách na ulici. Nedávno jsem stála na jednom dopravním uzlu a mou pozornost zaujala slečna s neskutečně krátkou sukní. Vzápětí jsem si lépe prohlédla její obličej a celkové působení a okamžitě mne napadlo, že se jí prostě stalo to, co se občas stane mně – vytáhla ze skříně něco, co působí úplně jinak, než chtěla… Některé ženy jsou úplný opak a rády působí vyzývavě. Libují si v chtivých pohledech mužů a v lechtivých komplimentech. Nevadí jim, že jim z z pod sukně kouká prádlo když se ohnou. Mohu dle toho ženy rozdělit třeba na svůdkyně a na nevinné dívky. Jsou to dokonce již popsané styly 🙂

Pokud si mám vybrat mezi tím, zda-li budu působit nevinně či vyzývavě, v devadesáti procentech případů si vyberu nevinně. A těch deset si na devadesát devět procent vyberu v soukromí…. Všechno ostatní je omyl 🙂 Dnes se chci podělit o to, jak se takový omyl stane a jak se tomu vyhnout.

  1. Červená barva. Před pár lety jsem si pořídila červený kabát. Do té doby jsem v životě nedostala v MHD a na ulici tolik prapodivných a nevyžádaných komplimentů… Kabát nakonec skončil v koši na charitu. Podobně je to s červenými šaty, ale i s červenými legínami či mnohem menší červenou plochou. Pokud nechceme být v práci nebo v nočním autobuse za femme fatale, nechme červenou raději doma… Samozřejmě se červené nezříkám. Soukromě ji nosím ráda. Avšak raději ve dnech, kdy cítím, že se mě případný prapodivný kompliment nedotkne.
  2. Upnuté oblečení. Možná si říkáte, že to je snad jasné. Představte si však, že jste žena s výraznými křivkami a v pytlovitých střizích působíte mohutně až „asymetricky“ (asi metr na výšku, asi metr na šířku, asi metrák váhy)… Z mého pohledu je jediným řešením oblečení dobře střižené, které postavu respektuje, ale není obtažené. Musím ale říci, že pro mne jako člověka, který se v posledním roce snaží nakupovat pouze ve fair trade obchodech nebo v sekáčích, vůbec není snadné takové oblečení sehnat. Protože, jak už jsem psala, buď je to pytel, nebo je to upnuté.
  3. Světlé jednobarevné topy. Hlavně upnuté či průhledné… Toto je pro mne opravdu velké téma, protože jsem se několika podobnými topy vybavila. Jsou v mých barvách, hezký se hodí k mnohému mému oblečení, ale…… Jednak takové topy vyžadují perfektní spodní prádlo (zkuste si samy…) a druhak i tak poutají hodně pozornost – platí to samozřejmě zejména pro dámy s výraznými křivkami v horní polovině těla. Jsem majitelkou hned dvou krásných bambusových světlých a upnutých topů a už teď se obávám, že brzy poputují na Vinted.cz, kde je prodám tak za pětinu původní ceny. Hned je mi jasné, proč existují košile, blůzy a halenky…

Jak lze některé tyto záležitosti řešit? Základní barvy jsou tři: červená, modrá a žlutá. Z jejich kombinace potom vychází zelená, fialová a oranžová. Krom červené bych všechny tyto barvy zařadila jako velmi dobře použitelné – nevšimla jsem si, že by poutaly nežádoucí pozornost. Stejně tak jsou na tom všechny tmavé neutrální barvy – tmavě šedá, námořnická modrá či tmavě zelená.

🙂 Těším se zase příště!

Posted in Osobní rozvoj, Uncategorized

Věci, které můžeme ovlivnit

Tento článek by se hodil započít odkazem na youtube video, které mi ukázal můj nastávající, a které mne původně inspirovalo k těmto myšlenkám a k napsání tohoto článku. Jenomže já to video nemůžu najít…. A tak z něj vyberu to, co chci dnes sdělit. Ve videu se povídalo, že si musíme v životě uvědomit, jaké věci jsou v naší moci a jaké ne. Pokud chceme cítit větší kontrolu nad naším životem a být spokojenější, musíme se soustředit na to, nad čím moc máme… Třeba zde je takový příklad z Pinterestu:

87addfed47fe241f69686f1ff69dbee7
I have no copyright on this picture. The source is https://www.pinterest.co.uk/pin/711357703618792693/

Pro anglicky nehovořící:

  • Naše úsilí
  • Jak osobně věci bereme
  • Čemu věříme
  • Naše priority
  • Jak laskaví jsme
  • Co jíme
  • O čem mluvíme
  • Na co myslíme
  • Jak otevřenou máme mysl
  • Naši radost
  • Jak vážně bereme život
  • S kým trávíme svůj čas

Není to žádná náhoda, že přišlo takové téma a právě teď. Setkávám se s ním momentálně hned na dvou frontách – když plánuji svatbu a také ve svém profesním životě.

U svatby je to jasné – pokud si člověk zvolí služby, které zná, potom ví docela přesně, co může a nemůže ovlivnit. Mnohem zajímavější je to ale s návštěvníky. O některých třeba víte, že prostě…. nevíte, zda-li se na ně můžete spolehnout, a co vlastně udělají a neudělají. A přesto je to Vaše rodina nebo přátele a chcete je tam mít. Někdo si nevšiml dress code na webu a co teď – říkat lidem, ať si pořídí jiné oblečení? Jsou i věci výrazně zajímavější… moje kamarádka mi před nedávnem povídala, jak její maminka na její svatbu pozvala nějaké známé, aniž by se vůbec nevěsty s ženichem zeptala 🙂 Jsou to lidé, nelze je kontrolovat… A když Vaše maminka pozvala na svatbu známé, je najednou Vaše kaše jim říci, že je tam nechcete. Prostě švanda 🙂

Moje zkušenost říká, že se plánování svatby stane mnohem příjemnějším, když se zaměříte na šaty, květiny, hudbu, obřad, výzdobu stolu… prostě na to, co reálně je pouze a jen v dispozici budoucích manželů. A samozřejmě když vyloučíte vyloženě nepříjemné, nespolehlivé či nevyzpytatelné, hosty – nebo od nich prostě nebudete čekat nic a zaměříte se na ty, kterým věřit můžete.

Co se týče světa profese, o tom nejspíš povykládám jindy, až to bude za mnou pro tuto chvíli.

V posledním půl roce jsem s věcmi, které nemám pod kontrolou, konfrontována dost často. A zjistila jsem, že mne to velmi unavuje. Proto jsem se rozhodla pro dost razantní krok – naplánovala jsem si na říjen dovolenou. Jedu sama a jedu do Norska. Když jsem se konečně odhodlala, zmocnilo se mě velké nadšení. Protože jsem konečně po několika měsících opravdu vzala volant do svých rukou a mohla se rozhodnout sama za sebe, aniž bych musela vyloženě čekat, co udělá někdo druhý. Jak to všechno dopadne Vám povím někdy na konci října 🙂

Posted in Lifestyle

Voda, příroda, moodboardy

Před třemi týdny jsem ve svém článku o oblékání zmínila, že mám určité dilema ohledně toho, o čem psát. Jestli sdílet to, co se právě nedaří, a různé problematické situace, nebo se zaměřit na to pozitivní a to negativní sdílet třeba až po čase. Od doby, co jsem tuto pochybu zmínila, tak se zarazím kdykoli začnu psát něco negativního nebo si stěžovat. Zdá se tedy, že pro tuto chvíli mám jasno – budu se teď soustředit na to pozitivní 🙂

Na podzim nás toho čeká mnoho – povím Vám o tom, jak se daří mně a mému šatníku po roce od stylové konzultace. Také Vám povím více o shánění second-hand oblečení, jak to jde mně, člověku, který snad do svých 22 let v sekáči nenakupoval. Na konci září bude blog Za rohem slavit první rok své existence! Kdo ví, jaká inspirace zase přijde – chystám se totiž chodit na Arteateliér a setkat se s tématy, o kterých teď ani nevím, že je vlastně řeším 🙂 Také se budu vdávat a třeba budu mít nějaké užitečné tipy. *Tarotové okénko* No a v listopadu, na svoje narozeniny, přejdu z archetypu Věže, který provází můj sedmadvacátý rok života, a osmadvacátý začnu s Hvězdou, která je sice velmi zranitelná, avšak přináší emoční léčení a autenticitu */Tarotové okénko*. Zdá se, že podzim pro mne osobně slibuje mnoho změn. Změny často přináší inspiraci, takže doufám, že se to tu pořádně rozjede!

Tento týden bych ráda věnovala svému letos dosud jedinému výletu do zahraničí – bylo to víkendové sjíždění rakouské řeky Salzy. Má vodácká cesta započala někdy v roce 2010. Začala se Lužnicí, což byla školní voda, a hned následovala Sázava, což už byla naše soukromá akce s kamarádkou. Od té doby už uplynulo mnoho vody v řece 🙂 a my jsme sjeli Ohři, Moravu, Moravici, Otavu, ještě znovu Lužnici a Ohři. V určité etapě jsem také jezdila na kajaku a to jsem sjela Svitavu, Zámeckou Dyji v lednici a Jihlavu. Konečně jsem své plácání na pneumatice od traktoru na řece u naší chaty povýšila na to pravé sjíždění veletoků 🙂

Salza je dosud tou nejhezčí a nejoblíbenější řekou, jakou jsem kdy sjížděla. Letos jsem ji sjížděla po páté či po šesté. Ačkoli bylo cca 9 stupňů, v lepším případě 14, spala jsem s kulichem na hlavě a na vodě občas pocítila své koleno – že by bylo revmatické? – byla to akce, které si nesmírně vážím a jsem pokaždé vděčná, když mohu jet. Je to i proto, že jezdím s lidmi, které mám moc ráda, a se kterými je vždycky sranda. Po jednom ročníku jsem sice byla 14 dní nemocná, protože se kamarádovi asi na stý pokus povedlo mne v nestřežené chvíli vyklopit do vody, která má 10 stupňů, ale… prostě to za to stojí!

Výlet na řeku mne inspiroval natolik, že jsem velmi rozšířila už existující Moodboard na Pinterestu s názvem Nature Lover – Milovnice přírody. Na Pinterestu se můžete podívat na celý Moodboard. Je to samá krásná krajina, lidé, psi a stanování 🙂

Pokud jste moodboardy dosud neznali, tak vězte, že to není nic než nástěnka obrázků s určitou tematikou. Na Pinterestu navíc neustále dostáváte tipy na další obrázky, které můžete přidat. Chci jen přidat takové malé upozornění, pro sebe, i pro mé čtenáře – před časem mi kamarádka říkala, že se časem ukázalo, že mnohem úspěšnější jsou blogy, kde autoři předvádí nereálné – třeba nepraktické – oblečení apod. Ukázalo se, že lidé na sociálních sítích chtějí vidět svět trochu lepší, než ho obvykle vidí. A proto na Pinterestu najdete mnoho nerealistických obrázků, upravených lidí a fotografií… A když se je člověk potom snaží přivést k životu, může zjistit, že je to příliš náročné či zbytečné. Odnesme si z těch obrázků ten pocit, věci a uspořádání nechme plavat…

Vrátím se ještě na chvíli k Milovnici přírody – Nature Lover. Napsala jsem o ní dokonce celý článek zde. Vznikla jako produkt cvičení, které jsem objevila u stylové poradkyně Nerisy Žůrkové. V tomto cvičení má člověk za úkol nalézt své podosobnosti či části osobnosti, které se u něj nejčastěji projevují. A má je také obléct 🙂 Musím říci, že je to skvělé cvičení, a že se k těmto nástěnkám, které jsem před rokem vytvořila, ráda vracím. U některých se ve svém oblékání skutečně inspiruji, u některých méně. Ráda na ně koukám, protože jsou to vesměs pozitivní obrazy přírody, pohody či inspirace 🙂 Pokud máte chvilku času pro sebe, tak vřele doporučuji! 🙂

f50caf9990bf232b767faafa69f3d124
This picture is not mine and I have no copyright. The source of the figure is here: https://www.pinterest.co.uk/pin/711357703618832978/
Posted in Osobní rozvoj, Uncategorized

O osamělosti

Jak přibývá adrenalinu před svatbou, měla jsem zmatek o tom, o čem budu dnes psát. Rozepsala jsem dva články, jeden byl však příliš tematicky roztříštěný a druhý příliš vážný. Možná si říkáte, že „O osamělosti“ také není právě lehké téma 🙂 Možná není, ale když už nic, je užitečné.

Já na téma osamělost nemám žádné závratné množství vlastních tipů. Vlastně jsem si docela dlouho neuvědomovala, že se tak vůbec cítím. Ale když už to vím, rozhodla jsem se hledat nějaké užitečné tipy. Mnohé mi vysvětlil článek, který jsem objevila na psychology today. Anglicky hovořící si jej mohou prostudovat sami, pro ostatní poskytnu stručný překlad. Dle tohoto článku existuje 7 typů osamělosti:

  1. Osamění z nové situace. Změna bydliště, práce, nová škola.
  2. Osamění z odlišnosti. Lidé v mém okolí nesdílí to, co je pro mne důležité – víru, životní styl, zájmy…
  3. Osamění z absence partnera. Zajímavé je, že může nastat i u zadaných pokud se partnerské pouto oslabí.
  4. Osamění z absence mazlíčka. V mnohých případech je to docela dobře řešitelné. Problém může být u bydlení v domě, kde nejsou mazlíčci povoleni.
  5. Osamění z toho, že na nás přátele nemají čas. Pojí se s životními změnami – změna školy, nový partner, nové bydliště, nový člen domácnosti. Ale také s tím, že lidé kolem už mnoho přátel mají a nemají zájem o hlubší přátelství.
  6. Osamění z nedůvěryhodného přátelství. Nastává v okamžiku, kdy se svým přátelům bojíme svěřit, příliš často se nedodržují dohody. I chození pozdě může být důvod.
  7. Osamění z nedostatku tiché společnosti. Jsem ráda, že někdo tuto osamělost pojmenoval! Jako mladší jsem to nechápala – nejspíš proto, že jsem tuto společnost měla stále, když jsem žila s rodiči. Je to např. situace, kdy si přejeme, aby si někdo četl ve vedlejší místnosti ve stejném bytě.

Mně osobně typy osamělosti osvětlily zejména to, jak to, že se cítí osaměle člověk, který má mnoho přátel, nebo člověk, který má skvělého partnera. Také se v článku píše o tom, že k prostému lidskému bytí také patří určitá osamělost. Je to logické, každý jsme jiný… Takže do jisté míry se nás každého týká bod 2.

Před nějakou dobou jsem povídala o Enneagramu. Osobně si myslím, že bod 2 – osamění z odlišnosti – je velmi typické pro typ 4. Je to docela protiváha, když člověk má potřebu někam zapadnout, přitom však chce být originální a výjimečný. Občas také přemýšlím nad tím, jak je zde provázána příčina a následek. Mnohdy jsem si řekla, že něco je příliš trendy, a tak se toho vyvaruji, jenomže to je v jistém smyslu také pospolitost…

Jak už jsem říkala, je to u mne nové téma a žádné rady a tipy nemám. Jen tu prostou informaci, proč se vlastně můžeme cítit osamělí. Snad jste se také dověděli něco nového a užitečného 🙂

Posted in Lifestyle

Nejútulnější kavárny v Brně

V pátek bydlo léto a vedro, přes víkend začal podzim…. Večery a noci jsou chladné, vytáhli jsme domácí huňaté tepláky a dlouhé rukávy. Léto je pořád ve vzduchu, to vedro posledních týdnů jen tak nezmizelo, ale já už vytáhla oblečení na podzim. Blíží se to.

Podzim a zima jsou sezónou kaváren a interiérů. Na letní zahrádku už začíná být trochu zima, tak se raději na to jak fouká a prší koukáme zevnitř. Pokud byste náhodou zavítali do Brna a měli choutky si pobyt zpestřit návštěvou kavárny, máte hned několik skvělých možností. Dnes nebudu psát o krásných originálních podnicích jako je Melounový cukr, které mám také moc ráda, ale spíše o menších a méně známých místech.

Kočičí Pelíšek

Zrovna pelíšek je známý docela dost, pro mne je však srdcovkou. Zde jsem si připomněla, že mám ráda všechna zvířátka, i kočičky, a vzápětí jsem si jednu micinu adoptovala – to totiž může každý, kdo tam přijde a ukáže se pro chov kočičáků dostatečně způsobilý. Nicméně nemusíte se bát, pokud nechcete, s kočkou neodejdete 🙂 Můžete si dát jejich vynikající kafe a jen tak kočky pozorovat. Občas za Vámi některá přijde sama, jindy ne. Můžete je lákat na hračky nebo na kočičí kokinka, která dodá obsluha. Občas je přiláká Vaše káva či dortík a to už je někdy trochu horší, ale kočičky jsou v Pelíšku spíše plaché, takže není problém je odehnat. V nejhorším pomůže obsluha 🙂

V létě a na začátku podzimu je sezóna koťátek a to je teprve tanec 🙂 Takže i s koťátky si můžete přijít pohrát.

Kavrána – Kavárna Bílá Vrána

Zatímco Pelíšek je poblíž centra, Kavrána je ve čtvrti zvané Komín, od centra asi 20 minut. Netradiční specialitou tohoto místa je krom přívětivé atmosféry také královský záchod 😀 Je vážně krásný! Kavárna má vynikající horké čokolády, zmrzlinové poháry, domácí limonády a zákusky, káva mi přijde skvělá 🙂 Prostředí je velice pěkné, jednoduché, s převahou dřeva. Obvykle je tam menší výstavka děl studentů z nedaleké Základní umělecké školy, takže je i na co koukat. V této kavárně jsme jednou měli s sebou dokonce i našeho kocoura. A také se mu líbila 🙂

Čokoládovna Minach

Nedávno nás s kamarádkami pohoršilo, že ve městě Modřice bezprostředně sousedícím s Brnem vznikl podnik jménem První brněnská čokoládovna. Nějak to nechápeme, protože není v Brně a není první…. No co. Každopádně tato čokoládovna je v centru, hned vedle Náměstí svobody. Je to docela maličký podnik laděný zejména do červené barvy. Mají zde skvělou čokoládu s likéry, s kořením, s ovocem, fondue, pralinky a všemožné čokoládové speciality, které jsou prostě k sežrání. Zejména loňské jaro jsem tam byla snad každý týden. Je to tam moc příjemné a řekněte sami, kdo by neměl rád čokoládu 🙂 Jako specialitu doporučuji tu s kardamomem.

Stavíte se? 🙂

Na závěr dodávám, že tuto reklamu dělám z vlastní iniciativy a nikdo mne neplatí 🙂 Názor je jen a jen můj.