Posted in Lifestyle

Malé radosti

Poslední týdny jsem žádný článek nevyplodila. A konečně čtvrtý den nemoci mne osvítilo 🙂 – snažím se psát samé náročné filosofické články plné velkolepých myšlenek… Jenomže jsem jen člověk, který se chce také bavit nebo si odpočinout, ne jen mít hlavu plnou složitých konstruktů 🙂 No a tak je tu dnes článek s pár tipy jak si udělat radost 🙂

  1. Pustit si oblíbenou hudbu. Zejména z určitých minulých životních etap. Ne každý má chuť si zajít na oldies diskotéku. Stačí zapnout spotify nebo youtube a můžete poslouchat doma třeba u vaření nebo hraní deskovek. Je to už dlouho co nemám spotify premium, a tak jsem hudbu dlouho neposlouchala. Každý člověk posedlý efektivitou pochopí proč – protože z youtube se poslechnuté skladby „nescrobblují “ (neukládají) na last.fm. Last.fm je web, kde můžete dlouhodobě sledovat, co posloucháte, kterou písničku jste si pustili nejvíckrát apod. Ač mě to stále mrzí, smířila jsem se s tím, že se nemohu kochat statistikou, kolik desetitisíců skladeb jsem slyšela, a kolikrát jsem slyšela své nejoblíbenější skladby… Ale co se dá dělat. Přednější je ta radost z poslechu. No a co si tak ráda pustím já?
    • Amy MacDonald vydala nové album Under Stars. To byla letos hvězda mých Vánoc 🙂
    • Tarja, bývalá zpěvačka Nightwish. Nesedne každému, avšak její album What Lies Beneath pro mne zůstává něčím stálým, co jakoby ke mne patřilo 🙂
    • Ellie Goulding, prazvláštní éterická zpěvačka z Anglie. Její tvorba se řadí do žánru Dream Pop. Její album Halcyon days je prazvláštní a krásné.
    • Paloma Faith, další anglická zpěvačka, kterou tu chci vyzdvihnout hlavně proto, že ji považuji za méně známou. A třeba album Fall to Grace 🙂
  2. Začíst se do oblíbené knížky. Může to být knížka, kterou jste už četli, a měli jste ji moc rádi. A může to být také nová knížka od vašeho oblíbeného autora nebo něco z jeho tvorby, co dosud neznáte. Moje volba by byla asi tato:
    • Neil Gaiman – znala jsem od něj Americké bohy, Nikdykde, Kouř a zrcadla… možná ještě něco dalšího. Na motivy tohoto autora byl natočen film Hvězdný prach. Já si od něj v posledním čtvrtroce přečetla Knihu Hřbitova a Severskou mytologii. Kniha hřbitova se mi zatím líbila asi nejvíc z jeho tvorby.
    • Čtení fantasy stálic jako je Harry Potter nebo Pán Prstenů 🙂
    • Zvláštní kategorii by mohla mít pohádková kniha, nějaká, kterou máme doma. Přiznám se, že já asi žádnou nemám, ale vsadím se, že kdo má děti, určitě najde 🙂
  3. Zahrát si hru na PC. Až do této chvíle mne nikdy nenapadlo, že bych zrovna já mohla něco takového doporučit. Zdá se však, že mne soužití s mým manželem doopravdy poznamenalo… Před Vánoci si pořídil hru jménem Darkest Dungeon, která mne nepřestává fascinovat. Připadá mi totiž trochu jako život… člověk chodí na různé těžké mise, ve kterých je však velké procento náhody. Takže i když jdete na lehkou misi, může se to zvrtnout a být pěkně těžké. Hrdinové mají krom omezených životů také omezené množství stresu, které snesou. Pokud jsou vystresování hodně, začínají stresovat i ostatní a dělat zcela nečekané věci. Také si člověk některé konkrétní hrdiny oblíbí, a i když by pro něj bylo ekonomicky výhodnější je v určitou chvíli propustit, raději je zachraňuje… No a to mne na té hře moc baví, a někdy štve. Protože není nad to, když se perfektně připravíte, ale vše se zkazí, a postava zemře nebo musí z boje utéct. Prostě mi to připadá jako život 🙂

No a jak si radost děláte Vy? 🙂

Reklamy
Posted in Osobní rozvoj

Rok 2018

Je neděle večer, posedávám doma s čajem a kakaem (ano, zároveň…) A říkám si, že je možná čas zhodnotit ten rok 2018. Konec konců, už se přehoupla polovina ledna a lineární čas pozpátku neplyne – pokud tedy nejsme na regresní terapii 🙂

Pro mne byl 2018 rokem rituálů. Jak to? Začalo to tím, že jsem se v červnu zúčastnila Beltainu v Nasavrkách, respektive akce s názvem Barbarské hry, v kategorii ženy nad 15 let :D. A hned nato jsem se vydala na svůj historicky první  slunovratový rituál s tarotem, také v červnu. No a pak už to šlo tak nějak samo: Lughnasad a Samhain opět v Nasavrkách a zimní slunovrat opět s tarotem. Tématem letošního Lughnasadu v Nasavrkách byly…. rituály 🙂 Prostě to tak nějak vyšlo. A tak mne rituály provázely celým mým rokem 2018.

Osobně jsem prošla (nejméně) dvěmi změnami – vdala jsem se (také rituál 🙂 ) a změnila jsem zaměstnání. Plánování svatby začalo už v roce 2017 a trvalo skoro rok, 3/4 roku 2018. Na jednu stranu to bylo skvělé, nové, a svatební den se moc povedl, a na druhou stranu jsem ráda, že už jsme svoji a v letošním roce si můžeme víc vydechnout. Nečeká nás obepisování cukrářek, květinářek, hudebníků, matrikářů, kastelánů… prostě se tentokrát budeme věnovat jiným věcem 🙂 No a z hlediska práce se mi ani po 2,5 měsíci nechce vynášet žádné soudy – sama jsem zvědavá, jak to půjde dál. Ještě ani pořádně neznám kolegy. Tak uvidíme 🙂 Zůstávám „ženou v IT“, v tomto směru se nic nezměnilo.

Zdravotně jsem ve 2018 udělala změnu dost zásadní. Někdy v červnu, když jsem si objednávala své svatební barefoot balerínky, jsem zjistila, že mám každou nohu jinou, a zděsila jsem se. Také jsem někdy tou dobou začala více cvičit jógu a ozvala se stará dobrá bolest kyčle, kterou už tak dobře znám skoro 10 let. A tentokrát jsem se konečně rozhodla, že se s tím pokusím něco udělat. Klasickou medicínu už jsem zkoušela a velkou změnu jsem nezaznamenala, tak jsem se vydala cestou alternativní a rozhodla jsem se pro Dornovu metodu u certifikované terapeutky Hany Šobáňové. No a změna je to dost velká. Zlepšil se mi vbočený palec a bolesti výrazně ustoupily. Dokonce jsem byla schopná ujít 30 kilometrů. Nechala jsem si vyrobit ortopedické vložky a kombinuji chození s nimi a chůzi barefoot. Od července, kdy jsem byla na dornovce poprvé, vidím velký pokrok. A na obranu medicíny klasické: musím se přiznat, že jsem tehdy na domácí cvičení dost kašlala, zatímco teď, když jsem se naučila pravidelně cvičit, mám disciplínu mnohem lepší. A proto ty lepší výsledky.

Někdy v dubnu 2018 jsem se rozhodla, že trochu eliminuji přísun masa ve svém jídelníčku – z důvodů etických a ekologických. Myslím si, že masa jíme zbytečně moc. Na druhou stranu znám několik vegetariánů či veganů, kteří asi nevěnovali dost pozornosti studiu toho, čím maso nahradit, a měli z toho docela zásadní zdravotní potíže. Já se nechci vyloženě vyhranit a riskovat zdravotní potíže, takže maso jíst chci. No, ale můžu říct, že je to docela výzva si v závodních jídelnách, menzách či restauracích okolo bývalé práce vybírat jídlo tak, aby bylo bezmasé a nebyl to jen smažený sýr a pizza quatro formaggi… Také nechci opět ze zdravotních důvodů jíst 3x týdně to stejné jídlo uvařené doma. A z důvodů lenosti se mi zase nechce vařit každý či každý druhý den… Někdy to vyjde, někdy ne, nějak to funguje 🙂

Objednala jsem si na zkoušku několik šampónů, sprchových gelů, deodorantů a mýdel z různých e-shopů s přírodní kosmetikou. Některé podobné věcičky jsem zase pořídila ve zdravé výživě. Mou velkou inspirací bylo Děvče u plotny, ovšem s jejím méně známým blogem Rozmarné děvče, kde píše více o ekologické domácnosti a přírodní kosmetice. Nemohu říct, že by se mi osvědčily všechny přípravky, které jsem si pořídila, ale několik jsem si jich opravdu oblíbila a používám je stále. Jen tedy upozorňuji na to, že pokud člověk experimentuje s přírodními šampony, někdy si vlasy musí velmi brzy umýt znovu – v krizové situaci okamžitě – a jindy jsou tak podivné, že je lepší tak nechodit ven… Je to prostě experiment a výzkum na sobě a nejasným výstupem 🙂

V některých věcech už pokračuji od roku 2017 – třeba nadále chováme naše dvě kočičky (kočičku a kocourka z útulku). Také aktivně eliminuji počet věcí, které máme, a snažím se, abychom jich měli co nejméně, neměli jsme věci zbytečné, ale aby nám zároveň nic zásadního nechybělo, což je někdy výzva. Takže se snažím o takový minimalistický životní styl. Pokračuji ve cvičení jógy, někdy méně (1x týdně, a také 0x :D), někdy více (max 3x týdně), pořád mě to baví a mám z toho radost 🙂 Pokračuji ve spolupráci v Centrem Mandala a stále si moc užívám Arteterapeutický ateliér. Studuji nadále osobní pocit štěstí a velkou radost mi udělala publikace Lykke, štěstí, od autora knihy Hygge, Meika Wikinga. Myslím si, že tato kniha v podstatě žádnou reklamu nepotřebuje. Já osobně považuji „druhý díl“ za lepší a doporučila bych jej každému, kdo se o štěstí zajímá. Snažím se udržovat určitou čtenářskou kulturu a zkrátka číst knihy. Abych se trochu hlídala, využívám čtenářskou výzvu na stránce goodreads.com, v češtině je možné využít databázi knih. Dělám to proto, že mám v živé paměti výrok z filmu Dobrý Will Hunting, kde hlavní hrdina říká něco v tom smyslu, že klasické vzdělání lze získat i ve veřejné knihovně :). Nevím, zda je to opravdu tak, určitě je však možné se tam dovědět mnoho.

Pokračuji v autentickém oblékání, v čemž je moje největší inspirace Nerisa. V tom minulém roce jsem se ve volbě oblečení do šatníku ještě trochu více vyhranila. Zjistila jsem, že třeba i některé nové věci, které jsem si pořídila, nenosím. Třeba mi nevyhovují některé barvy, nebo některé oblečení nevypadá tak, jak vypadalo na fotce v e-shopu. Nebo, a to je můj nejméně oblíbený jev, oblečení podivně reaguje s mým potem a i když jsem jej ráno vytáhla ze skříně navoněné a vyprané, v poledne je zralé do pračky… A tak jsem si uvědomila, že nemá smysl hrát na 100% úspěšnost. 80% je taky super 🙂 Nepasující oblečení lze rozdat na bazárcích, dát na charitu nebo prodat na vinted. Za celý rok jsem si v „klasickém obchodě“ pořídila snad jen jedny boty a dvě trička. Zbytek je starší oblečení, fair trade nebo second hand. To také považuji za velký úspěch 🙂 Nicméně nyní, když chodím každý den do práce, pozoruji, že mi oblečení do práce trošku chybí. Takže to bude jeden z mých úkolů na 2019 – trochu tento sortiment rozšířit.

V mnoha ohledech byl pro mne 2018 opravdu dobrý rok, možná snad jeden z nejlepších roků v mém dosavadním životě. Rekapitulaci roku minulého bych doporučila každému. V roce minulém jsem udělala mnoho zásadních změn, a na některé jsem málem měla problém si vzpomenout! A přitom to, jestli člověk nakupuje kosmetiku v normálním supermarketu nebo na eshopu s přírodní kosmetikou, je celkem velký rozdíl! Stejně jako pokud třeba začne péci domácí chleba nebo více navštěvovat rodinu. Myslím si, že změny v našem životě jsou důležité. Každá životní etapa má do sebe něco a je podle mne dobré vědět o tom a užívat si to 🙂 Všímejme si jich.

PS: V tomto článku není žádná placená spolupráce. Dávám tipy jen proto, že chci. Dobrovolně a zdarma.

Posted in Osobní rozvoj

Roční plány

Je to teprve po druhé, co nějaký roční plán dělám. Jak to? Dříve mě to nenapadlo. Až teprve když jsem objevila Carol Tutlle (bohužel jen anglicky…) a zjistila jsem, že pro dva z jejích čtyř osobnostních typů má být plánování typické, tak mne vůbec napadlo, že by šlo něco takového udělat.

V prvé řadě: mají roční plány smysl? Pro někoho ne… Pro mne ano. Dříve jsem měla ničím nepodložený dojem, že toho, co chci, je mnoho, a je to v zásadě nedosažitelné. Tento dojem se však se sestavením ročního plánu výrazně změnil.

Jako příklad uvedu cestování: ráda cestuji. Mnohdy mi to přijde jako hodně nepříjemná touha – kde má člověk stále brát ty finance a čas? Dovolené je (většinou) pět týdnů ročně. Když si vezmu celkově, kam bych všude chtěla jet za svůj život, říkám si až, že to je zcela nedosažitelné. Jenže když si představím, kam bych chtěla jet v nejbližším roce, je to docela jiná perspektiva. Znám sebe a vím, že nechci být z domu déle než třeba 14 dní – výjimkou je pracovní nebo studijní stáž. A také vím, že když jsem dlouho z domu, potom pro svůj klid potřebuji určité období klidu doma – třeba nejméně 2x tak dlouhé. A také… nechci v životě projet zas tolik míst! Některé země jsou momentálně nebezpečné, mnoho jich mne vůbec neláká… A když si opravdu představím, kam bych teď ráda vyjela, zjistím často, že jsou třeba jen dvě varianty. Zbytek je šedivý, nejasný – nic, po čem bych aktuálně opravdu toužila. A napadá mne, že mám vlastně čas. Možná přijdou nová místa, kam budu chtít jet, možná ne. Důležité je – překvapivě – jen teď a tady. To je to jediné hmatatelné.

Rok je pořád dlouhá doba, za rok se toho může hodně změnit. Také se za rok dá splnit sám sobě mnoho přání. Jenomže těžko si můžeme plnit, co si přejeme, pokud nevíme, co to je, a kdy bychom to vlastně chtěli.

No a pokud vidíte v ročním plánování aspoň trošku potenciál, pak mám pro Vás tip, jak na to. Samozřejmě možností je mnoho – nakreslit si svoje přání, vytvořit si třeba koláž z fotek toho, co se nám líbí… Mně na toto plánování nejlépe vyhovuje Pinterestová nástěnka. Jednak inspirace je zaručena – lze zadávat věci do vyhledávání a Pinterest sám nabízí další podobné obrázky, druhak je možné velmi pohodlně obrázky mazat a přidávat. To může být svým způsobem nevýhodné – není špatné si některé cíle stanovovat závazně. Nicméně já to tak neberu – život je změna a co přežije celý rok, to přežít mělo. Můžete se inspirovat mojí Pinterestovou nástěnkou na rok 2018 🙂

V loňském roce se mi nesplnilo vše, co jsem si na nástěnku dala. Mám tam mnoho obrázků luxusních wellness areálů, a za celý rok jsem navštívila maximálně Aquapark Kohoutovice a Kuřim 🙂 Nicméně zdá se, že se možná něco z toho vyplní až v roce letošním. Prostě některé věci mají svůj čas. Nicméně mnohé z toho, co na té nástěnce mám, se splnilo. Některé věci tak, že jsem je ani nečekala.

Nemyslím si, že by se to, co si na nástěnku dáme, plnilo nějakou magickou mocí. Myslím, že nám nástěnka jen pomůže se zaměřit a naše vlastní síla místo toho, aby se zbytečně tříštila nebo zahálela, začne pracovat pro nás. Říká se také, že jdeme tam, kam se díváme, či že čemu věnujeme pozornost, tam proudí naše energie. A pokud to tak je, potom je podle mne výhodné dívat se tam, kam chceme dojít, a věnovat pozornost tomu, co opravdu chceme. Co vy na to? Chcete to taky zkusit? 🙂

Posted in Lifestyle

Začíná 2019, držme si klobouky :)

Na blogu je mrtvo od krásného 11.12. Takže už celé 4 týdny. Když v průběhu prosince psala jedna z mých oblíbených bloggerek, Rebecca z A clothes horse, že v zimě často zápasí s tím, že nemá žádnou inspiraci, nechápala jsem, o čem mluví… Myslím, že můj stav je tomu podobný – nějaký nápad se občas objeví, ale během psaní článku se mi často úplně rozpadne a zjistím, že se mi nedaří formulovat to, co jsem chtěla říct.

Stále jsem Vám ještě nepovykládala, jaká byla naše svatba… v září… Nemohu se rozhodnout, zda popsat zařizování svatby nebo jen svatební den. S tím zařizováním by to vyšlo nejméně na dva články. Dále to asi nemá moc smysl bez fotek. Ráda bych udělala reklamu těm, kteří se na naší svatbě podíleli (květiny, účes, hudba…), jenomže těžko budu dělat reklamu kadeřnici, když neukážu, co umí. Pokud však přidám fotky, blog trochu ztratí na své anonymitě. Takže rozhodnutí hnije 🙂

A také byla skvělá příležitost napsat nějaké zhodnocení 2018 či vstup a plány na 2019, ale ani to nevyšlo! Než jsem se totiž ke psaní článku dostala, zase jsem si u jedné své oblíbené bloggerky tentokrát na z ghetta blogu přečetla, jak raději píše toto zhodnocení mimo okolí nového roku, protože v této době píše zhodnocení mnoho bloggerů a může to už začít být nudné a splývat to… Já si bilancování čtu ráda, ale sleduji jen asi pět bloggerů, takže se mi to těžko přejí. Nicméně rozhodnutí je také in progress…

Tak dnes jen pár stručných aktualit:

1. Bohemian Rhapsody

Pokud se pohybujete v nějakém větším kolektivu, třeba v práci či ve škole, řekla bych, že tip na tento film se k Vám už donesl. Mně se moc líbil – byli jsme na něm 1.1. 🙂 A co jsem si z něj zejména odnesla?

  • Myslela jsem si, že občas sáhnu vedle s výběrem přátel. A zjistila jsem, že v tom nejsem sama! Freddie na tom dle filmu byl při nejmenším srovnatelně…
  • Pokud si nechceme něco přiznat nebo se neumíme přijmout takoví, jací jsme, může to způsobit velkou osamělost a odcizení od blízkých lidí a skutečných přátel. A kdo je osamělý, může být dost zranitelný…
  • Návštěva tohoto filmu s manželem může být zajímavá, zvláště pokud vy odcházíte se slzami dojetí a on s tím, že hudba ho nezaujala a hlavní hrdina mu nebyl moc sympatický…

2. Novoroční předsevzetí?

Obvykle si žádná nedávám, i tak si myslím, že je přelom roku vhodný k nějakým změnám. Ač je to velmi spekulativní – třeba proto, že přelom keltského roku byl už z října na listopad. Takže kdy tedy ten nový rok vlastně je? Nicméně prostředek zimy a doba po delším volnu může znamenat změnu, odpočinek, novou energii. Pro mne to tak celkem je, takže k jakým změnám se teď chystám?

Myslím, že v roce 2018 jsem mírně opomněla kulturu – divadla, kina, operu, balet. A mám v plánu to napravit. Už jsem začala s Bohemian Rhapsody a pokračovat budu s operou Aida.

Dalším mým menším prohřeškem z konce roku 2018 byl mírný ústup v pravidelném cvičení jógy. Změnila jsem práci, přišla jsem o Multisport kartu a dosud jsem si nezažádala o novou v nové práci. A také, co si budeme povídat, toho času trochu ubylo…. No a s novým rokem, když jsem si o Vánočních prázdninách měla čas všechno promyslet, jsem zažádala na nový rok o Active Pass. Pohyb mi dělá dobře a nechci jej vynechat jen tak pro nic za nic 🙂

Jinak pokud byste náhodou měli chuť začít cvičit jógu doma, Adriane z Yoga with Adriane (na youtube) má letos zase měsíční sérii cvičení jógy z domu den co den. V roce 2017 a 18 jsem se do těchto sérií pustila a nelitovala jsem 🙂 Večery jsou dlouhé, na procházky je méně času a zacvičit si 30 minut jógu večer může být opravdu příjemné.

Tak Vám přeji příjemný začátek 2019 🙂 Děkuji Vám za Vaši přízeň v roce 2018 a doufám, že blog Za rohem budete číst rádi i nadále!

Posted in Lifestyle

Vánoční charitativní příspěvky

Minulý pátek jsem měla velmi špatný den. Dokonce až tak špatný, že jsem zrušila dlouho plánovaný sraz s kamarádkou a zavřela se sama doma, zatímco můj muž vyrazil na třídní sraz. Poflakovala jsem se a uprostřed toho navozování lepší nálady mne napadlo, že bych mohla udělat příspěvek na charitu.

Nebyla to žádná náhoda. Četla jsem nedávno knihu Lykke od Meika Wikinga, kterého možná znáte jako autora knihy Hygge. Mně je Hygge líbilo, ale Lykke se mi líbilo víc! Jen tak pro pořádek – Hygge je něco jako útulno či sladké nicnedělání, pohodička, a Lykke je štěstí. Právě jedním z doporučených způsobů jak se cítit šťastnější a mít ze svého života pocit, že má smysl, je pomáhání druhým. Samozřejmě má mnoho forem od koncertů v domově důchodců po veřejně prospěšné práce či poradenství. Já jsem si v tento (ne)náročný páteční večer vybrala právě tu charitu….

A co jsem tam věnovala? Všechno oblečení, které jsem skladovala ve své poličce s oblečením, které chci poslat dál – na bazárcích s jinými ženami, na Vinted.cz nebo v posledním případě do kontíku. A tak mě napadlo, že na ty Vánoce do toho kontíku nehodím jen to ošklivé oblečení s dírkami, ale i pár opravdu hezkých kusů. Pro lidi, kteří potřebují oblečení na pohovory do nové práce. Pro ty, kteří chtějí začít znovu.

No, já hlavně doufám, že to k těmto lidem dojde… že červený charitativní koš a koš s nápisem charita opravdu je charita. Ale lepší nápad jsem zatím nedostala (neváhejte mne inspirovat)!

Zapřemýšlela jsem, co ještě charitativního jsem letos udělala:

  • Staráme se o kočičky z útulku – adoptovali jsme je už loni, ale pečlivě se o ně staráme i přes to, že mají občas zdravotní obtíže nebo si vymrčují venčení (že kocourku…).
  • Po té, co zemřela předchozí obyvatelka našeho bytu, velmi mladá, rozhodla jsem se na žádost pozůstalých přispět na organizaci Dobrý anděl. Pozůstalí si to tak přáli místo květin.
  • Několik dárků k Vánocům a věcí do domácnosti jsem pořídila třeba v Kočičím Pelíšku, kde jde výtěžek z některých předmětů do útulku Opuštěné kočičí tlapky.

Mám rezervy… ale aspoň něco! V příštím roce se chystáme věnovat granule, na které je náš kocourek alergický, také útulku Opuštěné kočičí tlapky. Dlouhodobě se snažím nakupovat zejména fair trade, second hand nebo local produkty v obchodech.

Je však pravda, že v Lykke se hovoří o tom (spoiler alert), že je dobré dělat adresné skutky a poznat osudy lidí, kterým pomáhám. Protože potom člověk vidí výsledky, i když samozřejmě ne každá pomoc je úspěšná. Pokud dlouhodobě přispíváme na léčbu nemocných rakovinou, určitě někteří z nemocných nepřežijí… Ale jiní zase ano. A můžeme přispět i ke kvalitě jejich života.

(stále spoiler alert) Mě osobně také zaujala taková ta přátelská pomoc. Pokud vím, že moje dobrá kamarádka prochází těžkým obdobím, pozvu ji na oběd nebo na večeři, strávím s ní nějaký čas… a nebudu se nutně ptát, zda potřebuje pomoc. Není potřeba se jí hned plést do života nebo ji analyzovat. Jeden hezký večer je podle mne velmi dobrým přátelským servisem.

Co na to Vy? Plánujete letos nějakou charitu?

Posted in Kočky

Jak se můj život změnil s adopcí koček

Jen se tak koukám na ten titulek a hned si říkám, že mnohé ženy v mém věku bude mnohem více zajímat, jak se život ženy či páru změní, když přijde na svět miminko. To je něco, na co zatím vskutku odpovědět nedokážu 🙂 Mnohé páry si nejprve pořídí mazlíčka jako trenažér. A jiné si naopak užívají úplné svobody.

Ve své podstatě si umím představit lidi, které to, že mají mazlíčka vůbec neovlivní. Protože jejich životní styl s tím mazlíčkovým perfektně koresponduje. Ale jak vůbec zjistit, do jaké kategorie vlastně spadám?

Takže co po „svém“ člověku vyžaduje kočička?

  • Aby byl co nejčastěji doma. Čím častěji, tím lépe. Naše kočky baví, když si s nimi hrajeme, ale také na nás rády spí nebo pozorují, co děláme. Třeba přípravu jídla, ale i balení na cesty. Naopak je nebaví, když jsme na počítači. Ale i v tomto případě se mohou přijít pomazlit. Takže páníček s home officem je príma!
  • Aby čistil pravidelně toaletu a doplňoval vodu. Voda se dá obejít automatickou miskou. Dnes už dokonce existují automatické toalety, jsou tam však mnohá ale. Určitě nechceme, aby mechanismus na úklid naši kočku skřípnul na toaletě, protože je potom velké riziko, že začne potřebu vykonávat někde jinde. A upřímně, kdo by se jí divil… Každopádně kočky milují čistotu a pokud ji nemají, kvalita jejich života klesá.
  • Aby se kočce věnoval a vymyslel pro ni nějaké aktivity. Pokud je kočka venkovní, určitě to tak nehoří. Míca se pobaví venku. Jenomže na rušném sídlišti je pouštění kočky ven velmi nebezpečné. Některé druhy koček zase člověk ven nepustí, protože jsou velmi drahé a kradou se. A když máte kočičku doma, potřebuje hračky, schovky, některé kočky mají rády vyvýšená místa a samozřejmě také pozornost a hru s páníčkem. My našeho kocoura bavíme ještě navíc tím, že ho venčíme.
  • Aby zajistil veterinární péči. A že to není nic levného. Myslím si, že naši známí, kteří mají hospodářství, nic podobného v životě neřešili. Když kočka umře, umře. Když má průjem nebo kašel, zase se vyléčí. Ale pokud má kočička průjem na domácím záchodku, člověk uklízí a uklízí… Pokud mne kočička budí pšikáním, také to bude nejspíš něco, co budu řešit. A samozřejmě, myšilovka klidně umřít může, ale člen rodiny….
  • Aby kočce zařídil hlídání kdykoli je déle mimo domov. Na jednu noc to obvykle není nutné řešit, ale na celý víkend už to řešíme. A to i když máme kočky dvě. Doba samostatného pobytu koček doma se dá protáhnout tím, že se přidá další toaleta nebo dvě navíc a pořídí se automatická miska na vodu. Jenomže většina koček potřebuje také společnost a hru ke spokojenosti, hlavně dokud je mladá, a na to je třeba myslet. Protože nespokojená kočka umí páníčkovi dost znepříjemnit život, třeba chozením na záchod mimo toaletu.

A co hlavně se pro mne změnilo? Já mám v jistém smyslu to štěstí, že můj manžel tráví hodně času doma. Nebýt toho, měla bych problém stíhat své běžné aktivity – zajít si na jógu, na vycházku, s kamarády do města, na arteateliér nebo i třeba zůstat déle v práci. Takže vlastně stále přemýšlím o tom, kdy přijdu domů, zda strávím s kočkami dost času, či zda tam s nimi bude někdo jiný. A nebudu lhát – ne vždy jsem z té odpovědnosti nadšená.

Samozřejmě jsou tu i další faktory. Každý Erasmus, zahraniční stáž, dovolená, dlouhodobá relokace nebo také změna bydliště či rozchod partnerů… všechno je výrazně provázáno s tím, co bude s kočkami. V Brněnské kočičí kavárně Pelíšek, kde jsme naše kočky adoptovali, už bylo několik vrácení z adopcí právě proto, že se „adoptivní rodiče“ kočičky rozešli. Naše kočky jsou navíc na sebe dost fixované, takže si něco takového ani moc neumím představit.

Je to ke zvážení – odpovědnost za mazlíčka hezky ukáže, zda jsou partneři odpovědnost schopni sdílet, zda si umí vyjít vstříc či se něčeho vzdát proto, aby se mazlíčci měli dobře. Kdo poběží v 8 ráno nebo v 7 večer s kočkou na veterinu, kdo kvůli ní nepůjde na večírek, zda-li je to pořád ten samý… Pokud vím, potom ani nemocná kočka není zdaleka takový časový závazek jako malé miminko. A také v nejhorším… ta míca jde někomu věnovat či vrátit…

A co Vy a domácí mazlíčci? 🙂

N.

Posted in Osobní rozvoj

27 věcí za 27 let?

27 věcí, které jsem se naučila za 27 let svého života… je to jeden z klasických bloggerských článků a já přemýšlím, jak ho pojmout. Zejména proto, že 27 věcí je až moc na můj vkus 🙂 No…. tak si říkám, že možná těch věcí vyberu jen pár, ne 27. A možná vyberu i ty, které ještě neumím, ale považuji je za důležité 😀 Takže?

#1 Pokud se všechno zkazí, nebuď sám. Je to pro mne velmi smutná statistika: v životě jsem měla tři nejlepší kamarádky. Se všemi jsem absolvovala „přátelský rozchod“ a pouze s jednou mám nyní neutrální či mírně přátelský vztah a to s tou, která se mnou utla kontakt před více jak 12 lety s tím, že „jsem divná“ 🙂 A na co jsem během těchto situací došla? Že i pokud je člověk maximálně zklamaný z chování druhých a raději by žádné lidi neviděl, izolace nepomáhá…. člověk je společenský tvor a s oporou jde všechno lépe. A tak jsem se naučila, že se nesmím izolovat. I pokud člověk ztratí přítelkyni, společné kamarády a známé, je na čase věnovat více času svým zájmům, vstoupit do zájmové skupiny nebo třeba zajít do podpůrné terapeutické skupiny. Jen proto, že je člověk zklamaný z chování nějakého konkrétního člověka, zanevřít na všechny nepomáhá….

#2 Pokud se všechno zkazí, zkus to znovu a jinak. Už jsem ve věku, kdy mám nějaké zkušenosti profesní, vztahové, společenské… Za jedno ze svých největších selhání považuji výlet do Stockholmu na Erasmu, který jsem pořádala. Nezařídila jsem průvodce, nebyla jsem dost důsledná v hledání cesty a dopravy… mně osobně nijak moc nevadí, když se na svých cestách do zahraničí ztratím a musím se zase najít. Jenomže ne každý to nese tak dobře. Dále také kulturní rozdíly typu – já jako Češka půjdu všude pěšky a ušetřím za MHD a jíst budu na pokoji, Němci a Francouzi chtějí všude jezdit MHD a jíst v restauraci, platit drahé vstupy… Zorganizovala jsem nepříliš úspěšný výlet, byla jsem z toho neúspěchu dlouho smutná, izolovala jsem se od lidí a příliš jsem se upnula na nepříliš spolehlivé a dobré přátele, které jsem dostatečně neznala. Ale v krizi člověk udělá mnohé hovadiny…. Zpětně si říkám, že jsem si to nemusela vůbec tak brát. Byla jsem nezkušená a konec konců, organizovala jsem výletů více a většina se jich povedla. Vždycky jde něco změnit tak, aby to příště dopadlo lépe!

#3 Pokud máš jakýkoli problém, hýbej se. S manželem jsme už dávno zjistili, že pokud jsme na sebe nepříjemní a odsekáváme si, vyřeší to procházka – klidně společná. Člověk přijde na jiné myšlenky, vyvstanou jiná konverzační témata a všechno je hned růžovější…. a funguje to i když prší. Pokud nemá člověk rád procházky je tu běhání, kolo, lezecká stěna, bazén, brusle. Buď zabere pohyb samotný nebo pobyt v přírodě. Když potřebujeme změnu úhlu pohledu, mnoho z nás si představí dlouhý rozhovor s blízkým člověkem nebo s terapeutem, sáhodlouhé přemýšlení nebo psaní do deníku… někdy kreslení…. samozřejmě, všechno toto funguje a jen tak dál! Já osobně si myslím, že pohyb se dá přidat. Jen tedy musím říct, že výrazně doporučuji volit nesoutěživé a nevrcholové sporty – třeba jógu, pilates, vycházku… no, záleží to na člověku, někdo právě proto, že jsou tyto sporty nesoutěživé, je nesnese. Je orientovaný na výkon a ne na prožitek a bez možnosti vyhrát nemá motivaci. Každopádně pokud vás prohra stresuje, pak je jóga bezva – jóga lze vždy dělat tak, že ji zvládne i člověk v rekonvalescenci třeba po operaci.

No, pro mne osobně to dnes nebylo snadné psaní. Ne všechny ty vzpomínky, o kterých jsem dnes psala, jsou hezké… spíše naopak, většina z nich je nepříjemných. Já si však myslím, že nepříjemným situacím se v životě nejde tak úplně vyhnout. Je třeba se s nimi nějak porovnat. Nakonec se stejně ukáže, že vše zlé je k něčemu dobré 🙂

Hezký týden přeje

N.

 

Posted in Styl

Rok s novým stylem

Nevím jak pro Vás, ale pro mne byly poslední dva týdny celkem převratem. Musím říct, že jsem za rok stihla zapomenout, jaký ve skutečnosti je ten podzim a tmavá polovina roku. Mlhy, mrholení, chlad a tma mne zastihly dost nepřipravenou – můj šatník připravený je, ale spíše moje prožívání je poněkud zaskočené. Podzim 2018 pro mne zatím byl akční, rychlý, v některých směrech dokonce více, než léto.

1e71c86aff95236b75e33c4215656211
This picture comes from Pinterest: here.

A teď jsem se snad od svatby na konci září poprvé zastavila a rozhlédla kolem. Listí je skoro pryč, z práce chodím po tmě… Tak jo, snad jste se také naladili na teď a tady jako já a můžeme začít 🙂

Před rokem, 6.10. 2017, jsem byla na stylové konzultaci u Nerisy Žůrkové. O styl jsem se začala zajímat v dubnu 2017, když známá přede mnou poprvé zmínila Táňu Havlíčkovou. Její metoda mne sice docela zaujala, ovšem tak nějak jsem zjistila, že se nedokážu zařadit do žádné z osmi kategorií. Když jsem hledala informace o metodě OCTO CODES Táni Havlíčkové, našla jsem další stylistku jménem Blanka Winterová. Všechny tyto dámy mne nepochybně ovlivnily na mé cestě jak ke svému stylu, tak k samotné stylové konzultaci.

Nakonec mne ze stylových poradkyň nejvíce zaujala Nerisa. Zejména proto, že její stylový blog je skutečně nabitý informacemi, nejsou to jen reklamy sama na sebe, a ve stylu jde skutečně do hloubky, nedává žádné striktní kategorie a zahrnuje i netradiční možnosti jako je oblékání inspirované fantasy. No a tak jsem se ocitla u ní na konzultaci, nebo spíše ona u mne :), protože konzultace často probíhá doma – je třeba se podívat na to, co zákazník už v šatníku má.

Zjistila jsem za ten rok pár zásadních věcí, které mi dříve nedocházely, třeba:

  • Ať už zhubnu nebo přiberu 10 kg, stále budu ve stejné „tělesné kategorii“ – v mém případě vysoká s výraznými křivkami (přesýpací hodiny), v jiném případě třeba středně vysoká s postavou ve tvaru jablka.
  • Ať mám jakoukoli postavu, mohu vždycky nalézt barvy, které mi sluší.
  • H

    ezky oblečené ženy, které se o sebe starají s láskou a mají pár kil (i 10 nebo 20) navíc, vypadají lépe, než štíhlé ženy, které se o sebe nestarají… Dle mého osobního názoru vnímá okolí více ten vztah ženy k sobě samotné než to, jak moc je „dokonalá“.

Ať už jsme v jakémkoli věku a nevíme úplně, co nám sluší, není pozdě to zjistit. Ať už sám svojí cestou nebo s pomocí poradkyně.

Já se s lidmi ve většině případech radím docela ráda (preferuji tedy vyžádané rady…) a mám dojem, že mne právě kontakt s lidmi mnohokrát posunul dopředu, možná dál, než bych se dostala sama. Je to jednak radami jako takovými, ale i tou samotnou podporou, kterou nám dávají lidé, kteří na nás myslí a drží nám palce. Proto jsem se rozhodla pro osobní konzultaci.

f91f21f94428f4c450b20f5098ac1819
The picture comes from Pinterest: here.

Jak probíhaly změny:

  • Začala jsem nakupovat ve fair trade obchodech, handmade věci.
  • Zaměřila jsem se na barvy, které jsou pro mne doporučené dle barevné typologie (pravý podzim). Dala jsem se do toho opravdu na plno. Skoro jsem vymýtila černou, které jsem dříve nosila hodně, a také letní barvy, kterých jsem měla dost. Teď u mne vládne hlavně oranžová, černou nahradila tmavě modrá.
  • Změnila jsem účes – vrátila jsem se k ofince, kterou jsem už kdysi měla, ale nechtělo se mi o ni starat. Že tento účes svědčí mému obličeji vyplynulo ze softwaru, který umožňuje zkoušet různé účesy, barvy vlasů a snad i make-up 🙂
  • Objevila jsem nakupování v second handu a na vinted.cz, které jsem dříve spíše zatracovala. Ani teď nemám radost, když doma zjistím, že jsem v sekáči vytáhla kabát s děravou kapsou, ale i tak mám z vinted a sekáče věci, které nosím téměř denně a moc ráda.
  • Udělala jsem pořádek v oblečení jako dosud nikdy. Moje kultura recyklace, dávání dál či prodeje na vinted je nyní nezvykle funkční.

TIP: Pokud jste jako já velmi vysoká (více než 180 cm), někdy nám vysokým sekáče celkem přejí! A platí to pro mnohé nekonfekční postavy!

Samozřejmě jsem také v některých ohledech narazila. Největšími překážkami pro mne bylo praktické provedení některých fair trade kousků – kabát s opravdu špatně přišitými knoflíky, tričko, kterému se při praní posunuly švy, šaty/tuniky/sukně bez podšívky, které nelze nosit s legínami, protože se neustále vyhrnují, šaty z příliš těžkého úpletu, které vypadají jako „teplákové“, jednobarevná upnutá bavlněná či bambusová trička, která příliš zdůrazňují postavu, sukně myšlené ke kolenům, které já mám jako minisukénky…

45da835b743b4e8f2734455a8c769268
The picture comes from Pinterest: here.

A třeba také věci, které vyžadují žehlení! Já totiž žehličku nemám a nemám ani přebytek skladovacího prostoru doma. Všechno jsou to věci řešitelné, pokud jim člověk věnuje dost času a dostatečně velkou prioritu. Já jakožto pohodlný mileniál chci po týdnu plném práce a vyřizování o víkendu chodit po venku, ležet v posteli s knihou či se povalovat v kavárně, ne stát u žehlení.

Objevování svého stylu jako takového je podle mne velmi poetická a kouzelná záležitost 🙂 Člověk zavzpomíná na to, co jej kdysi bavilo, co rád nosil, jaký býval a jaký je stále. Zamyslí se nad tím, co svým oblečením vlastně říká a říci chce. Jestli je spíše princezna, víla, pohádková postava, nebo stojí nohama pevně na zemi a je moderním člověkem, minimalistou, sportovcem, počítačovým nadšencem… Oblékat se musíme, tak proč si to neužít?

TIP: Myslím si, že pokud plánujete svatbu, je celkem dobrá investice se na ten svůj styl více podívat a ujasnit si, co máte ráda a co Vám sluší 🙂

Tak co vy na to? Baví Vás Váš šatník?

Posted in Lifestyle

Pánoprstenovský speciál

Jednoho krásného dne mi kamarádi dali vědět, že bude hospodský kvíz s tematikou Pána Prstenů. Zalíbilo se mi to a rozhodla jsem se, že se tam přihlásím! No a nějak vyplynulo, že by bylo príma si toho Pána Prstenů zase jednou přečíst. A tak čtu! A dívám se na filmy… a vzpomínám na staré dobré časy, kdy mi bylo snad 10 nebo 11 let. Tehdy jsem četla Pána Prstenů poprvé a tomu světu jsem propadla. Ani Harry Potter, Star Wars, anime světy a další inspirace, na které jsem narazila, ve mne nezanechaly takovou stopu.

Pán Prstenů pro mne byl inspirací uměleckou – zlepšila jsem se v jazycích a dlouho psala i vlastní básničky – , ale také osobní a morální, což je pro mne mnohem více dennodenní záležitost. V těžkých chvílích někdy vzpomínám na osudy těch, kteří mne v určitém věku provázeli a byli mi snad i bližší, než lidé v mém okolí. Já jsem se tehdy na Pána Prstenů koukala každé pondělí odpoledne. Proto jsem také Společenstvo Prstenu viděla více než 65krát a mnoho pasáží dokážu citovat zpaměti.

A tak mne pro dnešek navrhuji udělat si pár testíků! Kdo jsem z Pána Prstenů?

Takže….

#1 Které z žen z Pána Prstenů se nejvíce podobám?

Zkoušela jsem testů více, všechny mi vyšly stejně, a nejvíce se mi líbil tento ze zimbia.

Arwen.PNG

Arwen jsem jako mladší ze všech ženských postav nejvíce nesnášela 🙂 Ale znáte to, když Vám někdo není lhostejný…. Rozčilovalo mne, že je stále jen smutná a někde pasivně leží. Později mi došlo, že tak trochu vidí do budoucna 🙂 Je vlastně docela šikovná!

#2 Která postava z Pána Prstenů jsem?

U testu jsem se smála, až to nebylo vhodné 😀 Možná je to proto, že jsem geek, možná se budete smát také 🙂 Vybrala jsem si tento. No a výsledek mne zaskočil!

Sam

Shrnula bych to takto: sice nic moc neumím, ale nevzdávám se snadno a člověka, na kterém mi záleží, budu podporovat jak v Kraji, tak v Mordoru 🙂 Dobré!

No a co vy???

Posted in Lifestyle

Filmy, které jsem sledovala před svatbou

Výhoda toho, že jsem před svatbou nebyla zaměstnaná na plný úvazek, byl bezpochyby čas, který jsem mohla věnovat svatbě i sobě. Zařizování svatby znamená hovory, emaily, schůzky, vožení věcí, seznamy věcí, které je ještě třeba zařídit a samozřejmě také ono vědomí, že některé věci nejsou a nebudou pod kontrolou. Třeba počasí a celková nálada hostů.

Ačkoli týden před svatbou bylo mnoho pobíhání a zařizování, snažila jsem se zajistit, aby bylo dostatek času pro odpočinek. To byla moje snaha zařídit dobrou náladu – zejména sobě, protože to je to jediná, co s jistotou mohu ovlivnit… Během dvou dní, které jsem před svatbou trávila doma zejména zařizováním a telefonováním a vymýšlením, udělala jsem si čas na dva filmy.

Byly to samozřejmě romantické komedie… už ani nevím jak dlouho jsem si na podobné sentimentální filmy neudělala čas. A tak jsem ráda, že konečně přišel!

#1 Svatba mého nejlepšího přítele

Možná netradiční svatební film. Rozhodně dobré zamyšlení nad podivností lidských citů, nad podivnou hrdostí a snahou být pro někoho nedostupná. A naopak nad zranitelností a otevřeností, se kterou šarmantním holkám mnohé projde 🙂 Tento film jsem viděla už po druhé. A rozhodně jej doporučuji.

#2 Jíst, meditovat, milovat

Pokud ten minulý svatební film byl netradiční, tento je o to více. Je to film také o cestování. Jenomže, hlavně je o rozvodu… Co myslíte, je to téma, které by se při štěstí před svatbou nemělo ani zmiňovat? Pro mne ne. Tak jako žijeme se smrtí za levým ramenem, tak žijeme i s koncem všech našich vztahů. Někdy je to právě ta smrt, která nás nutí zažít to, co chceme, dokud je čas. A jindy je to konec vztahu, kteréhokoli v našem životě, který nás nutí užívat si toho, co máme, a také se snažit, pracovat na sobě a na vztahu.

I s manželem před skoro rokem jsme sledovali další z filmů, které bych ráda a doporučila. I tento je s Julií Roberts a je to…

#3 Nevěsta na útěku

Tento film je pro mne opravdu fenomenální. Krásná žena, která má hromady nápadníků, jenomže každému hraje jeho vysněnou partnerku a není sama sebou. No a když má do toho praštit, uvědomí si, že nechce být celoživotně herečkou, a tak se sebere a utíká… Tento film se líbil i mému manželovi!

Je to trochu Julia Roberts maraton. No a také… nejsou to ani nejlépe hodnocené filmy na čsfd. Ale…. já prostě nevím, jakou ženu tyhle filmy nerozveselí! 🙂

PS: Mamma Mia 2 je také fajn tip!