Posted in Lifestyle

Předsvatební dietka

Není lepšího dne, kdy bych mohla napsat tento článek. Bolí mě všechno. Bolí mě hlavně nohy, ale když jsem si trochu zmáčkla žebra, všimla jsem si, že i tam zub power jógy zanechal svou stopu… Dnes si více než jindy připomínám, že můžeme mít na cokoli si vzpomeneme. Jenomže všechno má svou cenu.

Hubnutí je zrovna jedno z věčných témat lidského druhu, podobně jako vztahy nebo zdraví. S obojím je, mimochodem, hubnutí spojeno.

Píše se rok 2018 a můžu bez nadsázky říct, že už hubnu sedm let. Hubnu doopravdy? Ano, doopravdy. Není to o tom, že bych 7 let odkládala posilovnu 🙂 Je to hubnutí pomalé, pozvolné a v intenzivní konzultaci s mým zdravotním stavem… A tam jsem samozřejmě udělala mnohé překlepy, o které se dnes podělím.

Jak to celé začalo? Krátce v okolí osmnáctin mě začaly bolet bedra, kyčel či zkrátka něco v té oblasti (nejsem právě odbornice na anatomii). Kamarádka orienťačka mě občas masírovala a říkala, že to vypadá na svalovou dysbalanci. Když vás neustále bolí největší kloub v těle, moc radostné to není, takže jsem nakráčela na ortopedii a dala se do léčení. Elektroléčba, magnetoterapie, cvičení na míči, SM systém. Nic… nepomohlo to, možná proto, že jsem měla mizernou disciplínu, takže jsem necvičila dost…

Někdy tou dobou jsem v tělocvičně na střední vylezla na váhu, která ohlásila úžasných 92 kg. Měřím 180 cm, takže to nebyla pohroma, ale nadváha to zcela jistě byla. A nebyly to ani těžké kosti, ani příliš mnoho svalové hmoty…

Hubnutí na bolest kloubů pomáhá, takže jsem se do toho dala. Nejprve sadomasochisticky. Ujela jsem 70 km na kole bez jakéhokoli tréninku, samé kopce… Jela jsem obvykle se skupinou trénovaných chlapů a jednou jsem byla tak vyčerpaná, že jsem nemohla ani spát. Pochopitelně jsem to nevydržela dlouho, protože to bylo utrpení. Začala jsem mnohem více chodit pěšky, např. mezi zastávkami.

Přišla jsem na to, že budu muset najít cvičení, které mě bude bavit. A tak jsem se dala na slackline – chození po laně. To totiž pomáhá právě s tím vyvažováním svalových dysbalancí, a je docela šetrné. Začalo mi to připadat málo, takže jsem se dala i do boulderu – horolezení a slackline jdou často ruku v ruce. Po té, co jsem známého pustila ze stěny při jištění jsem se rozhodla, že ten boulder bez jištění bude o mnoho lepší….

Boulderem jsem se trápila a ničila kolem 2012 a 2013 a poslední šanci jsem tomu dala ještě na jaře 2017. Někdy sama nechápu, kde se ve mně ta vytrvalost bere, když mi ten sport vůbec nejde a ještě ke všemu mě nebaví. Snad už konečně najdu dost rozumu, abych boulderu další šance nedávala…. A proč jsem do toho vůbec šla? Je to posilování, a to velmi účinné, s vlastní vahou. Přijde mi, že takové cvičení logicky uvádí tělo do rovnováhy. Jenomže ono to bez té radosti prostě nefunguje tak, jak má.

Další etapou mého hubnutí byl aerobic a body styling. To mě docela bavilo, určitě to nebylo tak hrozné jako boulder a i mi to docela šlo. Měla jsem také běhací období. Na jaře 2016 jsem objevila jógu a ta mě začala opravdu bavit. No, teda… docela bavit. Jak už jste určitě pochopili, můj přístup ke sportu je velice pragmatický. Sportuji buď proto, abych zhubla, nebo proto, abych se cítila dobře a do třetice proto, abych se někam dostala – turistika. Výjimečné postavení má jízda na koni. Byla jsem holčička, která koně miluje. Jezdit jsem přestala v patnácti hlavně ze strachu z pádu a úrazů. Občas tu odvahu znova najdu a jdu si zajezdit. A tam skutečně nějaké nadšení cítím – ne pro sport, ale pro koně… To zcela upřímné a srdečné nadšení pro sport samotný mi prostě a jednoduše chybí, jak jsem už vykládala v článku Nesportovní typy a sport.

Hubnutí pro mne není nic nového. Byly však etapy, kdy jsem si všimla, že se hubnutí zpomalilo nebo jsem i zase něco přibrala. A tak to bylo i letos brzy na jaře… po Vánocích.

V tuto chvíli už se budu vdávat za měsíc, v září…. Hubnout na svatbu jsem ovšem začala v dubnu. A jak? V tom dubnu změnou jídelníčku. Před tím jsem cvičila také jógu, ale jen podle youtube po půlhodinových lekcích. V červnu se potom přidalo intenzivní cvičení jógy cca 3x týdně s lektory (ne individuální). Mimo jiné mne – opět děsivě pragmaticky – motivovalo to, že jsem zjistila, že za Multisport kartu od zaměstnavatele mi z výplaty mizí 200 Kč měsíčně, a když ji nevyužívám, prostě jen přicházím o peníze. Tak jsem si našla Yoga House, kde ty Multisportky berou, a bylo.

Bezchybné to však opět nebylo… Zařadila jsem do jídelníčku hodně ovoce a jogurtu, kvůli trávení a také pro dobrou chuť. No a co se nestalo? Překyselení žaludku a pálení žáhy… Vrátila jsem se zase k tomu, že jím podobně jako „před dietou“, akorát sladké nejím cca od 14ti hodin. Nedodržuji to zcela dogmaticky, jen většinou. Když mi spolužačka na gymplu říkala, že aby byla hubená, tak jí po 18h jen zeleninu, protáčela jsem v duchu panenky. Ale jak se mi teď taková rada hodí. Pořádně se nasnídat, jíst sladké, ovoce a prostě všechno, oběd pojmout střízlivěji, ale zvlášť se neomezovat, a na večeři jíst těžkou dietku – bílý jogurt s neslazeným kakaem nebo s musli, chleba se sýrem, zelenina, kuskus se zeleninou… A když je to moc hrozné, prostě si ke snídani nachystám všechno to, co bych nejraději snědla večer, a představuji si, jak skvělá snídaně to bude…. Upřímně, také se pak víc těším na ráno 🙂

Moje bolavá kyčel byla velkým motivátorem, ale i indikátorem dalších chyb. Nejhorší byly doby, kdy jsem přetáhla kyčel. V létě 2017 jsem ji pořádně přetáhla turistikou. To bylo opravdu bolestivé. Někdy mě u protahování popadla taková bolest, že jsem byla úplně paralyzovaná a nemohla jsem ani dýchat. Zhubla jsem, to rozhodně, ale za jakou cenu…

Bylo to hodně kotrmelců, zvratů, chyb, někdy utrpení… Po těch sedmi letech moje váha obvykle hlásí něco kolem 78 kg. 14 kg za 7 let, to není zas tak moc. Chtěla bych také říci lidem, kteří se na hubnutí chystají, že je dost časté, že se dlouho neděje nic. Lymfatický systém je hodně pomalý a trvá mu se rozjet, klidně i dva roky.

Teď se mi zdá, že vidím, jak je to s mojí váhou. Myslela jsem si, že mám nadváhu prostě proto, že jsem smolařka. Faktem ale bylo, že jsem často jedla v restauracích, i večer, a považovala to za standard. U nás v rodině také člověk musel jíst velké porce. Když jsem chtěla jíst méně, bylo mi i řečeno, že jsem magor – a rozhodně ne v nijak slušné formě. Okamžitě jsem byla podezřelá pro poruchu příjmu potravy, ačkoli to můj případ nebyl. Byl to pro mne docela zásadní krok dát si odstup od té neustálé nedůvěry z rodičovské strany. V tomto smyslu pro mne bylo také důležité najít si vlastní stravovací zvyky a být zodpovědná vůči sobě, ne vůči rodinné tradici.

A co všechno za sporty jsem od 18ti prošla? Kolo, turistiku, běhání, bouldering, slackline, ježdění na kajaku, plavání, aerobic, bodystyling, jóga, ježdění na koni. Přátelsky nakloněná zůstávám vůči józe, plavání, turistice, příležitostně běhání a jízdě na koni. Na lodi jezdím raději ve dvou na kánoi. No a s tím ostatním, hlavně s tím boulderem, se snad už konečně loučím…

Zajímá Vás hubnutí také? Pokud ano, můžete mrknout na video se slečnou, která má pořádně náročná cvičení. Už před dvěma lety jsme s kamarádkou zjistily, že „barbíny“ mají zdaleka nejdrsnější videa se cvičením – to je totiž důvod, proč vypadají jak vypadají.

 

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s