Posted in Lifestyle

Podzimní dovolená v Praze

Tento článek píšu dne 26.10. Dnes večer se změní čas a nastanou už docela jistě dlouhé podzimní večery. Dnes se stmívalo kolem šesté a s tímto luxusem se můžeme od zítřka rozloučit. Dnes jsem si poprvé rozsvítila svíčky a zapálila aromalampu. Začíná ono období, kdy mám na podobné věci náladu. U oběda s rodinou jsem si dala limonádu s příchutí dýně a perníku. První dýňovou polévku jsme si dali na výletě do Prahy, o kterém Vám tu dnes povykládám. Dnes jsem ze skříně vytahovala teplé kalhoty a svetry. Prostě podzim je v plném proudu 🙂

Letos jsme s manželem vyjeli na dvě větší dovolené – do Francie a do Prahy. O Francii jsem Vám dosud nepovykládala, zato jsem se však rozhodla, že Vám povykládám o Praze. Důvod je jasný – zatímco Francie je docela daleko, do Prahy to většina z nás v Česku daleko nemá, takže mnohé tipy můžete využít i o některém víkendu 🙂

  • ZOO Praha. Tímto výletem jsme začali a byl opravdu skvělý. Já jsem opravdu velký milovník zvířat a ZOO Praha mne nadchla zejména tím, že jsem viděla několik druhů zvířat, která jsem dosud nikdy neviděla. Nejvíce se mi líbil člunozobec. Tento pták mne oslovil svým zvláštním smutným pohledem velikých očí. Bohužel si nepamatuji všechny druhy zvířat, které mne zaujaly. Bylo tam množství krásných hlodavců, například velemyš, potom sloni, gorily, klokani, afričtí kopytníci bongové, švábi, supi, snad všechny druhy papoušků Lori… Vstup do ZOO, ve které se dokáže člověk zabavit na celý den až dva, stojí 200 Kč! Lanovka pro milovníky hovadinek potom vyjde na 25 Kč 🙂 Doporučuji nastokrát.
  • Divoká Šárka. Nevěřila bych, že takový kus přírody najdu tak blízko Prahy. Dramatická skaliska, vodní nádrž Džbán (kde bych se popravdě asi nekoupala), potůček, cyklostezky i stezky pro pěší… Dá se zde udělat okruh 20 km i několik kratších, zato ale asi náročnějších výletů po stránce terénu. Výlet jsem si moc užila a moc jej doporučuji.
  • Karlštejn. Tento hrad zná podle názvu každý, ne každý tam však byl. Hrad počítá s turisty, takže na parkovišti, které je asi 2 až 3 kilometry od hradu čekají povozy tažené koňmi, které Vás dovezou až na hrad. My jsme si vyšlapali. Vesnice Karlštejn je moc krásná, akorát Vás na každém kroku honí někdo se suvenýry a nabídkou jídla 🙂 Ve všední den to ale není tak hrozné. Prohlídla byla krásná a vtipná. Připomněla jsem si fakta o Karlu IV. a i z jiných etap české historie, třeba z dob Husitských válek.
  • Obora Hvězda a Břevnovský klášter. Do obory Hvězda se chodíme pravidelně projít, protože docela nedaleko míváme ubytování u mého strýce. Letohrádek hvězda je také hezký. Asi není třeba k němu cestovat odněkud zdálky, ale pokud se třeba jdete podívat na Břevnovský klášter, zahrady a okolí, můžete zavítat i do Hvězdy. Jsou tam také tabule, kde se dozvíte opět o české historii, například o bitvě na Bílé Hoře (1620), která se odehrála doslova vedle jedné ze zdí obory.
  • Ovečka Shaun ve filmu: Farmageddon :). Z nějakého důvodu v Praze chodíme do kina mnohem častěji, než v Brně. Vznikne to tuším tak, že já chci už roky jít do IMAXu, ale vždy tam hrají něco, co vidět vyloženě nechci, nebo co mne nezajímá. Ale protože se už těším do kina, nakonec skončíme v tom normálním. Tentokrát byl v IMAXU Joker. Ne, všechno vidět nemusím… No a tak jsme šli na ovečku Shaun. V kině jsme sice výrazně navýšili věkový průměr, já jsem však z filmu byla nadšená. Sice příběh nebyl vyloženě originální, ale byl milý a roztomile ztvárněný. Doporučuji dětem i dospělým 🙂
  • Balet Valmont. Já osobně bych vybrala spíše operu, ale manžel vybral balet. Nenechte se mýlit, on není žádný milovník divadla. Jenomže já ano a tak se jednou za čas snažíme najít kompromis. Balet se mu líbil, takže snad dobré 🙂 Mně se líbil moc. Tato hra konkrétně byla velmi příběhová a také herecká, ne jen technicky náročná, což bylo skvělé. Příbeh byl působivý, dramatický. Můžete jej také znát jako román Nebezpečné známosti psaný v dopisech.
  • Trojský kanál. Původně jsme chtěli jet trénovat na kajak, ovšem tento plán nešel zrealizovat. Kanál se totiž opravuje. Prohlédli jsme si jej aspoň vypuštěný, ale moc moudří jsme z něj nebyli 🙂 Nicméně takto se asi dá lépe vytrénovat schopnost představit si dno na základě peřejí, které vidíme. Trója je moc hezká čtvrť a procházka kolem řeky byla moc příjemná. Zaujalo mne, že od kanálu do parku Stromovka dříve vedla lávka, ale strhla ji povodeň. Lávku nyní nahradil převozník na motorovém člunu 🙂 Služba je zdarma.

Krom těchto radovánek jsme se také vypravili pro pár knížek do Paláce knih Luxor na Václaváku, prošli si trošku město, koukli do prodejny bosobot, do NILA Store a já jsem sama navštívila čajovnu a obchod U Džoudyho. Poobědvali jsme v hospodě na Blbým místě a já jsem si dala sprite s plzeňským pivem alias Radler. Využili jsme volna a věnovali jsme se vaření, což bylo také skvělé. Jsem moc vděčná, že jsme si udělali také jednu vyloženě kulturní dovolenou. Ve městech jako je Praha či Barcelona mi přijde inspirativní už jen samo chození ulicemi a koukání na ty krásné budovy, na kterých si někdo dal evidentně záležet.

Tak co vy na to, uděláte si také výlet? 🙂 Já si jdu pro hrneček kakaa a přeji příjemné podzimní dny.

Posted in Osobní rozvoj

Spánek

Mnoho bloggerek, které ráda sleduji, mají momentálně maličké děti staré maximálně jeden rok. Mnohokrát jsem u nich objevila články o dětském spánku a také o spánku maminek. Dětský spánek a následně spánek rodičů je často skloňované téma, které člověka velmi ovlivňuje. Například je-li v práci kolega s malým miminkem velmi podrážděný, dá se vytušit, že měl hodně těžkou noc… A tak můžeme být shovívavější a citlivější.

Jenomže bylo by velmi naivní domnívat se, že téma spánku končí v dětském věku. V pubertě ještě mnozí z nás měli nějaký pravidelný režim hlídaný rodiči, každý však víme, jak často jsme se na něj vykašlali. Dopady spánkové deprivace jsou velmi individuální – u někoho je třeba vyvinout skutečně úsilí, abychom zpozorovali, že včerejší noc stávil v klubu. Jiný třeba není ani schopen dojít do školy či do práce.

Rodičovskou zkušenost se spánkovou deprivací nemám. Mám ji pouze z pozice partnerky, kolegyně, kamarádky a sebe sama.

Jako studentka vysoké školy jsem se setkala s lidmi, kteří spí pět nebo šest hodin denně, i s těmi, kteří spí jedenáct nebo dvanáct. Rozptyl je dost široký.

Jako pracující se mnohem častěji setkávám s lidmi, kteří spí sedm a méně hodin denně. Proč to tak je? Například se dá prostou matematikou zjistit toto: den má 24 hodin. Pokud 8 hodin spím a 8 hodin a 30 minut jsem v práci (málo časté) a 30 minut mi zabere cesta do práce i z práce (rovněž málo časté), zbývá mi 7 hodin na ostatní aktivity (a to je podle mne nadprůměrné číslo). Nějaký čas mohu rovnou odečíst na ranní nachystání se do práce, hygienu a na případnou snídani, další čas potom zase na večerní ukládání se do postele, hygienu, řekněme hodinu. Pokud chci například s kamarády, kteří bydlí 30 minut ode mne, udělat LAN párty, na tuto akci zbývá 5 hodin. Absolutně jsem nezapočítala péči o domácnost, domácí mazlíčky, auto, práce přesčas, vaření, trávení času s partnerem a rodinou či nedejbože péči o děti.

Jako pracující se setkávám s lidmi, kteří pracují večer, o víkendu a v noci buď proto, že nestíhají svou práci, nebo třeba proto, že mají prací více z existenčních či intelektuálních důvodů.

Sečteno podtrženo, lidí, kteří spí 8 a více hodin denně, si myslím, že v práci či na ulici moc nepotkáme. A nejspíš mezi ně nepatříme ani my sami.

Ariana Huffington, zakladatelka Huffington post, zažila kolabs z důvodu dlouhodobé spánkové deprivace a od té doby se věnuje tématu spánku, osobní pohody, duševního zdraví a vyhoření. Chce přispět tomu, aby honba za úspěchem, který snad pro všechny znamená moc a peníze, skončila. A dosáhnout toho chce tím, že se definice úspěchu změní. Já tuhle paní původem z Řecka sleduji na instagramu a považuji ji za velmi inspirativní.

V podobném duchu se nese článek Choosing slow od Rebeccy z A clothe’s horse, Americko-Irské bloggerky, kterou už sleduji několikátým rokem.

Mám všechny tyto informace, vím, že méně znamená někdy více, záleží mi na mém zdraví a duševní pohodě a nestojím o zbytečné potíže nebo tahanice se zdravím. Celkem důsledně proto spím osm hodin denně. Je to ale tak růžové? Právě, že vůbec… Často se potýkám s myšlenkami, zda mi něco neutíká. Zda lidé, kteří spí méně, toho více stihnou, více se naučí… Zda svůj čas opravdu investuji rozumně, zda moc neodpočívám.

Kde je hranice mezi pasivním životním stylem a rozumnou rovnováhou mezi aktivitou a odpočinkem? Odpovědět si asi musí každý sám. Konec konců, každý z nás má také jiné tělo a jinak náročnou práci.

Co si o tomto tématu myslíte vy? Já osobně jej považuji za jedno z ožehavých témat, protože je tak konkrétní. A je to dokonce téma, které významně ovlivnilo některá moje přátelství. Protože když sami spíte od desíti do šesti a Vaši přátelé od dvou do desíti, Váš volný čas se od určitého věku nemusí skoro vůbec překrývat.

Posted in Osobní rozvoj

Projekt Rozděleni svobodou

Nedávno jsem objevila projekt Rozděleni svobodou. Ti, kteří sledují facebook blogu Za rohem už možná narazili na odkaz. Myslím si, že jsou tu i ti, kteří sledují jen blog a nikoli facebook, a právě pro Vás tu píšu toto upozornění.

Rozdělení svobodou je sociologický výzkum o české společnosti. Jeho výsledky říkají, že se dělíme do šesti tříd. Třídy jsou: zajištěná střední, nastupující kosmopolitní, třída místních vazeb, tradiční pracující, ohrožená a strádající.

Osobně by mne velmi zajímalo srovnání s jinými zeměmi.

Každopádně já Vás chci dnes hlavně inspirovat, takže sem s odkazy: odkaz na odkaz, zde se dozvíte první poslední o projektu Rozděleni svobodou, najdete tam množství různých článků k tomuto tématu.

No a pokud Vás zajímají rozhovory s představiteli jednotlivých tříd, potom Vám dám odkazy také zde: zajištěná střední, nastupující kosmopolitní, třída místních vazeb, tradiční pracující, ohrožená, strádající.

Jak se Vám tento projekt líbí?

Posted in Lifestyle

Nové období před námi

Tentokrát jsem si pro Vás připravila kombinaci dvou svých oblíbených typů článků – jednak je to ten typ, kde sdílím malé množství tipů na aktivity/seriály/filmy/hudbu/produkty, co mám ráda, a druhak je to připomínka toho jak jde čas.

Letos jsem nepřipomínala přechod do druhé poloviny roku, asi jsem jej nepocítila tolik, jako loni. Zato jsem však velmi pocítila přechod z podzimu na léto. Tady u nás na jihu Moravy s příchodem září najednou začalo být chladno.

V červenci a srpnu jsme s manželem mnoho odpolední trávili soukromým tréninkem ježdění na kajaku na Brněnské přehradě. Zajímavé je, že když člověk tráví velké množství času s hlavou a horní polovinou těla pod vodou (eskymování), potom i ve třiceti stupních je mu po chvíli chladno. Když bylo pod třicet, běžně jsem si na eskymování brala termotričko a kajakářskou bundu. Jakmile trénink skončil, oblékla jsem si šaty, chviličku postávala na slunci a za chvíli mi bylo zase obligátní vedro.

Nicméně první týden v září už bylo vše jinak. Slunce se posunulo, takže jenom postát chvíli na slunci už nebylo tak snadné. Na břehu už čekalo několik rybářů až skončíme s tím plašením ryb, aby si mohli dělat své. No a po těch všudypřítomných koupajících se rodinách s dětmi se slehla zem úplně.

Začíná úplně jiná sezóna. A co podle mne k podzimu patří?

  1. Teplé nápoje. Kávička je záležitost celoroční, pro mne hlavně latté. Ze zdravotních důvodů jsem se však rozhodla, že budu pít maximálně tři kávy týdně. No někdy je to teda výzva… Každopádně to znamená, že je potřeba si těch teplých nápojů najít víc 🙂 Tento víkend jsme si s manželem v kavárně dali hustou horkou čokoládu, já s malinami, on s banánem. Byla prostě vynikající! V práci také nastala sezóna kašílků a rýmiček, kerou zároveň považuji za sezónu bylinkových čajů. Léto je na sklonku a určitě mají mnozí z nás doma nasušené bylinky, ať už vlastní či darované. Čas se do nich dát 🙂
  2. Dýně. Můj vztah k dýním sama nechápu. Mám je tak ráda! Před osmi lety jsem dělala narozeninovou oslavu, kde jsme dýně vyřezávali. Nikomu to neříkejte, ale tehdy jsem snad každý den zapalovala svíce v dýních a u strejdy v bytě zůstalo kus zábradlí a kousek podlahy zakapáno voskem už patrně navždy… A pak je tu historka s tím, jak jsem zapálila dýni a položila ji na studni před dům. Po chvíli si říkám, že vidím nějaké jasné světlo. Bylo dost teplo, dýně vyschla a začala hořet… No a krom vyřezávání a zapalování je tu vynikající a jedinečná dýňová polévka, mňam! Nejraději mám ostřejší veganskou verzi s chili a zázvorem, recept však už nemohu najít. Tak Vám zde dám tento trošku podobný recept 🙂
  3. Filmová a seriálová sezóna. Prodlužující se podzimní večery fandí procházkám, ale už i filmovým večerům, posezení doma s přáteli nebo třeba deskovkám. Spontánně bych Vám dala tyto tipy: Stranger Things – skvělý retro seriál, u kterého se člověk může tak hezky bát. Riverdale – také trochu retro seriál příjemně plný klišé a možná trochu přehnaných problémů Amerického maloměsta. Ukradené Vánoce – moje oblíbená Burtonovka, která je tak trochu o krizi identity a o tom, jak lze Vánoce pochopit úplně špatně 🙂

Co patří k podzimu pro Vás? 🙂

Posted in Lifestyle

Jak se plave v divoké vodě

O vodě jsem ještě žádný článek nenapsala. Po svém posledním zážitku ze sjíždění Salzy o prvním víkendu v září jsem se ovšem rozhodla, že se podělím. Nedávno jsem si totiž na vodáckém webu raft.cz přečetla takovou vodáckou story, kterou jsem považovala za kratochvíli, nicméně zjistila jsem, že mi v nepříjemné situaci docela dost pomohla! A to je ten důvod, proč se tu chci dnes podělit o to, co dělat, když uprostře divoké řeky neplánovaně vystoupíte…

Jsem začátečnice na kajaku. Mám za sebou Svitavu, Zámeckou Dyji, 2 x Jihlavu a 3 x Salzu. Absolvovala jsem docela hojné množství tréninků eskymování, asi 17, nicméně v divokém proudu mám stále úspěšnost menší než 50 procent.

Když jsem kolegovi v práci říkala, že trénuji eskymování, tak mi říkal: „Ale to přece nechceš!“ Je to tak, člověk ideálně nechce eskymovat vůbec. Člověk nad lodí dnem vzhůru ztrácí kontrolu, pokud se nedokáže obrátit hned nazpět, a to je vždycky rizikové. Proto je důležité jezdit nejlépe, jak člověk umí – vybírat si trasu, kterou zvládne, držet co nejlépe balanc a v nejhorším se opřít o pádlo a udržet se hlavou nad vodou. Ale… co se dá dělat, začátečník by nebyl začátečník, kdyby to občas nezkazil.

Na vodě to má každý jinak, někdo má lepší první den, někdo druhý. Na více dní jsem zatím nebyla, takže to nemohu říct. Já osobně mám lepší ten první. Jsem méně unavená a jedu lépe. Také jsem se první den na letošní třetí Salze vůbec nevyklopila (po vodácku necvakla či neudělala).

Za noc se však zvedla hladina o 20 cm, ze 130 na 150 podle ennskraft.at. Řekla bych, že pro většinu barakářů a i pro mne to znamenalo hladší sjezd, méně krkolomného kličkování mezi kameny, více rovných vln a méně přepadávajících vln, které zpomalují a hrozí převrácením.

Krátce po výjezdu, asi tak dva kilometry za Wildalpenem, je asi jedna z nejdelších kaskádek na Salze. Můžete si to představit asi jako 200 m peřejnaté vody. Vlny nejsou veliké, ale voda je poměrně mělká, takže při nevhodném najetí na kámen hrozí karambol.

Popravdě vůbec nevím, co se mi stalo. Nevím, zda jsem najela na kámen, nebo se nechala rozhodit vlnou. Zjistila jsem, že obvykle když se převrátím, je to tak rychlé, že ani nevím, co se vlastně stalo. Protože kdykoli mám čas tomu zabránit, zabráním tomu 🙂 A tak se stalo, že jsem se v této kaskádce, docela na začátku, vyklopila.

Nejprve jsem se snažila udělat eskymáka. To se mi napoprvé nepovedlo, ale zvládla jsem se nadechnout. Zádrhel nastal u druhého eskymáka. Kajakář má kolena zaklesnutá pevně v lodi, ale asi se mi při prvním obratu povedlo vypadnout a při druhém eskymákovi jsem vykopla i špricdeku (která drží kajakáře v lodi a zabraňuje tomu, aby do lodi tekla voda). A to je vážení, konec, protože jsem vypadla z lodi… Díky svému poctivému tréninku „krysení“ (nedobrovolné vyplavání z lodi) jsem celkem duchapřítomně chytila pádlo i loď a pokračovala dále po proudu. Moje radost však netrvala dlouho, protože manžel na kajaku na mne volal, ať loď pustím. Nechápala jsem proč, ale pustila jsem ji.

Manžel na mne volal, ať plavu ke břehu. Já bych docela ráda, jenomže jsem zjistila, že to de facto není možné. V jednu chvíli se mi povedlo se zastavit na kameni, stoupnout si a rozhlédnout se. Všude kolem mne byl dost velký proud, který se hnal přes kameny nízko pod hladinou. Musím říct, že jsem se opravdu nechtěla pomlátit. A proto jsem se rozhodla, že nejmoudřejší bude vydat se cestou nejmenšího odporu – prostředkem, nejsilnějším proudem. Z článků o divoké vodě jsem se dověděla, že nutností je plavat NOHAMI NAPŘED. Protože když narazím na kámen, mohu se od něj odrazit. Opravdu do něj nechci narazit nejprve hlavou.

Velkým překvapením, o které se chci podělit hlavně, pro mne byl fakt, že ač jsem měla vestu, helmu a kajakářskou bundu plnou vzduchu, se kterou na přehradě plavu jako nafukovací panák, přesto mne vlny potápěly i s hlavou! To znamená, že mi ledová voda přepadávala přes hlavu a chvílemi jsem musela zadržovat dech. Není to vůbec nic příjemného a proto tu dávám jednu nevyžádanou radu pro všechny, kteří na jakékoli lodi jedou na Salzu: ujistěte se předem, že vydržíte s hlavou pod vodou bez paniky, a také že umíte dobře plavat! Jednak na zádech a druhak kraula, protože v okamžiku, kdy se octnete v hloubce, je to nejrychlejší styl na doplavání ke břehu.

Když jsem kaskádu celou sjela po vlastních a konečně se dostala do hloubky, doplavala jsem ke břehu na malou pláž. I tam jsem samozřejmě musela svést trochu boj s proudem, nicméně už jsem v tomto směru měla určité zkušenosti z minulých sjíždění Salzy. Bylo asi tak 14 stupňů, voda měla okolo deseti. Měla jsem na sobě neopren, tlusté vodácké termotričko, neoprenové termotričko, kajakářskou bundu a vestu. A třásla jsem se zimou. Podotýkám, že jsem „dobře“ stavěná, velmi štíhlý člověk by si podobnou situaci nejspíš užil ještě více.

Nebyla to příjemná situace, ale byla velmi poučná. Uvědomila jsem si, o kolik snazší je jet v lodi, než tou řekou plavat. Loď je rychlá, drží nad hladinou, prostě je to komfort! Zatímco když je člověk vystaven vodě na milost a nemilost, je to něco úplně jiného. Mnozí v této situaci začnou cítit malátnost z toho, jak je ledová voda unavuje. A je dobré vědět, že to je ve skutečnosti velké riziko pro každého, kdo se rozhodne alpské řeky sjíždět.

Nechci tu však nikoho odradit, jenom přimět k většímu vědomí ohledně modré vody. Neříkám: nejezděte tam! Říkám: pokud si sebou nejste jisti, nešetřete na kvalitním vybavení, vezměte si poctivě termotrička, helmu a vestu si berte i pokud si jdete jen zaplavat. Kdyby Vás to náhodou spláchlo, ať má Váš příběh tak šťastný konec, jako ten můj. Byl by určitě ještě šťastnější, kdybych měla o termotričko navíc, ale… nemám ani rýmičku, takže dobré 🙂

Na závěr Vám tu dám odkaz na článek, který mne inspiroval k vytvoření tohoto článku: jmenuje se Faux Pass na Salze. Pokud si říkáte, že to, co zde píšu, zažívají jen kajakáři, tak se přesvědčíte o tom, že i na barace to může být dobrodružství 🙂

Krásný den přeje

N.

Posted in Osobní rozvoj

Hodnotový test

Pro všechny zájemce o sebepoznání doporučuji hodnotový testík na eticia.cz. Pro vstup do testu je nutné registrovat se. Zadaný email už však není nutné potvrdit. Takže neváhejte využít svého „spam emailu“, pokud nějaký máte. Pokud ne, doporučuji si jej vytvořit 🙂

No a abych Vás nalákala, dám sem svůj aktuální výsledek: hodnotový typ Vlna.

Lidé s etikonem Vlny rádi lokají život plnými doušky. Chtějí poznávat a objevovat, milovat, bavit se a tvořit. Bývají optimističtí, společenští a vůči druhým otevření. Věci, které je baví, rádi dělají naplno a dokáží v nich být opravdu velmi dobří. Občas se vznesou do oblak, dobře však vědí, že jejich místo je dole na zemi. Alespoň tedy do doby, než přijde čas na další jízdu.

Nezapomeňte napsat, co vyšlo Vám 🙂

Posted in Styl

Nejvyšší čas na stylovou konzultaci

Zaujalo-li Vás autentické oblékání, o kterém jsem tu mnohé napsala, potom Vás možná bude zajímat, že paní, ke které jsem skoro před dvěma lety šla na stylové poradenství, se chystá od října 2019 zvýšit ceny za své služby na dvojnásobek. Jednak už má více zkušeností, a druhak jde do toho naplno. Takže pokud zvažujete stylovou konzultaci, v nejblížším měsící a půl můžete jít ještě za nižší cenu – tedy za 4450 Kč.

Máte-li chuť jít do toho, více informací se dozvíte na webu yourfashionself.com . Pokud máte pochybnosti o tom, zda to má smysl, můžete si přečíst článek Mít styl šetří planetu i peněženku.

No a pokud jste se rozhodli, že se Vám do stylového hledání jít nechce, zkuste prosím i tak zapřemýšlet nad výrobou a životním cyklem našeho oblečení. Jak nezruinovat osobní či rodinný rozpočet a zároveň nosti oblečení, které nepoškozuje naši planetu a nepřispívá k vykořisťování lidí z rozvojových zemí, může být docela oříšek. Proto jsou tu minimalistické principy – mít dražší a kvalitnější oblečení, ale mít ho méně, možnost nakupovat v sekáči, šít si sám… Já osobně si myslím, že ač se mnohdy cítíme jako malí lidičkové s ještě menším hláskem, tak je nás hodně. A čím víc si nás uvědomí tyto souvislosti a změní byť jen maličko svůj přístup k oblečení a životní styl, může se změnit strašně moc.

Tak jen vzhůru, buďme nejlepší verzí sebe sama!

Posted in Lifestyle

Čemu věnovat svůj čas?

Nedávno jsem pocítila potřebu si tak nějak zmapovat čemu věnuji a čemu chci věnovat svůj čas. Říkám si, že to je důležité pro každého. Protože to, čemu se věnujeme, je do velké míry spjaté s naší spokojeností.

Tak vzhůru do toho! Já jsem si napsala:

  • Zaměstnání/Práce. Patřím mezi pracující lid, takže to je celkem jasné 🙂
  • Partnerství/Manželství. Pro mne osobně velmi důležité. Pro introverty jsou vztahy jeden na jednoho velmi příjemné a hodně přidávají na kvalitě života. Mít tento typ vztahu v manželství má podle mne dobrou perspektivu. Dříve pro mne tuto funkci vztahu one-on-one mívala nejlepší kamarádka, jenže tyto vztahy obvykle ochably, když si jedna z nás našla přítele. Z mé zkušenosti někteří introverti dovedou tento typ vztahu mít jen jeden, nikdo jiný už potom tak blízký být nemůže.
  • Bydlení/Domov. Někde člověk potřebuje klid a přijetí. Velmi se snažím, aby to doma tak bylo. Aby tu byl klid, soukromí… I proto se v poslední době věnuji Feng Ren Shui. A i proto máme kočičky – pozitivní energie 🙂
  • Studium – Ph.D. Jeden z nejnáročnějších bodů… Je to něco, co je perspektivní do budoucna, ale aktuálně mi nic moc nepřináší. Uplatnila bych zde citát: „Ne vždycky budeš motivovaný. Proto musíš mít disciplínu.“ A upřímně, někdy v ní pokulhávám…
  • Cestování. Pro mne osobně bod moc důležitý. Pro někoho je to naprostá hračka – koupí letenky a jede. Pro mne cestování vyžaduje plánování a dokonce i při letošní svatební cestě do Francie jsem začala pociťovat mírné statické tření. Komfortní zona známého – dat v mobilu, stejné kultury, všudypřítomných autoservisů, levného benzinu, známých a levných kempů… je prostě silná.
  • Kajak. Docela novinka letošního roku. Loni mne kamarád trochu přemlouval, že příští rok musím jet na Salze „s nimi“ na kajaku. No a kupodivu se to plní! V zimě jsem chodila na bazén se učit eskymáka a už mám za sebou jednu Salzu na kajaku 🙂 Voda je pro mne nesmírně drahá od dětství a proto je to teď pro mne velký koníček.
  • Sport – jóga, turistika. Jemná práce se svým tělem, která kompenzuje sedavé zaměstnání, dodává čas strávený v přírodě či meditaci, obrat k sobě. Těmto aktivitám se věnuji každý týden a považuji je velmi důležité pro mé zdraví. Samozřejmě se mi někdy nechce, ale snažím se jich držet, i když je toho zrovna moc. Protože bez zdraví nejde nic.
  • Kultura – koncerty, divadlo, seriály, filmy. Tohle je kupodivu oblast, kterou také docela zanedbávám a potom mi chybí. Nejlépe jsou na tom seriály, ale všechno ostatní upadá. Nejhůř je na tom divadlo. A už je to věky, co jsem objevila novou kapelu… nějaké tipy? 🙂
  • Osobní rozvoj – zejména Arteterapeutický ateliér. Moc důležitá aktivita, zároveň umělecká, společenská… 8 měsíců z roku. A chci pokračovat 🙂
  • Blog. Ten je zase o seberealizaci a dávném kladném vztahu ke psaní 🙂
  • Zpěv, hra na nástroj. Dávné zájmy, které trochu upadají… Žádná možnost pro mne věnovat se zase více zpěvu mi nepřipadá správná. Sbor vyžaduje příliš mnoho času, kapela také, na lidušku už jsem moc stará… No a tak nejčastěji zpívám u ohně a občas si udělám o víkendu čas doma. Všechno má svůj čas a třeba zase bude pro zpěv a hudbu v mém životě příznivější doba 🙂
  • Kočičky. Z práce spěchám domů za manželem a kočičkami. S manželem se můžeme potkat i jinde, ale kočičky jsou vázané na byt. A chybíme jim, když tu nejsme.
  • Vztahy, společnost. Jako správný člověk 21. století tu uvádím skoro samé individuální cíle a činnosti. Potkat se s lidmi, které mám ráda, na podobných aktivitách, je skoro nemožné. Daří se to na Arteateliéru, na vodě, občas na koních, občas na koncertech, na festivalech… a občas v kavárně. Ale co si budeme povídat, na střední to bývalo lepší. Ale there is no going back…
  • Auto. Není to jen o řízení, je to také o servisování, péči, vybavení…
  • Vaření, zdravá strava. Je to pro mne důležitá hodnota, ale opět jako u správného člověka 21. století jde celkem proti mé pracovní době a proti době, kterou chci věnovat svým zájmům. Snažím se, ale mám velké rezervy. Můžete si také všimnout, že na blogu nemám jediný recept 🙂
  • Zdraví – péče o záda, klouby, celkově… Souvisí s pohybem a stravou. Také s pravidelnými návštěvami lékařů.
  • Autentický šatník. Řekla bych, že to je skoro hotový projekt! Mám za sebou 22 měsíců autentického oblékání a šatník už je opravdu hodně vymazlený. Ladím jen detaily.
  • Přírodní kosmetika. Opět souvisí hodně se zdravím. Vyžaduje nějakou míru hledání věcí na blozích, eshopech… V sámošce člověk tyhle věci moc nesežene. Ale ve zdravé výživě už je to lepší 🙂
  • Čtení knih. I letos jsem si dala výzvu na goodreads.com, že přečtu 20 knih. Nejsem si tím úplně jistá, už proto, že některé mé cíle jdou časově proti sobě a nestíhám je, a také proto, že knihu o Feng Ren Shui od Evy Joachimové už studuji skoro dva měsíce – některé pasáže čtu znova a dělám cvičení – přitom mám mít asi tak knihu na dva týdny, abych svůj cíl splnila. No co… Všechno vyjít nemůže 🙂

No a co na to vy? Jaké priorty máte vy? Co Vám sní nejvíce času?

Posted in Lifestyle

Léto na plné obrátky

Moje bloggování narazilo na trochu nečekaný zádrhel – najednou se toho děje tolik, že je o čem psát, ale nestíhám si najít čas! V podstatě je to pravý opak proti zimě, kdy byl čas, ale nebylo o čem psát.

Co bych Vám hlavně chtěla povykládat? O měsíci květnu a výzvě „do práce na kole“, které jsem se letos zúčastnila poprvé jako chodec – zní to možná absurdně, ale je to také povoleno 🙂 .

Nejsem si jistá, zda-li o tomto tématu budu něco psát, protože nejsem dostatečně znalá. Každopádně už pár měsíců jsem si přála knihu o Feng Shui a jednu jsem si konečně pořídila. Jmenuje se Za poznáním prostoru aneb obleč se do svého domu. Autorkou je Eva Joachimová.  Teď si kreslím plánky bytu, ve kterém bydlíme, a zamýšlím se, jaký má potenciál 🙂 Prostorem prý můžeme ovlivnit naši budoucnost… zajímavé 🙂

V červnu jsem se zcela neočekáváně objevila na akci zvané Pivofest v Trutnově (nepiju pivo… nicméně vzala mne tam kamarádka a nakonec jsem si to celkem užila, ač bez piva 🙂 ).

Podobně neočekávaně (hlavně neplánovaně) jsem konečně vyrazila na Rakouskou řeku Salzu na kajaku. V zimě jsem se učila eskymovat u Water element community (otočit se zpátky hlavou nahoru, když se kajak převrátí), což jsem se bohužel nenaučila, ale když se na kajaku nedobrovolně přetočím hlavou dolů, už se netopím a nesnažím se vyškrábat rukama nad hladinu jako před pár lety. Získala jsem „vystupovací reflex“, bez kterého by výlet na vodu byl ještě nebezpečnější, než je i tak. Svoji první těžší řeku jsem zvládla docela dobře s jedním karambolem. Když jsem padla do ledové vody, nemohla jsem se nadechnout. Prý se to také stává lidem, kteří se propadnou do ledu. Tak kdyby se Vám to někdy taky stalo, nejste sami. Příště zase o kus lépe 🙂

Jinak já jsem velký příznivce vody, avšak říkám Vám za sebe: pokud na Salzu chcete jet, doporučuji Vám jet s instruktorem nebo s někým velmi zkušeným a zodpovědným. Letos jsme tam například potkali posádku, které voda nahnala a přitiskla loď ke skále a oni vůbec nevěděli, co s tím. Dvě hodiny stáli na břehu, mokří, koukali na loď a čekali (nevím úplně na co). Můj kamarád, zkušený kajakář a bývalý instruktor, jim nakonec pomohl loď zaháknout na lano. Tahalo ji ven asi 15 lidí!!! Voda je skvělá, odplaví naše starosti, potěší duši, a má velkou sílu… Posádka oné lodi nám sdělila, že už na vodu vůbec nechtějí.

No a za chvíli se s manželem chystáme na menší Tour de France. Bude to naše svatební cesta (9 měsíců po svatbě). Blíží se zase přelom polovin roku! A naše dovolená bude trvat poslední týden první poloviny 2019 a první týden druhé poloviny 🙂 Přijde mi to celkem kouzelné. Nicméně to také znamená, že jen tak další článek nebude…. Pokud se Váš červen vyvíjí tak jako můj, potom nepochybně máte také dost na pilno, takže Vás to ani nemusí mrzet 🙂

Pokud máte čas poslední víkend v červenci, mrkněte na Lughnasad! Je vhodný i pro děti 🙂

Posted in Osobní rozvoj

Praxe vděčnosti

Nejsem právě vděčný člověk – určitě ne od narození. Mnohokrát v životě jsem si říkala, proč to za mne nemůže vzít někdo jiný, že mně se takto pachtit prostě nechce – a myslím teď život jako celek. Jenomže… ne nadarmo se lidé, co se dají na osobní rozvoj, učí vděčnosti. Všímat si toho, čeho mají. Zejména Enneagram 4ky jako já, které umí z malého indicentu v samoobsluze vykouzlit drama v metafyzické rovině smyslu života a smrti, a tak trochu ztratit pojem o tom, co je v životě fajn. Pokud máme právě krizi, je to ještě větší výzva.

Co s tím, jak zvládat stres, tím se zabývám už několik let – myslím, že 4 roky. Hlavně proto, že mne už nebavilo procházet těmi metafyzickými krizemi jako na střední, při kterých kamarády občas deptaly moje výlevy tak, že si ode mne museli dávat na chvíli pauzu. I pro mne samotnou to byla velká zátěž a chtěla jsem to změnit.

Ne, že by to nyní bylo dokonalé a byl ze mne nezlomný optimista. Nicméně mám za sebou kus cesty a myslím si, že dobrým směrem.

Co tedy pomáhá mně?

  1. Vést si diář. Do psaní plnohodnotného deníku se mi nechce investovat čas. Pracuji tedy s diářem a pečlivě si zapisuji všechno, co jsem dělala a přináší mi radost – jóga, lezení na stěně, procházka, výlet, návštěva akvaparku nebo koupaliště, jízda na koni, návštěva restaurace či kavárny, cestování, seberozvojový kurz… prostě všechno. Když mám pak špatný den a říkám si, že v životě nedělám nic, co by stálo za řeč a dělalo mi radost, koukám se do diáře na všechny tyto události, za které jsem ráda. Je to velká samo-pomoc.
  2.  Chodit na podpůrnou skupinu. V Evropě si myslím, že to zatím není běžné a tedy „normální“. Často lidé, kteří na podobné akce chodí, to v obavě před veřejným míněním neříkají. Nicméně ne každý z nás má chápavé přátele či rodinu, kterým by mohl vykládat, co právě řeší, a svěřovat se bez strachu z odsuzování, překotného řešení potíží, nevyžádaných rad, nezájmu, nepochopení a dalších problematických reakcí, které kazí mezilidské vztahy. Navíc také každý z nás má omezenou kapacitu, takže pokud naše aktuální potíže neustále vykládáme jednomu člověku, může se cítit dost přetížený. V tomto je skupina moc fajn. I když je někdo právě nemocný, příliš vytížený nebo zahlcený, prostě nepřijde, a „pro mě“ jsou tam ti ostatní. A já „pro ně“.
  3. Jóga a meditace. Oboje pomáhá člověku odložit na nějakou dobu myšlenky stranou. Myšlenky a pocity jsou provázané, takže odložíme-li myšlenky, často odložíme i pocity. Když je člověk v nějaké špatné náladě či krizi, může říkat třeba: „potřebuji přijít na jiné myšlenky“, což se obvykle daří při změně prostředí, při sportu… Pokud to však potřebujeme udělat hned, meditace může pomoci. Samozřejmě je ideální ji s tím sportem či změnou prostředí kombinovat, může to však být taková první záchrana.

No a na závěr trocha pozitivní psychologie – prvně mne s tímto inspirovala Nerisa. Nedávno jsem objevila anglickou stránku viacharacter.org (anglicky), kde je možné si přečíst trochu o silných stránkách osobnosti a zaměřit se na to, co je na nás dobré 🙂 A to zase velmi inspirovalo mně. Na zmíněném webu je test, avšak není zdarma jak vypadá! Takže doporučuji ohodnotit se individuálně. Pro anglicky nehovořící sem dávám seznam pozitivních charakterových vlastností:

Kategorie Moudrost: Kreativita, Zvědavost, Úsudek, Láska k učení se, Perspektiva

Kategorie Odvaha: Statečnost, Upřímnost, Výdrž, Nadšení

Kategorie Lidskost: Laskavost, Láska, Sociální intelekt

Kategorie Spravedlnost: Férovost, Vedení, Týmová spolupráce

Kategorie Mírnost: Odpuštění, Skromnost, Opatrnost, Sebekontrola

Kategorie Transcendence: Ocenění krásy, Vděčnost, Naděje, Smysl pro humor, Víra

transcendence
Malá ukázka silných vlastnostní z webu http://www.viacharacter.org/www/Character-Strengths. I do not own any rights and I am not an author of this figure.

Můžeme se zamyslet, které vlastnosti nám byly dány, ale i které lze časem vypěsovat. Tento článek je de facto návodem, jak posunout dále Vděčnost.

Pokud si někdy připadáte nevděční, můžete zkusit některý z dnešních tipů 🙂