Posted in Lifestyle

Kouzelný svět fair trade

Mám zatím maličkou čtenářskou základnu a tvoří ji zejména lidé, se kterými se známe, s většinou už déle (např. 10 let). Já jsem fair trade neznala snad do loňského podzimu a jsem velmi zvědavá, zda-li jste na tom podobně!

Mezi bloggerkami jsou fair trade a ekologie obrovskými tématy. Na konci článku najdete několik skvělých článků. které si na toto téma přečíst. Jsou to články, kterými jsem se nechala velmi inspirovat a ovlivnit i já. Fair trade, udržitelný styl, funkční šatník či ekologický přístup jsou témata, která spojují bezmála všechny bloggerky, které sleduji. Pokud sami objevíte další podobné tipy a odkazy, budu ráda, když je budete se mnou sdílet třeba v komentářích!

Žijeme ve světě, který se vyvíjí velice rychle. Za mých mladých let jsme ve škole věnovali nějaký čas recyklaci odpadu, proč to dělat, jak to dělat. Navštěvovali jsme se školou Lipku, což je takové malé DIY (Do It Yourself) a ekologické centrum v Brně.  O tom, jak daleko může sahat udržitelný životní styl, fair trade móda, ekologická domácnost či ekologické bydlení, se mi ovšem ani nesnilo.

V době minulé, v dobách železné opony a vlády komunistické strany, byl nedostatek mnohých věcí, na mnohé potraviny se stály fronty, maso bylo jen v neděli, do tělocviku byly bílé cvičky s gumičkou a oblečení měli skoro všichni stejné – opravdu stejné, ne jen v podobném stylu. Mnoho žen šilo oblečení doma pro své děti i pro sebe, protože to byl jeden ze způsobů, jak mít něco více osobního a méně uniformního. A samozřejmě to také šetřilo rodinný rozpočet – obvykle nevelký. Největší ekologickou katastrofou tehdy byla naprostá absence ekologických sankcí a kontrol průmyslu. Také auta, kterými se jezdilo, neměla tak vysoké standardy na technický stav, emise apod.

Dnes je situace pro domácnosti i pro průmysl velmi odlišná. V supermarketech a obchodech je dostatek čehokoli, na co si vzpomeneme – jídla, hygieny, čistících prostředků, spotřebičů a věciček do domácnosti. V obchodech s oblečením je obrovské množství kusů, nabídka je skoro nekonečná, jsme-li ochotni dost dlouho hledat a dost mnoho investovat.

Cc63WJNVAAApTwm
Obrázek pochází z Twitteru, mám jej od uživatele Riaz Haq.

Žijeme v obrovském přebytku. Občas, když si stěžuji na to, že v obchodě není moje oblíbená značka jogurtu nebo když mi vadí, že na šaty, které jsem si objednala, čekám 3 týdny, připomínám si, že před třiceti čtyřiceti lety podobné šaty pro lidi nebyly absolutně dostupné a na jogurt stáli frontu, přičemž na ně ne vždy vyšla řada. A zatím v Africe….

Jsou mezi námi lidé, kteří se začali těmto ekologickým potížím věnovat. Jaká témata to jsou:

  • Nadbytek jídla a jeho vyhazování. Plýtvání jídlem.
  • Špinavost textilního a obuvního průmyslu, dětská práce, nebezpečné pracovní podmínky, likvidační platy a opět přebytek v obchodech.
  • Přehnané používání chemie v domácnosti, plýtvání vodou, znečištění vody.
  • Ježdění autem naprosto všude, i na trénink 20 m od domu.
  • Fakt, že i když máme všechny tyto věci, pořád nejsme spokojeni, jak jsme si mysleli dříve, že budeme, až je budeme mít.

Fair trade se obvykle spojuje s oblečením. Podobné principy má také Slow fashion. Jde o to, že chci ne jen hezké a stylové oblečení v rozumném množství, ale také z materiálů, které vyrábí lidé za férový plat a v bezpečných pracovních podmínkách. Kladu si také za cíl aby mi oblečení vydrželo co nejdéle, aby dýchalo, aby stále vypadalo dobře, aby nebylo nutné jej prát po jednom nošení, protože má odpudivý chemický zápach v reakci na pot.

Výbornou alternativou je i oblečení ze sekáče, vinted.cz, či z bazárku s kamarády či známými – pokud se mi už nelíbí, je mi malé/velké, mohu jej přece poslat dál. Poslouží dalším lidem, nebo třeba mně poslouží oblečení jiných lidí.

To jsou vskutku obrovské cíle, větší, než se zdají. Vyžadují velké změny v nakupování, ve skladování a v péči o oblečení. Pokud chci méně prát, potom potřebuji oblečení větrat. A na to potřebuji prostor mimo skříň a v mém případě také mimo dosah koček, které milují se honění mezi visícími tričky.

Zajímavé také je, že přes mou veškerou snahu o ekologičtější životní styl a šatník dosud stále vede moje babička, která občas nosí mrkváče a svetr z vysoké… má je 50 let!!! Nebo můj přítel, který svůj styl zná už dávno a klidně nosí několik dědových kostkovaných košilí.

Toto téma je vskutku obrovské, tento článek tedy poslouží jako takový malý úvod a ukázka toho, o čem všem zde budu do budoucna psát, a s čím mám třeba už zkušenosti.

No a nyní slíbené články, jeden lepší než druhý, o fair trade:

Začnu sérií článků od bývalé advokátky s názvem Všechno, co víme o pomalé módě. Líbí se mi preciznost zpracování těchto článků, včetně toho, kolik minut jej budete asi číst. Plus je to vynikající úvod do problematiky.

Jakmile kouknete na fair trade či hand made obchody, nejspíš Vám spadne brada… Jak to, že bunda v Takko stojí 300 Kč a na Fler.cz 2500? I víc? Potom je vynikající článek Proč je handmade tak drahé.

Mnoho obchodů, ve kterých jsem začala fair trade a slow fashion nakupovat jsem našla v článku Podzimní šatník aneb nakupuj chytře. Ruku v ruce se slow fashion jde i styl – jaké oblečení se mi bude líbit i za 20, 30, 50 let?

Dále je tu článek o tom, jak Vyzrát na sekáče. Musím říct, že já osobně jsem na ně ještě nevyzrála. Ale Děvče u plotny ano!

No a pak je tu malá ukázka z Kladna, kde se objevila podivná výstava Móda mezi šmanty. Aneb zrcadlo zrcadlo pověz mi, který průmysl je na Zemi zdejší nejšpinavější!

Cílem dnešního článku rozhodně není vyvolat v někom pocit viny. Tato témata se objevují nově, teprve teď se dostávají do všeobecného povědomí. Myslím, že před sebou máme budoucnost ekologické výchovy a ekologického chování. Nás učili, jak a proč recyklovat odpad. Třeba nyní budou učit proč a jak méně nakupovat, jak rozumně nakládat s jídlem, proč jezdit do práce na kole či veřejnou dopravou, jak v domácnosti používat přírodní čistidla a šetřit vodu apod.

Ekologický týden přeje 🙂

N.

Reklamy
Posted in Lifestyle

Zima, styl a Polyvore

V dnešním článku se chci věnovat mému stylu – tedy zejména stylu přírodnímu s příměsí dívčího a éterického. Zajímá-li Vás něco o stylu obecně a stylech jiných, dozvíte se více na Autentickém Oblékání nebo na Winter in Paris a dalších blozích, dále třeba u Táni Havlíčkové či Carol Tuttle.

Dnešní post je výjimečný zejména tím, že je obrázkový 🙂 Obrázky pochází z webu www.polyvore.com, o kterém se opravdu hodně dozvíte zde. Polyvore je sociální síť podporována obchodními řetězci z oblečením, kde můžete z obrázků oblečení skládat vlastní sety (koláže, například outfit se všemi doplňky) a kolekce (všechny obrázky na jednom místě – například můj šatník). Polyvore jde báječně používat ve spolupráci s Pinterestem. Pinterest je sociální síť, na kterou můžete „připnout“ jakýkoli obrázek, který vyfotíte nebo najdete na internetu. Díky odkazu na obrázek jsou ošetřena autorská práva.  Obrázky lze sdílet mezi Polyvorem a Pinterestem a toho hojně využívám – obrázek s oblečením mého výběru „připnu“ na Pinterest a nasdílím na Polyvore. A můžu skládat (Pamatujete si na hry s oblékáním papírových panenek? 🙂 ).

Ve své tvorbě setů a kolekcí se zaměřuji na oblečení, které skutečně mohu mít – je k nalezení v eshopech nebo jej už mám ve skříni. Pokud nějaký kus oblečení mám a chci jej používat ve svých setech a kolekcích, často dohledávám na Polyvore oblečení, které to mé připomíná a v mých setech a kolekcích je simuluje.

Jakkoli jsou tyto nástroje pro tvorbu kolekcí a outfitů skvělé, už se mi povedlo vytvořit set, který vypadal pěkně online, ale opravdu nepěkně v reálu. Už jsem byla smutná, že jsem si pořídila špatně sukni, která mi nesluší, ale vzápětí jsem zjistila, že to bylo pouze špatnou volbou trička, což polyvore neodhalil. Jak to? Problém je v tom, že skutečné oblečení je foceno na jiné figuře, než je ta naše, a často je dostupné jen s modelkou a barevným pozadím (viz sety níže), takže není možné kousky oděvu skutečně přiložit k sobě. Když nejsme schopni simulovat v setu proporce našeho těla, můžeme být fyzickým výsledkem dost nemile překvapení.

Jako příklad uvedu přesýpací hodiny: pokud nemáte jasně dané problematické partie jako hruška nebo jablko, pak je nevhodné dát např. na horní polovinu těla velmi světlou a na dolní velmi tmavou barvu. Výsledek je ten, že horní polovina vypadá podivně mohutná.

A nyní už k setům, které jsem pro dnešní článek nachystala: je to můj nový zimní šatník, na kterém jsem pracovala poslední tři až čtyři měsíce. Některé kusy jsou původní, většinu jsem ovšem pořídila až po stylové konzultaci, kterou doporučuji každému, kdo je ve svém stylu zmatený. Většinu uvedeného mám doma (dokonce i ty kočky a kafe 😉 ), některé kusy jsou skutečně z e-shopů a jiné jsou „simulované“ podobnými kusy dostupnými na Polyvore. Je tam také okrový kardigan, který jsem si teprve objednala a čekám, až mi přijde.

WinterClothingI

Tento set je setem kalhotovým. Je to jednoduchá uniforma: kalhoty, tričko, kardigan, doplňky dle stylu a potřeby. Vypozorovala jsem několik zajímavých faktů, které by Polyvore neodhalil: například to, že tričko je vhodné volit buď vzorované (viz obrázek s okrovým svetrem) nebo ve světlé neutrální barvě (pozor, pro podzim je to krémová, béžová, přírodní nebo průsvitná bílá, ne čistě bílá). Se zeleným topem (podzimní zelená je tzv. mechová) ani s červeným topem (cihlová) to prostě není ono, a myslím si, že by nebylo ani třeba s okrovým, hořčicovým nebo tmavě hnědým, ale to už je jen domněnka – takové topy totiž zatím nevlastním 🙂 K výrazným topům by byl lepší kardigan v barvě neutrální. Všechny kardigany v setu jsou však v barvách výrazných a typických pro teplý podzim.

Džíny popravdě nejsou úplně nejlepší kalhoty pro tyto outfity. Barevně úplně neladí, ale co je důležitější, kdyby k tomuto setu byly vhodné společenské kalhoty třeba hnědé barvy, byl by to outfit akceptovatelný v kdejaké kanceláři. Proč je to tak skvělé? Žena v přírodním stylu není uhlazená dáma v kostýmku a potřebuje ke klasice alternativu, pohodlnou, praktickou, a autentickou. A tohle je ona! Je-li Vám zima, dáte si kardigan, je-li Vám teplo, máte na sobě lehčí tričko. Dlouhé kalhoty jsou často dress code a ten tímto splníte. Podle mě výhra 🙂

Bohužel, ač jsem díky stylové konzultaci objevila styl naprosto úžasný, nestalo se to, co by pro shánění kalhot bylo nejlepší – nesrazila jsem se o 10 cm a 10 kg zároveň. Objevila jsem kalhoty v dobrých barvách i velikostech, ale ne na mou výšku (cca 182 cm)… Nevzdávám se ale a věřím, že příští zimu set aktualizuji s pěknými dobře padnoucími manšestráky nebo zkrátka obyčejnými kalhotami.

WinterClothingII

Jako druhý je tu set sukňový. Je dobré vědět, že tento není zcela univerzální. Hnědá sukně se stromem jde dobře k mechovému a cihlovému topu, ne však k béžovému či jinému světlému. Oranžová sukně jde dobře se všemi topy, jen s tím mechovým nedělá tak dobrý pas. Uvádím zde jen mechový kardigan, který je propínací. Dlouhé kardigany k sukni nenosím, zejména ne k dlouhé oranžové. Co se týká spodku, uvedeny jsou troje legíny a jedny punčochy. Okrová barva je roztomilá a nosím ji ráda, ovšem punčochy jsou VELICE nepraktické… Od prvního dne na nich mám díru a rovněž jsou nevhodné ke krátkým sukním, zejména pokud si své pozadí rády necháváte pro sebe (dívčí styl). Hnědá sukně je na mou výšku docela krátká, takže i tam volím  legíny neprůsvitné, což jsou hnědošedé a caffé latté, zbytek nechávám k dlouhým šatům a sukním (po kolena).

WinterClothingIII

A do třetice je tu kolekce šatová. Mnohé prvky se objevují ve všech třech setech. Proč? Zatím jedu v zásadě na šatník minimalistický. Proč? Protože hledání jen těch kusů, které jsou stoprocentní, znamená dát tomu čas. A proč ještě? Protože mám na každý měsíc určitý rozpočet a toho se držím (více méně). A proč ještě jednou? Protože se zdá, že mi tento menší šatník stačí.

V mé šatové kolekci mi chybí šaty žluté. Měla jsem dokonce vybrané snad dvoje či troje, ale u každých se našlo něco, co mi nevyhovovalo: materiál, střih, střih, který jsem z e-shopu neuměla odhadnout, dlouhý rukáv, velký výstřih… Stejně tak mi chybí šaty fialové. Zimní sezóna se (v obchodech) už chýlí ke konci a pokud ve výprodeji nenatrefím na něco skvělého, nechám to už na příští rok. Zimní šaty jsou fajn, ale přece jen trochu preferuji univerzálnější, které je možné pohodlně nosit i v přetopených prostorech a zároveň ve vymražených spolu s kardiganem.

Moje oblečení pochází zejména z obchodu Green Butik, dále z obchodů LullBlackmountain, Biošatník, Sugkrasisa, oranžová sukně je šitá na míru a dále jsem využila řetězec Marks and Spencer a Tamaris na boty. Kabelka je pouze simulační a napodobuje jednu, kterou mám už dávno z obchodu Timberland. Šperky jsou čistě simulační – fialové naušnice byly dar a pochází z Vánočních trhů, ostatní byly rovněž dary, původ neznámý 🙂 Většina uvedených věcí je tedy fair trade, skoro vždy biobavlna či úplet.

Snad se Vám dnešní ukázka líbila a třeba si brzy uděláte i vlastní vizi a uniformy 🙂

N.