Posted in Lifestyle

Moje sólo cesta Norskem

DAY #1

První den, ve středu, jsem vstávala v 5:20 a jela jsem rovnou na ranní vlak Brno-Praha. Byl samozřejmě úplně napěchovaný, takže jsem ocenila místenku. Cestu z nádraží na letiště v Praze už znám dobře, takže jsem dojela velmi snadno. Na cestu jsem si připravila dostatek jídla a až do Osla šlo vše hladce a přesně podle plánu. V Oslu na letišti můj plán končil. Zjistila jsem si předem, že bych měla využít na cestu do centra veřejnou dopravu a nikoli FlyToGet, který stojí zbytečně více peněz. Vlaky jezdily velmi často a dle názvu zastávky jsem snadno zjistila, jak se dostat do města. Můj Airbnb hostitel mi poslal podrobné pokyny jak k němu dojdu a od vlaku to bylo snad jen 10 minut. V krátkosti mi vše vysvětlil a upozornil mne na to, že ceny jídla jsou velmi vysoké. Nevěřila jsem mu až do chvíle, kdy jsem zjistila, že vše v obchodě stojí 3x tolik než v Českém supermarketu – i když se jedná o stejné produkty. Nakonec jsem došla k závěru, že prostě něco jíst musím a dost skromné jídlo jsem si nakoupila na večer, ráno a oběd dalšího dne. Chvíli jsem zvažovala, že vyrazím na obhlídku města, ale setmělo se a já jsem neměla pražádnou chuť na orienťák. A tak jsem v 19:30 vytuhla. Moc hrdá na sebe nejsem, ale bylo to tak… Popravdě jsem se také nechtěla už setkat s žádnými lidmi. Tak jsem se zavřela na pokoji a bylo.

DAY #2

Vstala jsem v krásné 4:30 a započala tak další ráno. Brzy jsem v naprostém soukromí využila sprchu a vyřídila si vše potřebné před cestou do Bergenu. Kolem 8 jsem vyrazila na vlak. Během této skoro osmihodinové cesty vlak překonal převýšení asi 1300 m. Viděla jsem mnoho krásných míst, podzimní krajinu, zasněžené hory, vodopády, velké a rozvodněné řeky. V 15 hodin jsem dorazila do Bergenu a udělala to, co je pro mne v cizím městě přirozené… ztratila jsem se. Nějakou chvíli jsem se hledala s velkým kufrem na kolečkách a batohem v uličkách dlážděných kočičími hlavami. Nakonec jsem se ale našla a dorazila tam, kam jsem měla. Na loď 🙂 , kde mne ubytoval můj kamarád. Dala jsem si své první teplé jídlo na Norském území, první teplé jídlo za 48 hodin, a vyrazili jsme na kopec Mount Ulriken. Nahoru jsme šli asi dvě hodiny velmi svižným tempem, kterého bych ještě před pár měsíci zcela jistě nebyla schopna. Zvládla jsem to díky několika měsícům intenzivního sportování a nejméně dvěma cvičným výšlapům. Z toho tempa mi popravdě nebylo zrovna dobře a žaludek jsem cítila celý večer a ještě druhý den. Ještě jsme trochu popili na lodi s místními, kteří si užívali skvělého počasí, a šlo se spát.

DAY #3

Hlavním úkolem třetího dne bylo dopravit se do města Odda, odkud jsem druhý den vyrážela na 28 km výšlap na Trolltunga, slavný Trollí jazyk. V 8 ráno jsem jela lodí přes Hardanger fjord, potom autobusem z Rosendalu do Odda a kolem 12 jsem byla na místě. Jenomže check-in do hotelu byl v 16h a já nevěděla, že mohu sedět v lobby. No a tak jsem tento mírně deštivý den strávila 4 hodiny venku. Většinu doby jsem si hodně oblečená četla na lavičce, sedíce pod stromem, aby na mne nemrholilo, na své mikině. Šla jsem také na 2 km procházku do kopce kolem řeky, kterou jsem odhadla, že půjdu dvě až tři hodiny… šla jsem ji hodinu včetně oběda na lavičce. Když mi byla zima, vrátila jsem se kus cesty a chodila jsem do kopce, abych se zahřála. V okamžiku, kdy jsem se dostala do hotelu, tak už jsem se jen osprchovala a usadila se na hotelu. Po zbytek dne jsem si jen a pouze četla. V 21h byla schůze všech, kteří se chystají na Trolltunga a dostali jsme pokyny. Na večer jsem sbalila a šla spát nejdříve, jak to šlo.

DAY #4

Vstala jsem v krásných 6h a vyrazila na snídani. Zabalila jsem si sandwiche a jídlo s sebou. Stíhala jsem taktak na 7h odjezd z hotelu. Kolem 8h jsme potom s mojí skupinou zorganizovanou přes Trolltunga Active, s průvodcem a jeho pejsánkem, vyrazili směr Trolltunga. Šli jsme tam dlouhých pět hodin v nekonečném dešti a silném větru. Místy jsme svačili. Překvapilo mne, že krajina se mi nelíbila tolik, jako na Mount Ulriken. Většinou to byla holá skála, mohutné balvany a rozvodněné řeky. U samotného jazyku byl vítr úplně nejsilnější, výhled byl díky mlze minimální a celkově bylo těžké tam vůbec vydržet i přes všechnu výbavu, kterou jsem na sobě měla. Tou dobou už také protekly mé nepromokavé boty. Udělala jsem si obligátní foto, ovšem bez výhledu, s mokrými vlasy a vlajícím pončem… prostě krasavice. Cesta zpět trvala 4 hodiny a zejména její konec už byl celkem veselý. Utíkalo mi to pomalu, takže jsem se dala do řeči s naším norským průvodcem, který zná Česko, dokonce i Brno, a také jsem si povykládala s Američany, Angličankami a Brazilcem. Ten večer už jsem nechtěla jít nikam, ale Američané mne pozvali na večeři. Nechtěla jsem tedy být za socku a rozhodla se, že si večeři zaplatím, i když stojí nesmyslně mnoho… Nakonec jsem to však řešit nemusela, protože za mne i zaplatili. Měla jsem více štěstí, než rozumu.

DAY #5

Tento den v podstatě zase padl na moji cestu z Odda zpět do Bergenu. Autobus a loď totiž nejela dříve, než v 15:30. Byla to cesta o hodně dobrodružnější, protože za propršený den a půl se výrazně zvedla hladina řek a vodopádů, takže ačkoli autobus po silničce okolo úbočí fjordu projel, neměla jsem vždy ten nejlepší pocit, když silnice byla skoro zalitá. Do Bergenu jsem dorazila na večer v silném dešti a s dost bolavýma nohama. Věděla jsem, že já už ten den nikam nepůjdu. To byla cena, kterou jsem zaplatila za těch 28 km. Tento večer jsem měla své třetí teplé jídlo v Norsku.

DAY #6

Přišlo pondělí a můj den v Bergenu. Později ráno jsem se vydala do města, asi tak v 10 hodin dopoledne, a nejméně do dvou hodin jsem městem procházela po svých. Byl sice krásný slunečný den, ale nebylo moc teplo a dost jsem promrzla. Viděla jsem Bryggen, krásnou univerzitu, respektive fakultu právnickou, kostely, místa, nádherné barevné domy. Dokonce i nádraží mají vážně krásné. Dolehla na mne únava, chladno a hlad, a tak jsem se vydala zpět na loď. Jenomže…. mi nezafungoval automatický zámek a nemohla jsem se dostat dovnitř. A to byl od počátku mé cesty první okamžik, kdy jsem začala panikařit. Většinu dne jsem si přála sednout si do kavárny a žádnou jsem si ne a ne vybrat. No a konečně teď, v tomto krizovém okamžiku, jsem si se zoufalým výrazem sedla do nejbližší kavárny. Do dvou hodin se mé zoufalství rozteklo. Uklidnila jsem se čtením knihy, teplým pitím a chatováním s kamarádkou. Když už mi bylo dostatečně dobře, vydala jsem se na loď a zjistila, že to bylo celé nedorozumění a celou dobu bylo otevřeno… nechápu. Co se má stát, stane se. Inspirovala jsem se svou nástěnkou na Pinterestu. Byl nádherný den a já už nemohla chodit… oblékla jsem si všechno termooblečení, které jsem měla, vše teplé, a sedla jsem si na palubu, kde jsem si až do tmy četla. I tento večer je památný, protože jsem si dala své čtvrté teplé jídlo v Norsku 🙂

DAY #7

V poledne mne čekala cesta zpět do Osla. Užívala jsem si, že už se v Bergenu dostatečně orientuji a nádraží jsem našla bez frustrujícího koukání do mapy, ze které vyčtu pravo a levo tak v polovině případů… Byla jsem pořád dost unavená, takže jsem už nikam nešla. Nasedla jsem na vlak a znovu se kochala Norskou přírodou. I tento den byl velmi krásný a výhledy skvělé. Musím ale říci, že v jistém smyslu na mne padl smutek po domově, hlad… a už jsem si jízdu tolik neužila. Bylo to určitě tím, že jízda vlakem ani výhledy už pro mne nebyly ničím novým. Příště bych raději letěla z Bergenu. Vlak stačil jednou. V Oslu na mne padla velká únava, určitě proto, že jsem celou cestu vlakem skoro nejedla. No a když jsem dle pokynů přišla do obchodu, kde jsem si měla vyzvednout klíče ke svému Airbnb, milý pan prodavač mi řekl, že mi klíče nedá… Číslo na hostitele jsem neměla uložené. A ještě ke všemu ten obchod nebyl zrovna blízko k tomu bytu – ne pro člověka stále unaveného po túře, s 15 kg kufrem na kolečkách na nerovném chodníku… Naštěstí mne můj hostitel vyzvedl, což byla moje jediná záchrana. Ten den jsem už jen nakoupila jídlo na večer a na další den a šla spát. Žádná prohlídla Osla nebyla.

DAY #8

V 10 hodin jsem díky tipu od kamarádky vyrazila na Free Tour po Osle, samozřejmě pěšky. Tato dvouhodinová prohlídla mě výrazně rozveselila. Naše průvodkyně Anne-Marie byla extrovertní Norka, velice vtipná a milá. Nebyla jsem úplně sama ještě ani den, přesto jsem byla moc ráda, že si mohu s někým povykládat a procházím se se skupinou. Navíc jsem se zase v Oslu zorientovala, takže už jsem nebyla tolik závislá na mapě. Moc se mi líbila Osloská opera, všechny jejich radnice a hlavně povídání o nich, pevnost a koníci, kteří tam zrovna měli výcvik, parlament a národní divadlo. Když člověk v Oslu žije, asi si může užít také fjordy a ostrůvky kolem. Mně však po Bergenu a zbytku divokého Norska přišel Osloský fjord docela nudný. Naopak jsem si užila tu městskou kulturu a architekturu. Také jsem bydlela ve velmi stylovém bytě. Jeho krásně vybavená kuchyň a koupelna s moderními spotřebiči v kombinaci s dřevěnou podlahou a dveřmi se nedá srovnávat s bytem naším a ani s mnohými bohatěji vybavenými domácnostmi, které jsem kdy viděla. Během odpoledne jsem si poseděla v opeře, která se mi moc líbila. Také jsem se prošla po její střeše. A nakonec jsem si sama na své náklady, konečně odpovědná sama za sebe, dala jídlo v restauraci, své páté teplé jídlo v Norsku.

Večer jsem odlétala domů, respektive do Prahy, kde mne ubytoval strýc. U strýce shodou okolností právě pobývala i babička. Měla jsem to all inclusive, se skvělou večeří a na druhý den snídaní, což mi opravdu udělalo dobře ještě o mnoho více než kdy jindy. Můj let byl tentokrát zpožděný a během doby, kterou jsem strávila na letišti, se 3x změnil gate. V Praze jsem zase sedla do špatného autobusu a prodloužila si tak cestu domů. Ke strejdovi jsem dorazila snad v 11 večer.

DAY #9

Ve čtvrtek byl jediný plán dopravit se z Prahy do Brna a navázat na své obvyklé aktivity. V mém případě to byl večerní arteateliér – kreslení. Ani tento den jsem se s jídlem já osobně moc nevyznamenala. Posnídala a poobědvala jsem topinky od babičky a dala si velkolepou debrecínku v rohlíku… No, úplná foodbloggerka.

A tak jsem se vrátila zpět, unavená, s kopcem špinavého prádla. V Norsku jsem ztratila manželovy zimní rukavice, které mu budu muset koupit, ale zejména klíče od domu… dala jsem je do kapsy, ze které neměly vypadnout. Myslím, že je zrovna mají Trollové. Takže jsem v pátek, stínově desátý den své cesty, napravovala následky svého konání a sháněla nové klíče od domu.

Asi nikoho nepřekvapí, že po tomto všem jsme s manželem strávili celou neděli vařením a pečením. Po všem tom zahálení na jídle jsem měla chuť se pořádně najíst a uvědomila jsem si, že jsem se skoro celé léto vaření vyhýbala. Vaření totiž znamená nakupování surovin, skladování, shánění receptů, samotné vaření a potom zase skladování hotového jídla, umývání nádobí a odpad. Rozhodla jsem se však všem těmto nepříjemnostem konečně čelit a dát si domácí jídlo přesně podle svého gusta. Celkově jsme přípravou jídla strávili opravdu celý den. Začali jsme nákupem v 11 a skončili jsme asi v 9 večer. Oba jsme si potřebovali odpočinout, takže naše častá víkendová zábava – procházka nebo túra – byla prostě vyloučená.

Když jsem v pondělí přišla do práce, kamarádi, kteří mne nejméně dva týdny neviděli, okamžitě říkali, že se jim zdám jaksi pohublá. Svou schopnost vyhladovět se jsem prokázala už na Erasmu ve Finsku a na dovolené v Londýně a jen jsem si ji potvrdila. Je to trochu mor šetřivých lidí a také lidí, kteří nejsou vyloženě milovníky jídla. Snad jsem se poučila a budu se pro příště zase zlepšovat.

Co se bezpečnosti na mých cestách týče, za celou dobu jsem nezažila jediný problém, ač jsem většinu doby byla sama. Nikdo se mne nesnažil okrást ani mne nijak neobtěžoval, snad krom svědků jehovových v Bergenu, kteří si chtěli povídat o bohu, ale naštěstí uměli mizerně anglicky :). Ve vlaku do Bergenu se mne norská slečna, která seděla vedle mě, zeptala, zda-li jsem tu sama – asi po pěti hodinách! Holky na ateliéru se smály, že asi 5 hodin čekala, až ze záchoda přijde můj manžel 🙂 Můj snubní prsten dozajista budil pozornost, protože se mne třeba při nákupu lístků v autobuse řidička ptala, zda-li chci lístky dva.

Nebyl to úplně snadný výlet, zejména pro mou nekázeň v jídle a horší práci s mapou. Nicméně splnil se mi můj sen se pro jednou na dovolené s nikým nedohadovat, co se bude dělat. Všechna špatná rozhodnutí jsem si odskákala sama a nikdo mne za ně neplísnil. Viděla jsem přesně to, co jsem vidět chtěla. Dávali se se mnou do řeči jiní cestovatelé, protože viděli, že jsem sama a ochotná a schopná se bavit. Mohla jsem odpočívat přesně tolik, kolik jsem chtěla a potřebovala. Nemusela jsem se s nikým dohadovat, proč jdu brzy spát a že už nikam nechci jít, a že je to plýtvání časem.

SOLO TRAVEL DOPORUČUJI 🙂

Reklamy
Posted in Lifestyle

Jak si představuji svoji cestu do Norska

Tento článek je psaný retrospektivně 🙂 Nyní už jsem zpět! A o tom, jaká ta cesta doopravdy byla, se dočtete ve čtvrtek.

Nervozita stoupá a produktivita klesá. Blíží se můj odjezd do Norska. Předpověď počasí se mění, déšť nebo hezky… sama jsem zvědavá. Abych si trochu dodala odvahy, udělala jsem si pár cestovních plánů sama pro sebe – na co se těším, a co se skoro jistě dá zařídit.

acd010c30d8a3d5fea75b9aed0b1bf4d
This picture comes from Pinterest and I am not an author and I possess no copywrite. Please see the original link here.
  • Jízda vlakem. Jízdu vlakem mám moc ráda. Ve vlaku mne nejspíš čeká při nejmenším 7 hodin. Hodlám se velkolepě kochat a také jsem se vybavila knihou. Původně to měl být třetí díl ze série Outlander (Cizinka), ale nakonec jsem se více méně na poslední chvíli rozhodla pro Společenstvo Prstenu od J.R.R.Tolkiena. Přece jen je to asi první kniha, která ve mne vykouzlila (nebo jen probudila?) touhu po dobrodružství, a tak by na mém velkém dobrodružství neměla chybět.
  • Tichá chvíle s knížkou. Jak vidíte, knížka je docela ústřední hrdinkou na tomto tripu. Asi hlavně proto, že je to skoro sólo trip, a hledám tedy jakoukoli oporu, která se dá. Možná by byl lepší pejsek, ale knížka musí stačit 😉

S jakými cestovními přáteli a oporou jsem se nakonec v podstatě rozloučila?

  • Mandalování. Když jsem před třemi lety jela na Erasmus, vybavila jsem se velikou knihou mandal a pastelkami v domnění, že se budu velmi věnovat sama sobě a vymalovávat. Moc mi to ale nešlo a těch mandal jsem moc nevykreslila. Rozhodně méně, než v Brně, kdy jsem byla mnohem více soustředěná. Takže moji touhu do něčeho se zabrat obvykle naplňovaly seriály – tehdy zejména Gilmorova děvčata.
  • Poslech hudby. Popravdě, toto rozloučení je mírně nedobrovolné. Od doby, co jsem si před rokem zrušila Spotify Premium, moc hudbu při cestování neposlouchám – mluvím teď hlavně o MHD. Jsou v mém životě dovolené, které mám velmi pevně spojené s určitým albem. Třeba Skotsko a Orkneye, tehdy jsem poslouchala album Ensiferum od stejnojmenné skupiny. Možná by to bylo príma i na tomto výletě, ale zatím se to nijak nerýsuje…

Nervozita a plný pocit odpovědnosti sama za sebe, zevrubné přípravy s prvky pedanterie, to jsou pro mne dosud jen některé příznaky solo travel. Zatím mi jako velmi náročné přišlo zejména si to, že jedu sama na týden do Norska, obhájit. Jak to? Nedávno jsem se vdala, a tedy by bylo logické předpokládat, že se mnou pojede můj manžel. Jenomže on se mnou nejede.

Z našeho okolí vyvstaly dva hlavní hlasy. Přátelé, kteří jsou více moji, než jeho, vědí, jak bych si přála, aby jel se mnou, a více méně mu mají za zlé to, že mne nechá jet samotnou. Což o to, já mu to do nějaké míry za zlé mám také. Jen jsem si uvědomila, že už nemůžu čekat, až pojede také. On bude mít čas na cestování tak asi za tři čtvrtě roku. Jenomže to už čistě hypoteticky mohu být mrtvá (k tomuto macabre tematu více na konci článku)…

Druhý hlas vyvstal zejména z řad mužských a je to zrcadlová verze: jak mohu jet bez svého manžela? Navíc mne asi na tři dny ubytuje kamarád – v tom to je na úkor solo travel trochu podvod, je to určitá opora a zároveň pomoc. Na druhou stranu, je to člověk, kterému to, co budu dělat, je vcelku jedno a s programem mi pomáhat nebude.

Od doby, co jsem mezi lidmi začala říkat, že do Norska pojedu, 99% lidí se hned v první chvíli zeptalo, zda-li jede i můj manžel. A když jsem odvětila „ne“, cítila jsem se jako dost špatná žena… Neměla bych raději být doma jako hodná holka? Velmi mne oproti těmto pochybám podpořila kamarádka, která se vyjádřila, že si mne jako vdanou svůdnici nedovede představit ani v komiksu (v tom je podezřelé ubytování u kamaráda – nicméně s částkami za ubytování v Norsku se moc hádat nejde) a podpořila mne i v tom, že jako partneři budeme spokojenější, pokud si dáme prostor pro naše přání a touhy spíše než abychom se drželi pospolu za každou cenu. Pomohly mi také zkušenosti bloggerů a obecně lidí, kteří vyjeli i na půlroční stáže a jako pár je zvládli. Co je týden proti šesti měsícům? My dva jsme také už jeden Erasmus zvládli. A nakonec je tu takový citát… Hodné holky se dostanou do nebe, zlobivé tam, kam chtějí…

V roce 2017 na jaře jsem absolvovala meditaci na poslední rok života – jde o to, že si představím, že za rok zemřu, a co ještě rozhodně chci udělat. U mne tam figurovalo setkávání se s přáteli, ale na prvním místě bylo cestování. Už o tom vím více jak rok, ale letos jsem tomu cestování zrovna moc nedala – v zahraničí jsem byla jen jednou na dva dny. A tak jsem se rozhodla, že si tuto šanci vyjet do Norska nenechám ujít.

No a jak to všechno dopadlo, to se dozvíte ve čtvrtek 🙂 Můžete se podívat na Moodboard mé cesty do Norska. Kam byste chtěli jet vy? 🙂