Posted in Osobní rozvoj

Praxe vděčnosti

Nejsem právě vděčný člověk – určitě ne od narození. Mnohokrát v životě jsem si říkala, proč to za mne nemůže vzít někdo jiný, že mně se takto pachtit prostě nechce – a myslím teď život jako celek. Jenomže… ne nadarmo se lidé, co se dají na osobní rozvoj, učí vděčnosti. Všímat si toho, čeho mají. Zejména Enneagram 4ky jako já, které umí z malého indicentu v samoobsluze vykouzlit drama v metafyzické rovině smyslu života a smrti, a tak trochu ztratit pojem o tom, co je v životě fajn. Pokud máme právě krizi, je to ještě větší výzva.

Co s tím, jak zvládat stres, tím se zabývám už několik let – myslím, že 4 roky. Hlavně proto, že mne už nebavilo procházet těmi metafyzickými krizemi jako na střední, při kterých kamarády občas deptaly moje výlevy tak, že si ode mne museli dávat na chvíli pauzu. I pro mne samotnou to byla velká zátěž a chtěla jsem to změnit.

Ne, že by to nyní bylo dokonalé a byl ze mne nezlomný optimista. Nicméně mám za sebou kus cesty a myslím si, že dobrým směrem.

Co tedy pomáhá mně?

  1. Vést si diář. Do psaní plnohodnotného deníku se mi nechce investovat čas. Pracuji tedy s diářem a pečlivě si zapisuji všechno, co jsem dělala a přináší mi radost – jóga, lezení na stěně, procházka, výlet, návštěva akvaparku nebo koupaliště, jízda na koni, návštěva restaurace či kavárny, cestování, seberozvojový kurz… prostě všechno. Když mám pak špatný den a říkám si, že v životě nedělám nic, co by stálo za řeč a dělalo mi radost, koukám se do diáře na všechny tyto události, za které jsem ráda. Je to velká samo-pomoc.
  2.  Chodit na podpůrnou skupinu. V Evropě si myslím, že to zatím není běžné a tedy „normální“. Často lidé, kteří na podobné akce chodí, to v obavě před veřejným míněním neříkají. Nicméně ne každý z nás má chápavé přátele či rodinu, kterým by mohl vykládat, co právě řeší, a svěřovat se bez strachu z odsuzování, překotného řešení potíží, nevyžádaných rad, nezájmu, nepochopení a dalších problematických reakcí, které kazí mezilidské vztahy. Navíc také každý z nás má omezenou kapacitu, takže pokud naše aktuální potíže neustále vykládáme jednomu člověku, může se cítit dost přetížený. V tomto je skupina moc fajn. I když je někdo právě nemocný, příliš vytížený nebo zahlcený, prostě nepřijde, a „pro mě“ jsou tam ti ostatní. A já „pro ně“.
  3. Jóga a meditace. Oboje pomáhá člověku odložit na nějakou dobu myšlenky stranou. Myšlenky a pocity jsou provázané, takže odložíme-li myšlenky, často odložíme i pocity. Když je člověk v nějaké špatné náladě či krizi, může říkat třeba: „potřebuji přijít na jiné myšlenky“, což se obvykle daří při změně prostředí, při sportu… Pokud to však potřebujeme udělat hned, meditace může pomoci. Samozřejmě je ideální ji s tím sportem či změnou prostředí kombinovat, může to však být taková první záchrana.

No a na závěr trocha pozitivní psychologie – prvně mne s tímto inspirovala Nerisa. Nedávno jsem objevila anglickou stránku viacharacter.org (anglicky), kde je možné si přečíst trochu o silných stránkách osobnosti a zaměřit se na to, co je na nás dobré 🙂 A to zase velmi inspirovalo mně. Na zmíněném webu je test, avšak není zdarma jak vypadá! Takže doporučuji ohodnotit se individuálně. Pro anglicky nehovořící sem dávám seznam pozitivních charakterových vlastností:

Kategorie Moudrost: Kreativita, Zvědavost, Úsudek, Láska k učení se, Perspektiva

Kategorie Odvaha: Statečnost, Upřímnost, Výdrž, Nadšení

Kategorie Lidskost: Laskavost, Láska, Sociální intelekt

Kategorie Spravedlnost: Férovost, Vedení, Týmová spolupráce

Kategorie Mírnost: Odpuštění, Skromnost, Opatrnost, Sebekontrola

Kategorie Transcendence: Ocenění krásy, Vděčnost, Naděje, Smysl pro humor, Víra

transcendence
Malá ukázka silných vlastnostní z webu http://www.viacharacter.org/www/Character-Strengths. I do not own any rights and I am not an author of this figure.

Můžeme se zamyslet, které vlastnosti nám byly dány, ale i které lze časem vypěsovat. Tento článek je de facto návodem, jak posunout dále Vděčnost.

Pokud si někdy připadáte nevděční, můžete zkusit některý z dnešních tipů 🙂

Reklamy
Posted in Osobní rozvoj

Enneagram a další novinky

Je to přesně měsíc, co píšu článek na blog. Je to vcelku dlouhá tvůrčí pauza. Myslím si, že se na mé tvorbě začíná podepisovat práce na plný úvazek. Je to už pátý měsíc od počátku mé první full-time práce. Jelikož se snažím omezit čas strávený na internetu a sezením u počítače, je to ještě o trochu těžší. No a také i článek, který píšu pro radost, je stále určitý energetický výdej. Takže psaní občas zůstává upozaděno za čtením knížky, procházkou, jógou či koukáním do zdi 🙂

A co Vám vlastně povím dnes? No, uvidíme 🙂

Na konci ledna jsem se zúčastnila dvoudenního semináře o Enneagramu. Pamatujete na Enneagram? Napsala jsem o něm článek Enneagram z rychlíku, který podle statistik patří mezi nejoblíbenější na mém blogu. Zúčastnila jsem se semináře Sebeuvědomění s Enneagramem, který mohu určitě doporučit. Na seminářích osobního rozvoje nejsem úplným nováčkem. Na tomto kurzu mne překvapilo množství lidí, kteří se o Enneagramu dověděli v práci, třeba proto, že na kurzu byl jejich nadřízený.

Já osobně jsem bývala historicky spíše fanynkou MBTI, Myers-Briggs type indicator. O tom tu také mám článek MBTI z rychlíku. Ačkoli jsem o MBTI našla mnoho webů, zatím jsem neobjevila žádný seminář, kde bych si mohla s někým o typech povykládat a svoje znalosti prohloubit. Proto pro mne Enneagram v tuto chvíli o něco převážil. Je to i oblíbené téma pro pisálky knih, dokonce i pro některé opravdu duchovně zaměřené lidi i z řad církve.

Musím říct, že Enneagram je také jeden z pohledů na lidskou povahu, který tak trochu hladí mé ego… protože jsem se tak nějak sama přirozeně vydala tou cestou rozvoje. Pro můj typ (podle mne 4) je to neztotožňovat se se svými emocemi a také dodržovat určitá pravidla a disciplínu – třeba kvalitně a pravidelně jíst, udržovat si čas pro sebe v klidu, pravidelně cvičit, dbát na spánek. Mám velkou radost, že jsem se před asi osmi lety touto cestou vydala a opravdu vidím posun vpřed. Samozřejmě to není vždy snadné a ani vždy úspěšné. Propady do nepříjemných emočních stavů absolvuji občas bez většího nadšení i teď.

Pro mne osobně je smíření s tím, že nejsem stroj s konstantním výkonem, stále docela náročné. Přiznám se, že je pro mne celkem potěšující, že je nyní tolik oblíbená současná bloggerka roku Anie Songe, která dle mého pozorování také patří mezi velmi citlivé lidi s kolísající náladou. V mých očích totiž láme představu o tom, že citlivý člověk je přecitlivělý a nemůže dosáhnout žádného úspěchu.

Tento měsíc jsem od své lektorky Arteterapie Hanky Formánkové dostala tip na knihu Průvodce pro vysoce citlivé lidi od psychiatričky Judith Orloff. Anie tuto knihu také doporučovala, tak pokud máte pocit, že jste velmi citlivý člověk, až se téměř bojíte opustit byt, protože vás stále něco zraňuje či zahlcuje, může to být kniha pro Vás 🙂

Před nějakou dobou mne napadlo, že bych vlastně mohla svým čtenářům říci, jak jsem se dostala k alternativním přístupům k osobnímu rozvoji jako je MBTI, Enneagram, Modrá alfa, arteterapie apod. Proč nejít klasickou cestou a chodit k psychologovi? Připomněla jsem si, že všechno má svůj důvod. Moje dříve velmi blízká přítelkyně mi vyprávěla o tom, jak její maminka řešila určitá životní a rodinná dramata. Původně začala u psychologa, ale nemělo to žádný úspěch. Teprve když se vydala alternativní cestou, zaznamenala úspěch. Tyto dvě ženy byly první, se kterými jsem tak nějak vykročila cestou sebepoznání a jejich vliv je zjevný. Tak tolik k mému „alternativnímu“ směrování 🙂

K tomu, abych se na cestu osobního rozvoje vydala, mne vedly mnohé pocity, o kterých hovořím dnes – třeba propady do sebelítosti a mizérie, které trvaly i měsíce a občas už je nezvládali lidé kolem mě, a také celkové ne-nadšení z toho, že musím vůbec žít a čelit životním výzvám, ač se cítím na ně mnohem méně připravena a vybavena, než mnozí jiní. Rozený optimista ze mě asi nebude, ale za ty poslední roky určitě nemohu říct, že by bylo všechno špatné 🙂

To by mohlo být pro dnešek vše 🙂 Ženám, které mají rády fair trade či handmade módu si dovolím připomenout, že v obchodech se to hemží sezónními výprodeji a slevami 🙂

Krásný týden všem!

 

Posted in Osobní rozvoj

Enneagram z rychlíku

U článku „Enneagram z rychlíku“ jsem hned ze startu narazila. Uvědomila jsem si, že ten Enneagram až tak dobře neznám, a rozhodla jsem se kouknout na pár videjí a přečíst si pár článků. A jak to tak bývá, když se vystavím proudu nových informací, jsem z nich mírně zmatená.

Chtěla jsem začít tím, že Enneagram je další osobnostní typologie podobně jako MBTI. Dověděla jsem se však, že Enneagram není tak úplně typologie. Enneagram nám představuje devět strategií, které lidé používají k přežití. Správná formulace by však měla být asi takováto: já jsem já, jedinečná lidská bytost, a používám strategii Enneagram 4. Tedy ne: „Já jsem Enneagram 4“ (k čemuž beztak většina lidí dříve či později sklouzne, protože je to mnohem kratší 😉 ). Jde tu zase o to škatulkování, které jde s typologiemi ruku v ruce. Pokud jsem třeba typ srdce (vysvětlím později), tak to neznamená, že nepoužívám hlavu či tělo k vnímání situace a rozhodování. Jen tu „srdeční“ strategii umím nejlépe, protože mi nejlépe fungovala kdysi dávno – obvykle v rodině.

Enneagram představuje 9 typů, které se jmenují podle čísel. Je to systém, který celkem frčí z toho hlediska, že dokonce i v česku máme certifikované odborníky na Enneagram, kteří o něm přednáší. Takže skvělé je, že kdyby Vás zaujal, seženete české přednášky, knihy, dokonce i hry. Stejně jako u MBTI k enneagramu znám skvělé anglické stránky, s těmi českými to ale možná nebude tak žhavé… Uvidíte sami 🙂

Enneagram popisuje devět typů. Těchto devět typů se dělí na tři kategorie – typy hlavy (5, 6, 7), typy břicha (8, 9, 1) a typy srdce (2, 3, 4).

Z mého pohledu jsou typy břicha ti lidé, kteří jsou často velmi principiálně založení, a přes svoje přesvědčení nejdou bez ohledu na situaci. Umí vést druhé, usmiřovat či udržovat řád. Tím velmi inspirují ostatní typy. Nicméně pokud Vám to zní úplně skvěle a dokonale, nenechte se mýlit. Každý typ má svou ctnost a vášeň, v enneagramu je vášeň chápána jako nutkavé, ne zcela produktivní chování, a nikdo není nějaké té slabosti ušetřen. U typů břicha to může být snaha řídit druhé, ztrácet pojem o vlastní motivaci či přílišný perfekcionismus. Žijí tady a teď.

Typy srdce jsou obvykle vřelí, empatičtí a citliví lidé. Mohou však být poněkud závislí na druhých – chtějí o druhé pečovat, pomáhat jim, získávat od nich ocenění nebo být hluboce pochopeni. Má to však své nevýhody, obracet se jen na druhé při hledání vlastní spokojenosti. Typy srdce může polapit pýcha – vědí lépe, než druzí, co je pro ně dobré, závist a víra v to, že jsou sami o sobě špatní, či přetvářka, když se chtějí druhým zalíbit za každou cenu. Ohlíží se někdy do minulosti až tolik, že jim to přestává být ku prospěchu.

Typy hlavy jsou často velmi talentovaní v mnoha směrech, ať už jde o vyhledávání informací, produktivitu či strategii a rozpoznávání rizik – kritické myšlení. Jejich slabiny potom plynou ze známých slabin mysli – přílišné strachování se, neochota podělit se o know-how, utíkání od svých pocitů neustálou aktivitou. Hledí do budoucna.

Enneagramové typy jsou známé tím, že mají určité přezdívky, které mohou pomoci zájemcům se podle nich poznat. 1 – Perfekcionista, 2 – Záchranář/Dárce, 3 – Vítěz, 4 – Romantik/Umělec, 5 – Pozorovatel, 6 – Loajální skeptik, 7 – Optimista/Požitkář, 8 – Šéf, 9 – Mírotvůrce.

Zatímco k rozpoznání typu MBTI nám pomůže řada testů, v českém i anglickém jazyce, na 5 minut nebo klidně na 40 minut, s Enneagramem je to složitější. Nejvíce preferovanou variantou je najít si svůj typ sám na základě znalosti všech typů. Je však velmi časté, že naleznete několik strategií, které k vám pasují a uvědomujete si, že je používáte. A potom vytipujete tu nejčastější.

Zajímavé je, že Enneagramový typ lze hledat také podle „vášně“ nebo „hříchu“ daného typu. Viděli jste seriál Čarodějky a díl, kdy se sestry musí poprat se svým smrtelným hříchem? V Enneagramu můžete udělat totéž. A co je Váš hřích?

Informace k jednotlivým typům Enneagramu v češtině jsou k nalezení zde: Enneagramové typy.

Minitest v češtině je k dispozici zde: Enneagramový test.

Moje oblíbená Enneagramová stránka v angličtině, ke najdete i audio popisy typů, informace o vztazích mezi typy a dokonce i určitou nápovědu jak od sebe typy rozpoznat, pokud váháte: Enneagram Institute.

Pokud máte chuť se do toho opravdu položit, máte možnost zajít si na přednášky o Enneagramu, obvykle v Praze nebo v Českých Budějovicích: Přednášky.

Lze najít i přednášky v češtině na youtube, v angličtině samozřejmě také.

A k čemu je Enneagram vlastně dobrý? Jde o to, že si uvědomíme, jak se chováme. A když už to víme, můžeme zvážit, jestli se tak chceme chovat i dále, co nám to přináší, a o co naopak přicházíme.

U psaní tohoto článku jsem se velmi pobavila. Mám totiž nachystaný článek o určitém osobním postoji, který jsem si nedávno uvědomila, a chtěla jsem jej tu popsat jako inspiraci pro druhé, kteří chtějí něco změnit. Ale zjistila jsem, že už mě někdo předběhl. Tady je tedy okénko pro ty, kteří čtou můj blog a znají mne. Posuďte sami 🙂 :

„Jsem citlivá osoba s hlubokými emocemi. Často se cítím nepochopen a sám, protože mám pocit, že jsem jiný než ostatní. Ostatním může mé chování připadat nepřirozené, vytýkají mi mou přecitlivělost a přehnané emoce. Ve skutečnosti jde o mou touhu po citovém spojení a hluboký prožitek vztahu. Nedoceňuji současné reálné vztahy, protože obvykle chci to, co nemohu mít, a nevážím si toho, co mám. Hledání hlubokého spojení si s sebou nosím celý život a nedostatek takového spojení vede k melancholii a depresím. Někdy si říkám: „Jak to, že ostatní lidé mají víc než já – lepší vztahy a šťastnější život?“ Mám vytříbený vkus a žiji v bohatém světě citů a hlubokých významů.“

Posted in Kočka

A je to tady… Druhá kočka!

Dva týdny po první cestě domů s velmi tichým, až ukřivděným, přepravním boxem jsme absolvovali cestu druhou. Jak jsou lidé ohromně odlišní, tak i kočky mají mezi sebou velké rozdíly. A tak tentokrát náš přepravní box mňoukal jako blázen… Introvertní x extrovertní kočka!

V šaline se ozývalo: „Jo, hele, mají tam kočku!“ Někteří cestující napodobovali hlasité kočičí mňoukání. Jiní se snažili nahlédnout do boxu, z něhož čas od času vylezla dlouhá chlupatá zrzavá tlapa a šátrala po okolí.

Mysleli jsme, že tohle budeme žehlit tak týden. A ono ne. Kocour doma vyšel z boxu jako král a za 5 minut vrněl a chtěl se hladit. Prošmějdil celý byt a seznámil se s naší původní kočkou, bojácnou a introvertní mícou, která byla po příjezdu domů den pod vanou a další den pod gaučem.

Diskutovali jsme o tom, zda-li bude Kocour už první noc spát s námi v posteli, a nezklamal. Spokojeně vrněl a spal nám u nohou.

Kočka z kocoura ani na minutu nespustila z očí. Běhala za ním, vysvětlila mu kam smí a nesmí…. A protože nechtěla zahálet, taky nám vlezla do postele! Kocour spal na nohách paničce, kočka páníčkovi! Aneb vůbec nejsou teritoriální…

Kočka se po kocourovi docela opičí, takže se nechala i hladit! Samozřejmě tak asi půl minuty, pak jí došlo, že jsme lidi a utíkala jakoby ji na nože brali.

Mám taky radost, že se kocourek s námi mohl při adopci vyfotit 🙂 Kočička na to byla zdaleka moc bojácná.

A jak jsme se vlastně rozhodli pořídit druhou? Když mi v Pelíšku poprvé řekli, že dvě kočky jsou často spokojenější než jedna, hned jsem zaváhala. Přítel však řekl jasně, že na dvě kočky připraven není. Tak jsme vzali jednu, i na doporučení přátel.

Začala jsem číst fóra a začal psotník – lidé mají klidně opačné zkušenosti! Jedni jsou rádi, že mají dvě kočky – kočky jsou mnohem spokojenější. Jiní mají dvě (i tři!) kočky, které se nesnáší, a musí je držet od sebe dál. Vyberte si…

Nicméně to, že je kočka sama doma smutná, když je doma sama dlouho, to je jasná věc, na to nemusím být vědkyně. A ač jsem v posledních dvou týdnech vyvíjela extrémní snahu být doma dlouho a brzy, nebylo to úplně optimální. Byla jsem nervózní, když byla zácpa, tak jsem se vztekala, a sebemenší zpoždění či promrhaný čas mimo domov mě velice stresovaly. Děsila jsem se toho, že doma najdu hromádku neštěstí.

Naše kočka má navíc raději jiné kočky než lidi. Jsou kočky, které si umí říct o to, co chtějí – hladit, drbat, hrát si – a víte, zda jsou spokojené nebo ne. Jak to ale poznat u kočky, která je většinu doby, co jste doma, pod gaučem? Někdy si hrát chce, někdy ne… je spokojená? Není?

Navíc ač jsme skutečně 2 týdny trávili hromadu času doma, už bychom také rádi někam vyrazili – do divadla, zašli si na večeři… To nehrozilo – musíme být přece brzy doma! Ale ve vězení s vycházkami se mi také bydlet nechce….

A další věc – když budou všichni naši kamarádi na naší svatbě, kdo bude hlídat kočky?

Když mi strýc povykládal o tom, že občas hlídal dvě kočky, které byly doma samy měsíc, a byly v pohodě, začala jsem opravdu vážně uvažovat a druhé kočce.

Taky je nutno podotknout, že naše původní kočka je prakticky bezkontaktní. Když už se chce hladit, tak spíše od přítele a i tak je to velice vzácné. A ač člověk musí myslet hlavně na zvíře, sebe taky nemůže úplně zadupat. Byla jsem občas smutná z toho, že se kočka nenechá pohladit a občas mi věnuje pozornost, když vytáhnu její oblíbenou hračku, ale někdy ani to ne.

A vzápětí jsme si s přítelem přehráli scénu z filmu Lásky čas:

Já: „Co takhle mít druhou kočku?“

On: „Nevím, co tomu dát nějaký čas.“

Já: „Ano, samozřejmě…. A teď? Ne? A co… teď? Nebo….. teď?“

Pvní kočka je právně mého přítele. A druhá právně moje. A je mazlivá, nekonfliktní, přátelská. Tedy on, je to kocour 🙂

Teď jsem zvědavá, jak se naše kočky zžijí 🙂 A my s nimi.

Mazlíčkům zdar!

N.