Posted in Lifestyle

Jak se plave v divoké vodě

O vodě jsem ještě žádný článek nenapsala. Po svém posledním zážitku ze sjíždění Salzy o prvním víkendu v září jsem se ovšem rozhodla, že se podělím. Nedávno jsem si totiž na vodáckém webu raft.cz přečetla takovou vodáckou story, kterou jsem považovala za kratochvíli, nicméně zjistila jsem, že mi v nepříjemné situaci docela dost pomohla! A to je ten důvod, proč se tu chci dnes podělit o to, co dělat, když uprostře divoké řeky neplánovaně vystoupíte…

Jsem začátečnice na kajaku. Mám za sebou Svitavu, Zámeckou Dyji, 2 x Jihlavu a 3 x Salzu. Absolvovala jsem docela hojné množství tréninků eskymování, asi 17, nicméně v divokém proudu mám stále úspěšnost menší než 50 procent.

Když jsem kolegovi v práci říkala, že trénuji eskymování, tak mi říkal: „Ale to přece nechceš!“ Je to tak, člověk ideálně nechce eskymovat vůbec. Člověk nad lodí dnem vzhůru ztrácí kontrolu, pokud se nedokáže obrátit hned nazpět, a to je vždycky rizikové. Proto je důležité jezdit nejlépe, jak člověk umí – vybírat si trasu, kterou zvládne, držet co nejlépe balanc a v nejhorším se opřít o pádlo a udržet se hlavou nad vodou. Ale… co se dá dělat, začátečník by nebyl začátečník, kdyby to občas nezkazil.

Na vodě to má každý jinak, někdo má lepší první den, někdo druhý. Na více dní jsem zatím nebyla, takže to nemohu říct. Já osobně mám lepší ten první. Jsem méně unavená a jedu lépe. Také jsem se první den na letošní třetí Salze vůbec nevyklopila (po vodácku necvakla či neudělala).

Za noc se však zvedla hladina o 20 cm, ze 130 na 150 podle ennskraft.at. Řekla bych, že pro většinu barakářů a i pro mne to znamenalo hladší sjezd, méně krkolomného kličkování mezi kameny, více rovných vln a méně přepadávajících vln, které zpomalují a hrozí převrácením.

Krátce po výjezdu, asi tak dva kilometry za Wildalpenem, je asi jedna z nejdelších kaskádek na Salze. Můžete si to představit asi jako 200 m peřejnaté vody. Vlny nejsou veliké, ale voda je poměrně mělká, takže při nevhodném najetí na kámen hrozí karambol.

Popravdě vůbec nevím, co se mi stalo. Nevím, zda jsem najela na kámen, nebo se nechala rozhodit vlnou. Zjistila jsem, že obvykle když se převrátím, je to tak rychlé, že ani nevím, co se vlastně stalo. Protože kdykoli mám čas tomu zabránit, zabráním tomu 🙂 A tak se stalo, že jsem se v této kaskádce, docela na začátku, vyklopila.

Nejprve jsem se snažila udělat eskymáka. To se mi napoprvé nepovedlo, ale zvládla jsem se nadechnout. Zádrhel nastal u druhého eskymáka. Kajakář má kolena zaklesnutá pevně v lodi, ale asi se mi při prvním obratu povedlo vypadnout a při druhém eskymákovi jsem vykopla i špricdeku (která drží kajakáře v lodi a zabraňuje tomu, aby do lodi tekla voda). A to je vážení, konec, protože jsem vypadla z lodi… Díky svému poctivému tréninku „krysení“ (nedobrovolné vyplavání z lodi) jsem celkem duchapřítomně chytila pádlo i loď a pokračovala dále po proudu. Moje radost však netrvala dlouho, protože manžel na kajaku na mne volal, ať loď pustím. Nechápala jsem proč, ale pustila jsem ji.

Manžel na mne volal, ať plavu ke břehu. Já bych docela ráda, jenomže jsem zjistila, že to de facto není možné. V jednu chvíli se mi povedlo se zastavit na kameni, stoupnout si a rozhlédnout se. Všude kolem mne byl dost velký proud, který se hnal přes kameny nízko pod hladinou. Musím říct, že jsem se opravdu nechtěla pomlátit. A proto jsem se rozhodla, že nejmoudřejší bude vydat se cestou nejmenšího odporu – prostředkem, nejsilnějším proudem. Z článků o divoké vodě jsem se dověděla, že nutností je plavat NOHAMI NAPŘED. Protože když narazím na kámen, mohu se od něj odrazit. Opravdu do něj nechci narazit nejprve hlavou.

Velkým překvapením, o které se chci podělit hlavně, pro mne byl fakt, že ač jsem měla vestu, helmu a kajakářskou bundu plnou vzduchu, se kterou na přehradě plavu jako nafukovací panák, přesto mne vlny potápěly i s hlavou! To znamená, že mi ledová voda přepadávala přes hlavu a chvílemi jsem musela zadržovat dech. Není to vůbec nic příjemného a proto tu dávám jednu nevyžádanou radu pro všechny, kteří na jakékoli lodi jedou na Salzu: ujistěte se předem, že vydržíte s hlavou pod vodou bez paniky, a také že umíte dobře plavat! Jednak na zádech a druhak kraula, protože v okamžiku, kdy se octnete v hloubce, je to nejrychlejší styl na doplavání ke břehu.

Když jsem kaskádu celou sjela po vlastních a konečně se dostala do hloubky, doplavala jsem ke břehu na malou pláž. I tam jsem samozřejmě musela svést trochu boj s proudem, nicméně už jsem v tomto směru měla určité zkušenosti z minulých sjíždění Salzy. Bylo asi tak 14 stupňů, voda měla okolo deseti. Měla jsem na sobě neopren, tlusté vodácké termotričko, neoprenové termotričko, kajakářskou bundu a vestu. A třásla jsem se zimou. Podotýkám, že jsem „dobře“ stavěná, velmi štíhlý člověk by si podobnou situaci nejspíš užil ještě více.

Nebyla to příjemná situace, ale byla velmi poučná. Uvědomila jsem si, o kolik snazší je jet v lodi, než tou řekou plavat. Loď je rychlá, drží nad hladinou, prostě je to komfort! Zatímco když je člověk vystaven vodě na milost a nemilost, je to něco úplně jiného. Mnozí v této situaci začnou cítit malátnost z toho, jak je ledová voda unavuje. A je dobré vědět, že to je ve skutečnosti velké riziko pro každého, kdo se rozhodne alpské řeky sjíždět.

Nechci tu však nikoho odradit, jenom přimět k většímu vědomí ohledně modré vody. Neříkám: nejezděte tam! Říkám: pokud si sebou nejste jisti, nešetřete na kvalitním vybavení, vezměte si poctivě termotrička, helmu a vestu si berte i pokud si jdete jen zaplavat. Kdyby Vás to náhodou spláchlo, ať má Váš příběh tak šťastný konec, jako ten můj. Byl by určitě ještě šťastnější, kdybych měla o termotričko navíc, ale… nemám ani rýmičku, takže dobré 🙂

Na závěr Vám tu dám odkaz na článek, který mne inspiroval k vytvoření tohoto článku: jmenuje se Faux Pass na Salze. Pokud si říkáte, že to, co zde píšu, zažívají jen kajakáři, tak se přesvědčíte o tom, že i na barace to může být dobrodružství 🙂

Krásný den přeje

N.

Reklamy
Posted in Lifestyle

Čemu věnovat svůj čas?

Nedávno jsem pocítila potřebu si tak nějak zmapovat čemu věnuji a čemu chci věnovat svůj čas. Říkám si, že to je důležité pro každého. Protože to, čemu se věnujeme, je do velké míry spjaté s naší spokojeností.

Tak vzhůru do toho! Já jsem si napsala:

  • Zaměstnání/Práce. Patřím mezi pracující lid, takže to je celkem jasné 🙂
  • Partnerství/Manželství. Pro mne osobně velmi důležité. Pro introverty jsou vztahy jeden na jednoho velmi příjemné a hodně přidávají na kvalitě života. Mít tento typ vztahu v manželství má podle mne dobrou perspektivu. Dříve pro mne tuto funkci vztahu one-on-one mívala nejlepší kamarádka, jenže tyto vztahy obvykle ochably, když si jedna z nás našla přítele. Z mé zkušenosti někteří introverti dovedou tento typ vztahu mít jen jeden, nikdo jiný už potom tak blízký být nemůže.
  • Bydlení/Domov. Někde člověk potřebuje klid a přijetí. Velmi se snažím, aby to doma tak bylo. Aby tu byl klid, soukromí… I proto se v poslední době věnuji Feng Ren Shui. A i proto máme kočičky – pozitivní energie 🙂
  • Studium – Ph.D. Jeden z nejnáročnějších bodů… Je to něco, co je perspektivní do budoucna, ale aktuálně mi nic moc nepřináší. Uplatnila bych zde citát: „Ne vždycky budeš motivovaný. Proto musíš mít disciplínu.“ A upřímně, někdy v ní pokulhávám…
  • Cestování. Pro mne osobně bod moc důležitý. Pro někoho je to naprostá hračka – koupí letenky a jede. Pro mne cestování vyžaduje plánování a dokonce i při letošní svatební cestě do Francie jsem začala pociťovat mírné statické tření. Komfortní zona známého – dat v mobilu, stejné kultury, všudypřítomných autoservisů, levného benzinu, známých a levných kempů… je prostě silná.
  • Kajak. Docela novinka letošního roku. Loni mne kamarád trochu přemlouval, že příští rok musím jet na Salze „s nimi“ na kajaku. No a kupodivu se to plní! V zimě jsem chodila na bazén se učit eskymáka a už mám za sebou jednu Salzu na kajaku 🙂 Voda je pro mne nesmírně drahá od dětství a proto je to teď pro mne velký koníček.
  • Sport – jóga, turistika. Jemná práce se svým tělem, která kompenzuje sedavé zaměstnání, dodává čas strávený v přírodě či meditaci, obrat k sobě. Těmto aktivitám se věnuji každý týden a považuji je velmi důležité pro mé zdraví. Samozřejmě se mi někdy nechce, ale snažím se jich držet, i když je toho zrovna moc. Protože bez zdraví nejde nic.
  • Kultura – koncerty, divadlo, seriály, filmy. Tohle je kupodivu oblast, kterou také docela zanedbávám a potom mi chybí. Nejlépe jsou na tom seriály, ale všechno ostatní upadá. Nejhůř je na tom divadlo. A už je to věky, co jsem objevila novou kapelu… nějaké tipy? 🙂
  • Osobní rozvoj – zejména Arteterapeutický ateliér. Moc důležitá aktivita, zároveň umělecká, společenská… 8 měsíců z roku. A chci pokračovat 🙂
  • Blog. Ten je zase o seberealizaci a dávném kladném vztahu ke psaní 🙂
  • Zpěv, hra na nástroj. Dávné zájmy, které trochu upadají… Žádná možnost pro mne věnovat se zase více zpěvu mi nepřipadá správná. Sbor vyžaduje příliš mnoho času, kapela také, na lidušku už jsem moc stará… No a tak nejčastěji zpívám u ohně a občas si udělám o víkendu čas doma. Všechno má svůj čas a třeba zase bude pro zpěv a hudbu v mém životě příznivější doba 🙂
  • Kočičky. Z práce spěchám domů za manželem a kočičkami. S manželem se můžeme potkat i jinde, ale kočičky jsou vázané na byt. A chybíme jim, když tu nejsme.
  • Vztahy, společnost. Jako správný člověk 21. století tu uvádím skoro samé individuální cíle a činnosti. Potkat se s lidmi, které mám ráda, na podobných aktivitách, je skoro nemožné. Daří se to na Arteateliéru, na vodě, občas na koních, občas na koncertech, na festivalech… a občas v kavárně. Ale co si budeme povídat, na střední to bývalo lepší. Ale there is no going back…
  • Auto. Není to jen o řízení, je to také o servisování, péči, vybavení…
  • Vaření, zdravá strava. Je to pro mne důležitá hodnota, ale opět jako u správného člověka 21. století jde celkem proti mé pracovní době a proti době, kterou chci věnovat svým zájmům. Snažím se, ale mám velké rezervy. Můžete si také všimnout, že na blogu nemám jediný recept 🙂
  • Zdraví – péče o záda, klouby, celkově… Souvisí s pohybem a stravou. Také s pravidelnými návštěvami lékařů.
  • Autentický šatník. Řekla bych, že to je skoro hotový projekt! Mám za sebou 22 měsíců autentického oblékání a šatník už je opravdu hodně vymazlený. Ladím jen detaily.
  • Přírodní kosmetika. Opět souvisí hodně se zdravím. Vyžaduje nějakou míru hledání věcí na blozích, eshopech… V sámošce člověk tyhle věci moc nesežene. Ale ve zdravé výživě už je to lepší 🙂
  • Čtení knih. I letos jsem si dala výzvu na goodreads.com, že přečtu 20 knih. Nejsem si tím úplně jistá, už proto, že některé mé cíle jdou časově proti sobě a nestíhám je, a také proto, že knihu o Feng Ren Shui od Evy Joachimové už studuji skoro dva měsíce – některé pasáže čtu znova a dělám cvičení – přitom mám mít asi tak knihu na dva týdny, abych svůj cíl splnila. No co… Všechno vyjít nemůže 🙂

No a co na to vy? Jaké priorty máte vy? Co Vám sní nejvíce času?

Posted in Lifestyle

Léto na plné obrátky

Moje bloggování narazilo na trochu nečekaný zádrhel – najednou se toho děje tolik, že je o čem psát, ale nestíhám si najít čas! V podstatě je to pravý opak proti zimě, kdy byl čas, ale nebylo o čem psát.

Co bych Vám hlavně chtěla povykládat? O měsíci květnu a výzvě „do práce na kole“, které jsem se letos zúčastnila poprvé jako chodec – zní to možná absurdně, ale je to také povoleno 🙂 .

Nejsem si jistá, zda-li o tomto tématu budu něco psát, protože nejsem dostatečně znalá. Každopádně už pár měsíců jsem si přála knihu o Feng Shui a jednu jsem si konečně pořídila. Jmenuje se Za poznáním prostoru aneb obleč se do svého domu. Autorkou je Eva Joachimová.  Teď si kreslím plánky bytu, ve kterém bydlíme, a zamýšlím se, jaký má potenciál 🙂 Prostorem prý můžeme ovlivnit naši budoucnost… zajímavé 🙂

V červnu jsem se zcela neočekáváně objevila na akci zvané Pivofest v Trutnově (nepiju pivo… nicméně vzala mne tam kamarádka a nakonec jsem si to celkem užila, ač bez piva 🙂 ).

Podobně neočekávaně (hlavně neplánovaně) jsem konečně vyrazila na Rakouskou řeku Salzu na kajaku. V zimě jsem se učila eskymovat u Water element community (otočit se zpátky hlavou nahoru, když se kajak převrátí), což jsem se bohužel nenaučila, ale když se na kajaku nedobrovolně přetočím hlavou dolů, už se netopím a nesnažím se vyškrábat rukama nad hladinu jako před pár lety. Získala jsem „vystupovací reflex“, bez kterého by výlet na vodu byl ještě nebezpečnější, než je i tak. Svoji první těžší řeku jsem zvládla docela dobře s jedním karambolem. Když jsem padla do ledové vody, nemohla jsem se nadechnout. Prý se to také stává lidem, kteří se propadnou do ledu. Tak kdyby se Vám to někdy taky stalo, nejste sami. Příště zase o kus lépe 🙂

Jinak já jsem velký příznivce vody, avšak říkám Vám za sebe: pokud na Salzu chcete jet, doporučuji Vám jet s instruktorem nebo s někým velmi zkušeným a zodpovědným. Letos jsme tam například potkali posádku, které voda nahnala a přitiskla loď ke skále a oni vůbec nevěděli, co s tím. Dvě hodiny stáli na břehu, mokří, koukali na loď a čekali (nevím úplně na co). Můj kamarád, zkušený kajakář a bývalý instruktor, jim nakonec pomohl loď zaháknout na lano. Tahalo ji ven asi 15 lidí!!! Voda je skvělá, odplaví naše starosti, potěší duši, a má velkou sílu… Posádka oné lodi nám sdělila, že už na vodu vůbec nechtějí.

No a za chvíli se s manželem chystáme na menší Tour de France. Bude to naše svatební cesta (9 měsíců po svatbě). Blíží se zase přelom polovin roku! A naše dovolená bude trvat poslední týden první poloviny 2019 a první týden druhé poloviny 🙂 Přijde mi to celkem kouzelné. Nicméně to také znamená, že jen tak další článek nebude…. Pokud se Váš červen vyvíjí tak jako můj, potom nepochybně máte také dost na pilno, takže Vás to ani nemusí mrzet 🙂

Pokud máte čas poslední víkend v červenci, mrkněte na Lughnasad! Je vhodný i pro děti 🙂

Posted in Lifestyle

Seriály, které mne inspirují

Nepatřím mezi skalní fanoušky seriálů. Když si vybírám seriál, dost často koukám na to, zda se z něj mohu načerpat něco pro svůj osobní rozvoj, nějaká moudra, nové pohledy na věc… Jestli je to seriál o nějakých tématech, která mne inspirují či zajímají. Dokonce i seriál Zoufalé manželky jsem sledovala proto, že jsem chtěla nějaký „ryze ženský seriál“, což mne v tu chvíli zrovna zajímalo :).

A nyní k tipům:

  1. MomMáma. Seriál o alkoholičce Christy (cca 40 let), která je nyní střízlivá a pravidelně chodí na setkání anonymních alkoholiků, a její matce Bonnie (o 16 více než Christy 🙂 ), která je na té stejné cestě – stát se ženou, která vede spořádaný život bez závislosti 🙂 Je to takový mírně přisprostlý seriál, takže možná nedoporučuji úplně sledovat s malými dětmi. S manželem tento seriál sledujeme online v angličtině, avšak náhodně jsem zjistila, že jej sleduje i moje máma, protože jede normálně v televizi! Pro mne je velmi inspirující, jak drží anonymní alkoholici pospolu a podporují se ve svých cílech – zejména v tom nepropadnout znovu alkoholu. No a také je to krásná ukázka rodinných scénářů (v tomto případě třeba alkoholismu a těhotenství v 16ti letech).
  2. The OAOA. Mysteriózní drama plné nadpřirozena a může zaujmout fanoušky seriálů Stranger Things, The Charmed –  Čarodějky, Buffy přemožitelka upírů apod. Hlavní hrdinka, kterou hraje Brit Marling, má dost zajímavý a těžko uvěřitelný životní příběh. Byla unesena a utekla. No a o tom to celé je. Velmi mne zaujalo, že v seriálu figurují jiné dimenze či paralelní reality, a fungují přesně tak, jak jsme si říkaly s kamarádkou na gymplu, že by fungovat mohly. De facto při každém rozhodnutí vzniknou dvě dimenze – jedna, kde jsme se rozhodli tak, a druhá, kde onak… Napínavé, poučné, místy však s menšími dírami v příběhu.
  3. DororoDororo. Tento seriál našel můj manžel někde omylem. Anime (japonské animované seriály) už roky nesleduji, avšak do tohoto jsme se celkem ponořili. Je to pouze krátká série (24 dílů), což je skvělé, protože to není nekonečný příběh jako Naruto, Bleach a mnohá další anime o stovkách dílů… Příběh je velmi pohádkový – trochu jako pohádka o plaváčkovi, akorát ten plaváček nemá tělo, protože 48 tělesných částí tohoto kluka dal jeho otec démonům výměnou za blahobyt své země a následně jej poslal po vodě. Velmi mne fascinuje morální dilema, které se v seriálu opakovaně objevuje – je otec, který takto vydal své dítě, padouch? Nebo je to velký ochránce lidu? V průběhu seriálu dostáváme průběžně příležitost se nad tím zamyslet.

Příjemné sledování 🙂

Posted in Lifestyle

Přírodní kosmetika v praxi

Co se přírodní kosmetiky týče, jsem začátečnice. Začala jsem méně než před rokem.

Považuji za důležité zmínit, že nespolupracuji s žádnou značkou či obchodem. Všechno jsem si zatím pořídila ze svého zájmu a často i proto, že jsem našla pozitivní recenzi od jiné bloggerky nebo tip od kamarádky.

Mám potřebu se na úvod podělit o „velké moudro“: mnoho zajímavých produktů lze sehnat v kamenném obchodě zdravé výživy. Některé mají jen jídlo, ale mnohé mají i kosmetiku. V článku doporučím různé produkty z eshopů, doporučuji však kouknout i do zdravé výživy, kterou máte třeba poblíž 🙂 Zvláště, pokud eshopům neholdujete.

DSC_0005

Na obrázku najdete zprava: ecoegg na praní, peeling a sprchový gel, dva přípravky do koupele – koupelové oleje, a veliká sekce vlevo je věnována vlasům. Akorát jeden béžový obdélníček je tuhé mýdlo. Zbytek jsou šampony v různých fázích použití. Jeden šampon je tekutý. A v nádobce je kondicionér s výraznou chmelovou vůní.

Můžete si všimnout, že vlastním keramickou mističku a dva dřevěné držáky na mýdlo. Třetí dřevěná mýdlenka je na umyvadle a na fotce chybí.

Všechny tyto věcičky (včetně dřevěných mýdlenek) jsem nakoupila ve zdravé výživě Jen zdravě, v kamenném obchodě biooo.cz, na eshopech nuspring.cz, blueberryhill.cz a greenbutik.cz. Na fotce chybí můj nejoblíbenější přírodní deodorant od biorythme (česká značka), růžová voda od navia (slovenská značka) a mýdlo od naturinky (slovenská značka).

Ze všech šamponů, které na obrázku vidíte, bych vyzdvihla ten, který bohužel moc vidět není… najdete jej v keramické mističce úplně vpředu. Je to trocha takových zbytků, kterými však kupodivu ty vlasy ještě umýt jde. Ale je to trochu punk… Každopádně je to šampon z kořene maca od slovenské značky navia a já jsem jej objevila na méně známém blogu s názvem Rozmarné děvče, který píše velmi známá Brněnská bloggerka Děvče u plotny. Je to zatím jediný šampon, který jsem si za necelý rok pořídila, který opravdu myje jako chemický šampon. Není třeba vlasy dodatečně polít octem, šampon příjemně pění a zároveň má v sobě i kondicionér. Jediná „těžkost“, kterou s ním mám, je právě onen zbytek, který vidíte na obrázku. Dopotřebovat tuhé šampony do nuly zkrátka vyžaduje trochu úsilí…

Nicméně já jsem dost velká zastánkyně tuhých šamponů a mýdel. Proč? Protože buď nemají žádné obaly, nebo jsou baleny v papíru. Dosud jsem nezaznamenama žádnou ekokatastrofu, ve které by figuroval papír. Těch s plastem je proti tomu hromada. Řekla bych, že se co se šetření přírody týče, minimalizace odpadu a kompostování vede. Pokud se nám podaří minimalizovat odpad, potom už nemusíme řešit, jestli odpad, který jsme pracně vytřídili, někdo sesype dohromady, nebo ne.

DSC_0008

Pokud Vás tuhé šampony a mýdla lákají, řekla bych, že je fajn vědět předem, jak potom může vaše koupelna vypadat. Ty kousky jsou ze tří různých šamponů a přiznám se, že u některých už nevím, které k sobě patří. mýdlo od naturinky drželo do poslední chvíle celé pohromadě, což je velké plus 🙂

Experimentovali jste někdy s přírodní kosmetikou? Máte tipy na nějaké zajímavé produkty?

Posted in Lifestyle

Malé radosti

Poslední týdny jsem žádný článek nevyplodila. A konečně čtvrtý den nemoci mne osvítilo 🙂 – snažím se psát samé náročné filosofické články plné velkolepých myšlenek… Jenomže jsem jen člověk, který se chce také bavit nebo si odpočinout, ne jen mít hlavu plnou složitých konstruktů 🙂 No a tak je tu dnes článek s pár tipy jak si udělat radost 🙂

  1. Pustit si oblíbenou hudbu. Zejména z určitých minulých životních etap. Ne každý má chuť si zajít na oldies diskotéku. Stačí zapnout spotify nebo youtube a můžete poslouchat doma třeba u vaření nebo hraní deskovek. Je to už dlouho co nemám spotify premium, a tak jsem hudbu dlouho neposlouchala. Každý člověk posedlý efektivitou pochopí proč – protože z youtube se poslechnuté skladby „nescrobblují “ (neukládají) na last.fm. Last.fm je web, kde můžete dlouhodobě sledovat, co posloucháte, kterou písničku jste si pustili nejvíckrát apod. Ač mě to stále mrzí, smířila jsem se s tím, že se nemohu kochat statistikou, kolik desetitisíců skladeb jsem slyšela, a kolikrát jsem slyšela své nejoblíbenější skladby… Ale co se dá dělat. Přednější je ta radost z poslechu. No a co si tak ráda pustím já?
    • Amy MacDonald vydala nové album Under Stars. To byla letos hvězda mých Vánoc 🙂
    • Tarja, bývalá zpěvačka Nightwish. Nesedne každému, avšak její album What Lies Beneath pro mne zůstává něčím stálým, co jakoby ke mne patřilo 🙂
    • Ellie Goulding, prazvláštní éterická zpěvačka z Anglie. Její tvorba se řadí do žánru Dream Pop. Její album Halcyon days je prazvláštní a krásné.
    • Paloma Faith, další anglická zpěvačka, kterou tu chci vyzdvihnout hlavně proto, že ji považuji za méně známou. A třeba album Fall to Grace 🙂
  2. Začíst se do oblíbené knížky. Může to být knížka, kterou jste už četli, a měli jste ji moc rádi. A může to být také nová knížka od vašeho oblíbeného autora nebo něco z jeho tvorby, co dosud neznáte. Moje volba by byla asi tato:
    • Neil Gaiman – znala jsem od něj Americké bohy, Nikdykde, Kouř a zrcadla… možná ještě něco dalšího. Na motivy tohoto autora byl natočen film Hvězdný prach. Já si od něj v posledním čtvrtroce přečetla Knihu Hřbitova a Severskou mytologii. Kniha hřbitova se mi zatím líbila asi nejvíc z jeho tvorby.
    • Čtení fantasy stálic jako je Harry Potter nebo Pán Prstenů 🙂
    • Zvláštní kategorii by mohla mít pohádková kniha, nějaká, kterou máme doma. Přiznám se, že já asi žádnou nemám, ale vsadím se, že kdo má děti, určitě najde 🙂
  3. Zahrát si hru na PC. Až do této chvíle mne nikdy nenapadlo, že bych zrovna já mohla něco takového doporučit. Zdá se však, že mne soužití s mým manželem doopravdy poznamenalo… Před Vánoci si pořídil hru jménem Darkest Dungeon, která mne nepřestává fascinovat. Připadá mi totiž trochu jako život… člověk chodí na různé těžké mise, ve kterých je však velké procento náhody. Takže i když jdete na lehkou misi, může se to zvrtnout a být pěkně těžké. Hrdinové mají krom omezených životů také omezené množství stresu, které snesou. Pokud jsou vystresování hodně, začínají stresovat i ostatní a dělat zcela nečekané věci. Také si člověk některé konkrétní hrdiny oblíbí, a i když by pro něj bylo ekonomicky výhodnější je v určitou chvíli propustit, raději je zachraňuje… No a to mne na té hře moc baví, a někdy štve. Protože není nad to, když se perfektně připravíte, ale vše se zkazí, a postava zemře nebo musí z boje utéct. Prostě mi to připadá jako život 🙂

No a jak si radost děláte Vy? 🙂

Posted in Lifestyle

Začíná 2019, držme si klobouky :)

Na blogu je mrtvo od krásného 11.12. Takže už celé 4 týdny. Když v průběhu prosince psala jedna z mých oblíbených bloggerek, Rebecca z A clothes horse, že v zimě často zápasí s tím, že nemá žádnou inspiraci, nechápala jsem, o čem mluví… Myslím, že můj stav je tomu podobný – nějaký nápad se občas objeví, ale během psaní článku se mi často úplně rozpadne a zjistím, že se mi nedaří formulovat to, co jsem chtěla říct.

Stále jsem Vám ještě nepovykládala, jaká byla naše svatba… v září… Nemohu se rozhodnout, zda popsat zařizování svatby nebo jen svatební den. S tím zařizováním by to vyšlo nejméně na dva články. Dále to asi nemá moc smysl bez fotek. Ráda bych udělala reklamu těm, kteří se na naší svatbě podíleli (květiny, účes, hudba…), jenomže těžko budu dělat reklamu kadeřnici, když neukážu, co umí. Pokud však přidám fotky, blog trochu ztratí na své anonymitě. Takže rozhodnutí hnije 🙂

A také byla skvělá příležitost napsat nějaké zhodnocení 2018 či vstup a plány na 2019, ale ani to nevyšlo! Než jsem se totiž ke psaní článku dostala, zase jsem si u jedné své oblíbené bloggerky tentokrát na z ghetta blogu přečetla, jak raději píše toto zhodnocení mimo okolí nového roku, protože v této době píše zhodnocení mnoho bloggerů a může to už začít být nudné a splývat to… Já si bilancování čtu ráda, ale sleduji jen asi pět bloggerů, takže se mi to těžko přejí. Nicméně rozhodnutí je také in progress…

Tak dnes jen pár stručných aktualit:

1. Bohemian Rhapsody

Pokud se pohybujete v nějakém větším kolektivu, třeba v práci či ve škole, řekla bych, že tip na tento film se k Vám už donesl. Mně se moc líbil – byli jsme na něm 1.1. 🙂 A co jsem si z něj zejména odnesla?

  • Myslela jsem si, že občas sáhnu vedle s výběrem přátel. A zjistila jsem, že v tom nejsem sama! Freddie na tom dle filmu byl při nejmenším srovnatelně…
  • Pokud si nechceme něco přiznat nebo se neumíme přijmout takoví, jací jsme, může to způsobit velkou osamělost a odcizení od blízkých lidí a skutečných přátel. A kdo je osamělý, může být dost zranitelný…
  • Návštěva tohoto filmu s manželem může být zajímavá, zvláště pokud vy odcházíte se slzami dojetí a on s tím, že hudba ho nezaujala a hlavní hrdina mu nebyl moc sympatický…

2. Novoroční předsevzetí?

Obvykle si žádná nedávám, i tak si myslím, že je přelom roku vhodný k nějakým změnám. Ač je to velmi spekulativní – třeba proto, že přelom keltského roku byl už z října na listopad. Takže kdy tedy ten nový rok vlastně je? Nicméně prostředek zimy a doba po delším volnu může znamenat změnu, odpočinek, novou energii. Pro mne to tak celkem je, takže k jakým změnám se teď chystám?

Myslím, že v roce 2018 jsem mírně opomněla kulturu – divadla, kina, operu, balet. A mám v plánu to napravit. Už jsem začala s Bohemian Rhapsody a pokračovat budu s operou Aida.

Dalším mým menším prohřeškem z konce roku 2018 byl mírný ústup v pravidelném cvičení jógy. Změnila jsem práci, přišla jsem o Multisport kartu a dosud jsem si nezažádala o novou v nové práci. A také, co si budeme povídat, toho času trochu ubylo…. No a s novým rokem, když jsem si o Vánočních prázdninách měla čas všechno promyslet, jsem zažádala na nový rok o Active Pass. Pohyb mi dělá dobře a nechci jej vynechat jen tak pro nic za nic 🙂

Jinak pokud byste náhodou měli chuť začít cvičit jógu doma, Adriane z Yoga with Adriane (na youtube) má letos zase měsíční sérii cvičení jógy z domu den co den. V roce 2017 a 18 jsem se do těchto sérií pustila a nelitovala jsem 🙂 Večery jsou dlouhé, na procházky je méně času a zacvičit si 30 minut jógu večer může být opravdu příjemné.

Tak Vám přeji příjemný začátek 2019 🙂 Děkuji Vám za Vaši přízeň v roce 2018 a doufám, že blog Za rohem budete číst rádi i nadále!

Posted in Lifestyle

Vánoční charitativní příspěvky

Minulý pátek jsem měla velmi špatný den. Dokonce až tak špatný, že jsem zrušila dlouho plánovaný sraz s kamarádkou a zavřela se sama doma, zatímco můj muž vyrazil na třídní sraz. Poflakovala jsem se a uprostřed toho navozování lepší nálady mne napadlo, že bych mohla udělat příspěvek na charitu.

Nebyla to žádná náhoda. Četla jsem nedávno knihu Lykke od Meika Wikinga, kterého možná znáte jako autora knihy Hygge. Mně je Hygge líbilo, ale Lykke se mi líbilo víc! Jen tak pro pořádek – Hygge je něco jako útulno či sladké nicnedělání, pohodička, a Lykke je štěstí. Právě jedním z doporučených způsobů jak se cítit šťastnější a mít ze svého života pocit, že má smysl, je pomáhání druhým. Samozřejmě má mnoho forem od koncertů v domově důchodců po veřejně prospěšné práce či poradenství. Já jsem si v tento (ne)náročný páteční večer vybrala právě tu charitu….

A co jsem tam věnovala? Všechno oblečení, které jsem skladovala ve své poličce s oblečením, které chci poslat dál – na bazárcích s jinými ženami, na Vinted.cz nebo v posledním případě do kontíku. A tak mě napadlo, že na ty Vánoce do toho kontíku nehodím jen to ošklivé oblečení s dírkami, ale i pár opravdu hezkých kusů. Pro lidi, kteří potřebují oblečení na pohovory do nové práce. Pro ty, kteří chtějí začít znovu.

No, já hlavně doufám, že to k těmto lidem dojde… že červený charitativní koš a koš s nápisem charita opravdu je charita. Ale lepší nápad jsem zatím nedostala (neváhejte mne inspirovat)!

Zapřemýšlela jsem, co ještě charitativního jsem letos udělala:

  • Staráme se o kočičky z útulku – adoptovali jsme je už loni, ale pečlivě se o ně staráme i přes to, že mají občas zdravotní obtíže nebo si vymrčují venčení (že kocourku…).
  • Po té, co zemřela předchozí obyvatelka našeho bytu, velmi mladá, rozhodla jsem se na žádost pozůstalých přispět na organizaci Dobrý anděl. Pozůstalí si to tak přáli místo květin.
  • Několik dárků k Vánocům a věcí do domácnosti jsem pořídila třeba v Kočičím Pelíšku, kde jde výtěžek z některých předmětů do útulku Opuštěné kočičí tlapky.

Mám rezervy… ale aspoň něco! V příštím roce se chystáme věnovat granule, na které je náš kocourek alergický, také útulku Opuštěné kočičí tlapky. Dlouhodobě se snažím nakupovat zejména fair trade, second hand nebo local produkty v obchodech.

Je však pravda, že v Lykke se hovoří o tom (spoiler alert), že je dobré dělat adresné skutky a poznat osudy lidí, kterým pomáhám. Protože potom člověk vidí výsledky, i když samozřejmě ne každá pomoc je úspěšná. Pokud dlouhodobě přispíváme na léčbu nemocných rakovinou, určitě někteří z nemocných nepřežijí… Ale jiní zase ano. A můžeme přispět i ke kvalitě jejich života.

(stále spoiler alert) Mě osobně také zaujala taková ta přátelská pomoc. Pokud vím, že moje dobrá kamarádka prochází těžkým obdobím, pozvu ji na oběd nebo na večeři, strávím s ní nějaký čas… a nebudu se nutně ptát, zda potřebuje pomoc. Není potřeba se jí hned plést do života nebo ji analyzovat. Jeden hezký večer je podle mne velmi dobrým přátelským servisem.

Co na to Vy? Plánujete letos nějakou charitu?

Posted in Lifestyle

Pánoprstenovský speciál

Jednoho krásného dne mi kamarádi dali vědět, že bude hospodský kvíz s tematikou Pána Prstenů. Zalíbilo se mi to a rozhodla jsem se, že se tam přihlásím! No a nějak vyplynulo, že by bylo príma si toho Pána Prstenů zase jednou přečíst. A tak čtu! A dívám se na filmy… a vzpomínám na staré dobré časy, kdy mi bylo snad 10 nebo 11 let. Tehdy jsem četla Pána Prstenů poprvé a tomu světu jsem propadla. Ani Harry Potter, Star Wars, anime světy a další inspirace, na které jsem narazila, ve mne nezanechaly takovou stopu.

Pán Prstenů pro mne byl inspirací uměleckou – zlepšila jsem se v jazycích a dlouho psala i vlastní básničky – , ale také osobní a morální, což je pro mne mnohem více dennodenní záležitost. V těžkých chvílích někdy vzpomínám na osudy těch, kteří mne v určitém věku provázeli a byli mi snad i bližší, než lidé v mém okolí. Já jsem se tehdy na Pána Prstenů koukala každé pondělí odpoledne. Proto jsem také Společenstvo Prstenu viděla více než 65krát a mnoho pasáží dokážu citovat zpaměti.

A tak mne pro dnešek navrhuji udělat si pár testíků! Kdo jsem z Pána Prstenů?

Takže….

#1 Které z žen z Pána Prstenů se nejvíce podobám?

Zkoušela jsem testů více, všechny mi vyšly stejně, a nejvíce se mi líbil tento ze zimbia.

Arwen.PNG

Arwen jsem jako mladší ze všech ženských postav nejvíce nesnášela 🙂 Ale znáte to, když Vám někdo není lhostejný…. Rozčilovalo mne, že je stále jen smutná a někde pasivně leží. Později mi došlo, že tak trochu vidí do budoucna 🙂 Je vlastně docela šikovná!

#2 Která postava z Pána Prstenů jsem?

U testu jsem se smála, až to nebylo vhodné 😀 Možná je to proto, že jsem geek, možná se budete smát také 🙂 Vybrala jsem si tento. No a výsledek mne zaskočil!

Sam

Shrnula bych to takto: sice nic moc neumím, ale nevzdávám se snadno a člověka, na kterém mi záleží, budu podporovat jak v Kraji, tak v Mordoru 🙂 Dobré!

No a co vy???

Posted in Lifestyle

Filmy, které jsem sledovala před svatbou

Výhoda toho, že jsem před svatbou nebyla zaměstnaná na plný úvazek, byl bezpochyby čas, který jsem mohla věnovat svatbě i sobě. Zařizování svatby znamená hovory, emaily, schůzky, vožení věcí, seznamy věcí, které je ještě třeba zařídit a samozřejmě také ono vědomí, že některé věci nejsou a nebudou pod kontrolou. Třeba počasí a celková nálada hostů.

Ačkoli týden před svatbou bylo mnoho pobíhání a zařizování, snažila jsem se zajistit, aby bylo dostatek času pro odpočinek. To byla moje snaha zařídit dobrou náladu – zejména sobě, protože to je to jediná, co s jistotou mohu ovlivnit… Během dvou dní, které jsem před svatbou trávila doma zejména zařizováním a telefonováním a vymýšlením, udělala jsem si čas na dva filmy.

Byly to samozřejmě romantické komedie… už ani nevím jak dlouho jsem si na podobné sentimentální filmy neudělala čas. A tak jsem ráda, že konečně přišel!

#1 Svatba mého nejlepšího přítele

Možná netradiční svatební film. Rozhodně dobré zamyšlení nad podivností lidských citů, nad podivnou hrdostí a snahou být pro někoho nedostupná. A naopak nad zranitelností a otevřeností, se kterou šarmantním holkám mnohé projde 🙂 Tento film jsem viděla už po druhé. A rozhodně jej doporučuji.

#2 Jíst, meditovat, milovat

Pokud ten minulý svatební film byl netradiční, tento je o to více. Je to film také o cestování. Jenomže, hlavně je o rozvodu… Co myslíte, je to téma, které by se při štěstí před svatbou nemělo ani zmiňovat? Pro mne ne. Tak jako žijeme se smrtí za levým ramenem, tak žijeme i s koncem všech našich vztahů. Někdy je to právě ta smrt, která nás nutí zažít to, co chceme, dokud je čas. A jindy je to konec vztahu, kteréhokoli v našem životě, který nás nutí užívat si toho, co máme, a také se snažit, pracovat na sobě a na vztahu.

I s manželem před skoro rokem jsme sledovali další z filmů, které bych ráda a doporučila. I tento je s Julií Roberts a je to…

#3 Nevěsta na útěku

Tento film je pro mne opravdu fenomenální. Krásná žena, která má hromady nápadníků, jenomže každému hraje jeho vysněnou partnerku a není sama sebou. No a když má do toho praštit, uvědomí si, že nechce být celoživotně herečkou, a tak se sebere a utíká… Tento film se líbil i mému manželovi!

Je to trochu Julia Roberts maraton. No a také… nejsou to ani nejlépe hodnocené filmy na čsfd. Ale…. já prostě nevím, jakou ženu tyhle filmy nerozveselí! 🙂

PS: Mamma Mia 2 je také fajn tip!