Posted in Lifestyle, Osobní rozvoj

Můj život jako muzikál

Mám tu námět pro všechny milovníky hudby. Vytvořme si playlist na youtube nebo na spotify nebo kdekoli jinde, stačí vlastně sepsat na papír, který shrne dosavadní období v našem vlastním životě. Cokoli, co jsme zažili.

Mockrát jsem si dělala playlisty na určité kratší období a to může být fajn, hlavně pokud máte méně času, než byste třeba chtěli. Tentokrát mám však na mysli spíše delší období. Zavání to možná trochu hodnocením a taky perspektivou. Někdy není od věci si uvědomit, že všechno je jen přechodné a nic netrvá věčně. Ani to špatné, ani to dobré.

Navrhuji tedy, abychom si „složili“ muzikál o sobě. Může to být sranda, ne? 🙂 Pokud do toho půjdete, neváhejte mi nasdílet, co jste vytvořili!

Posted in Lifestyle

Co všechno dělám s bolestí zad

Na tuto otázku se mne nedávno ptal kolega a říkám si, že odpověď je vlastně celkem obšírná. Podobné obtíže jsou často vlastní velkým lidem. Já se 180 cm výšky se do této kategorie řadím 🙂 V loňském roce jsem se dočetla, že bolest bederní páteře byla navržena do seznamu chorob z výkonu sedavého zaměstnání. Takže jsem si celkem jistá, že nejsem sama.

Záda, oblast kyčle a beder, mne začala bolet asi v roce 2009, když mi bylo 18 let. Jednak jsem v tu dobu vůbec nesportovala a měla nadváhu. Druhak si myslím, že na mne dolehl úraz z minulosti – úraz z lyžování, který jsem měla v 11 letech na jaře v roce 2003. Měla jsem natažené vazy v koleni. 6 týdnů jsem měla sádru a potom ještě ortézu. Osvalení levé nohy mi úplně ochablo a asi se už dokonale nesrovnalo ani do dneška.

Velkým milníkem a momentem zamyšlení pro mne byl školní výlet někdy na jaře 2010, kdy jsme ušli asi 13 kilometrů a já jsem potom další 3 dny opravdu trpěla bolestí kyčle. Nechtěla jsem brát prášky proti bolesti. Říkala jsem si, že takto to v 18 letech nemohu nechat. A co tedy s tím?

  1. Zhubnout. Na jednu stranu je to opravdu častá pomoc kloubům. Na druhou stranu sama o sobě nestačí.
  2. Věnovat se sportu. Obecně si myslím, že tělu je dobré dávat najevo, že jej potřebujeme. Že potom tak nějak lépe funguje, když ví, že je k něčemu užitečné. Při sezení v lavici, v kanceláři, v dopravním prostředku, v restauraci… si užitečné asi úplně nepřipadá. A jaké sporty si myslím, že jsou na záda nejlepší?
    • Plavání – je to sice klasika, ale mně se plavat moc nechce. Navíc jsem se od paní, ke které chodím na Dornovu metodu, dověděla, že vhodný je kraul a znak, že prsa a motýl vhodné nejsou.
    • Nordic walking – opět je to tip od mé fyzioterapeutky. Při běžné chůzi či běhu se ruce a celá horní polovina těla nezapojí. Díky holím se váha těla rozdělí v poměru 30:70 na horní polovinu těla a nohy, takže cvičení se stává vyrovnanějším. Navíc potom může být chůze rychlejší, zejména do kopce. Ale není vhodné severskou chůzi provozovat s batohem, takže je to spíše náhrada za běhání než za chození na těžko. Jinak své chození jsem započala celodenním kurzem v Brně u Nordic Sports, který mohu doporučit :).
    • Horolezení – tenhle tip mne, abych tak lidově řekla, málem zabil. V jednom z mých starších článků najdete, jak mluvím o tom, že boulder a lezení snad už nikdy dělat nebudu. Asi půl roku na to mi fyzioterapeutka řekla, jak je to na páteř skvělé 🙂 Ano, asi jsem tam na té stěně úplně absolutně nejhorší, a někdy mne to štve, ale dělám to pro sebe a pro svoje zdraví… Dokonce jsem přemýšlela, že v novém roce založím instagramový hashtag ve stylu „sice mi to nejde, ale to mne nezastaví“. V Brně je můj nejoblíbenější boulder Hangar, kde je i množství jednoduchých cest pro věčné začátečníky :).
    • SM systém – Je to cvičení přímo na páteř, které, pokud vím, vychází z Dornovy metody. Já osobně se tomuto cvičení nevěnuji, ale je třeba vhodné pro lidi s vyhřezlou ploténkou apod.
    • Jóga – určitě není tak přesně zacílená jako SM systém. Je to ale cvičení celého těla, což si myslím, že je velmi chytré. Někdy si myslíme, že nás bolí noha proto, že jsme se kopli, ale ona nás třeba bolí kvůli špatně posíleným zádům. V józe jde o uvedení těla do rovnováhy. Výhodou je, že jóga je teď ohromně populární, takže máme velký výběr stylů a lektorů.
  3. Dornova metoda. Už jsem ji tu zmínila vícekrát. Osobně bych řekla, že je to mechanické rovnání páteře a vyrovnávání disbalancí v těle. Není to metoda úplně příjemná. Trochu bolí. Nicméně řekla bych, že je dost účinná. Vyžaduje cvičení na záda doma a pravidelnou práci s klouby, ale funguje. Dá se s ní pracovat i při dost vážných problémech s páteří. V Česku je množství certifikovaných praktikantů této metody, tak pokud o ni máte zájem, doporučuji vám si někoho z nich vybrat v seznamu zde.
  4. Krém Artrin. Sama nevím, jestli produktům firmy Energy tak úplně věřím. Nicméně krém a mýdlo Artrin používám a zkrátka a dobře doufám, že mají na mé tělo dobrý účinek.
  5. Práce s plochýma nohama. Dočetla jsem se, že ploché nohy s bolestí páteře mohou být provázány. Stejně tak vbočené palce. Řešení těchto problémů je dnes velmi obšírným tématem. Mnoho lidí, které bolí záda, a stejně tak i těch s plochýma nohama, se zajímají o barefoot obuv. Proti tomu klasická medicína z mé zkušenosti řeší ploché nohy vložkami do bot. No a teď babo raď, kdo má pravdu? Já to nevím, takže do lesa a na nerovný terén nosím barefoot obuv a na rovné terény – město, práce – nosím vložky do bot. Krom toho nosím adjustační ponožky, které pomáhají rozšířit od sebe prsty na nohách stlačené úzkými botami. Navíc na vbočené palce neboli haluxy existují ortopedické pomůcky, které pomohou vrátit palec do správné polohy. Myslím si ale, že pokud nedojde ke změně obuvi a budeme pokračovat v chůzi na 10 cm jehlových podpatcích, potom jsou to vyhozené peníze.

S Dornovou metodou jsem začala v roce 2018. Od té doby jsem absolvovala jeden 28 km dlouhý výlet v horách v Norsku. Ještě dva dny potom mne bolela kyčel a koleno. V rámci tréninku jsem ale opakovaně běhala a chodila třeba 10-15 km a nebolelo mne nic. Takže v tomto směru to považuji rozhodně za pokrok. Aktivně se věnuji józe, boulderingu a nordic walkingu.

Myslím si, že je prospěšné mít v práci křeslo, které pomáhá držení těla a páteři. Někteří zaměstnavatelé to nabízí jako benefit. A také je důležité hlídat si, že u práce sedíme rovně a nedíváme se na monitor šikmo. Nápomocné může být, když se člověk po každé hodině práce trochu projde a protáhne, aby záda netuhla.

Nejsem žádný profík a tak si říkám, že největším smyslem mého článku je dát vědět, že s bolestí zad není nutné se smířit a brát to, že je to na věky věků. Jde s ní a se sebou pracovat a svému zdraví napomoct. Nevzdávejme se 🙂

Posted in Lifestyle

Filmy na Aerovodu

Vítám Vás v roce 2020 🙂 K tomuto článku mne inspirovala kamarádka, tak děkuji 🙂 A ještě připojuji informaci, že nejde o žádnou placenou spolupráci, jen dávám tip na produkt, který jsem si sama pořídila.

Před Vánoci jsem byla nemocná, a protože jsem si k tomu ležení chtěla najít nějakou zábavu a podívat se na pár filmů, které mám už roky v seznamu, nebo naopak načerpat novou inspiraci, hledala jsem na Aerovodu. Aerovod jsem objevila přes Brněnské univerzitní kino Scala. Dozvěděla jsem se, že je to web, na kterém si mohu přehrávat filmy doma a legálně za cca 60 Kč. 60 Kč je cena za streamování filmu. Po zakoupení si jej můžete přehrávat do aleluja dokud existuje Váš účet. Aerovod poskytuje také možnost měsíčního předplatného za 150 Kč nebo ročního předplatného. Film si můžete i stáhnout za 110 Kč. Je to zcela legální cesta a navíc pohodlná, protože filmy už mají titulky a zkrátka jen zaplatíte a dáte play.

No a na jaké filmy jsem se koukla?

  1. Volver. Dramatický španělský film dostupný v původním znění s českými titulkami. Nejsem žádná znalkyně filmu, natož děl Pedra Almodóvára, podobný film s podobným námětem jsem ale ještě neviděla. Za mne je to film o ženách o tom, co všechno se děje v rodinách, a o tom, jak málo mohou lidé vědět o událostech ve vlastním domě mezi svými nejbližšími. Film je k zamyšlení, ale není temný. Ukazuje i nezmarnou ženskou sílu a vůli k životu bez ohledu na to, čím si prošly.
  2. Na Chesilské pláži. Hodnocení na čsfd nevypadá nic moc. Mně se však film velmi líbil a překvapil mne, neodhadla jsem předem, v čem nastane hlavní zádrhel. Pro mne byl film nejvíce o tom, jak může nedostatek informací o manželském životě a sexu úplně změnit někomu život. Tento film se odehrává ve Velké Británii.
  3. Paterson. Přiznám se, že na tento film jsem se podívala zejména kvůli Adamu Driverovi v hlavní roli. Je to představitel Kylo Rena v nových Star Wars, Epizodách VII.-IX. Nedávno jsem narazila na to, že jej někdo ohodnotil jako „Everybody’s favourite bad boyfriend“ 🙂 nebo-li všemi oblíbený „zlý“ kluk. V Patersonovi má roli docela jinou. Pro mne to je film o každodenním životě dvou mladých lidí v USA a o obyčejných radostech, kterých máme v životě možnost si užít nejvíc 🙂 Žádný dramatický děj, jen takové okénko do života někoho jiného.
  4. Píseň moře. Pohádka s krásnou, krásnou a ještě jednou krásnou animací. Kdo má rád moře, keltské mýty a opět ty rodinné vztahy, ten si určitě přijde na své. Tento film jsme sledovali na Štědrý den. A potom ještě Shreka, našeho oblíbeného 🙂
  5. Dokud nás svatba nerozdělí. Musím říct, že jsem ráda, že tento film jsem viděla až po svatbě 🙂 V mnohém je to opravdu černá komedie o organizaci svatby. Ty děsivé věci se nedějí na straně manželského páru, který má svatbu, ale v organizačním týmu. Je to francouzský film v originálním znění s titulky. Bavili jsme se u něj skvěle 🙂
  6. Až na severní pól. Ač je to animovaný francouzský film, za pohádku bych jej úplně nepovažovala. Hlavní hrdinka má moc ráda svého děda, který odjel na výpravu na severní pól, ale nevrátil se. Rozhodne se svého děda najít, i kdyby ji to mělo stát život. Jenomže na takovou výpravu člověk sám jet nemůže a musí získat spojence. Velmi inspirativní film tentokrát z prostředí Ruska 🙂
  7. Paula. Nebýt Aerovodu, na podobný film se určitě nepodívám. Patří za mne do kategorie „festivalové“ a opět je původem z Francie. Jelikož žiji ve 21. století, pohybuji se obvykle mezi racionálními lidmi. I ti, kteří se nechávají svými emocemi více strhnout, rozhodně nejsou tak utržení ze řetězu jako hlavní hrdinka Paula. Tím je to jednak osvěžující a druhak mi to pomáhá pochopit jinou povahu, od které bych se v běžném životě držela dál.
  8. Mocná Afrodité. Autorem tohoto filmu je Woody Allen. Od něj jsem viděla tuším dva filmy – tento a Půlnoc v Paříži. Na Mocné Afrodité se mi nelíbilo, že se velkou část filmu nedělo z mého pohledu vůbec nic a potom se skoro všechno stalo snad v posledních patnácti minutách. Jsem ráda, že jsme až do té doby vydrželi a film nevypli. A musím řít, že jsem o tom chvílemi uvažovala. Opět mne zaujala filmová manželka Woodyho Allena, kterou si zahrála Helena Bonham Carter, a rovněž jsem byla překvapená tím, jak je iracionální a neukotvená. Musím říct, že si myslím, že kdybych takto fungovala já, brzy budu mít spoustu problémů… a nebo ne? 😉
  9. Zkouška dospělosti. Film z Rumunského prostředí, který se hodně zabývá otázkou zemí na východě Evropy – zůstat a snažit se změnit zemi k lepšímu nebo odejít někam na západ, kde se žije lépe? Hlavní protagonista s manželkou zvolili možnost zůstat. On však tuto volbu považuje za nešťastnou a pro svou dceru chce jinou budoucnost. Jenomže co všechno pro to je ochoten a schopen udělat a obětovat?

Pokud máte chuť se podívat na filmy mimo hlavní proud v kinech a filmy jiné, než americké, Aerovod je podle mne velmi dobrá volba. Akorát Vás upozorním, že v rámci předplatného nejsou dostupné všechny filmy. Jsou tam třeba i české pohádky nebo i některé filmové novinky, ty jsou ale často dostupné až třeba od června.

Nějaké dlouhé zimní večery před námi ještě jsou, tak třeba Vám tipy přijdou vhod 🙂

Posted in Lifestyle

Zima a Vánoce

Letos jsem po Vánocích přímo toužila. Opakovaně se mne lidi ptali proč. Možná nám reklama říká, že Vánoce mají všichni rádi. Nevím ale, jak moc je mají rádi třeba lidé, jejichž rodiče už nežijí a nemají vlastní rodinu či partnera… Vánoce jsou pro mne hodně rodinné svátky a rodinná témata jsou pro mnohé komplikovaná.

Není to ale jen, ani hlavně, rodina, na co se letos o Vánocích těším. Je to hlavně volno. Také začátek nového roku. A konec staré práce a v novém roce začátek nové. Hlavně ale čas na sebe, čas na odpočinek, čas se zotavit ze změn, které vyvstaly koncem 2019, a které se teď už projevují. Asi jsem se na Vánoce těšila tak moc, až jsem z toho onemocněla… Takže už od pátku 13. prosince jsem doma až do konce roku.

Dnešní článek jsem chtěla napsat hlavně proto, že jsem si při návštěvě lékaře nostalgicky zavzpomínala na doby, kdy jsem byla malá a byla zima. Vybavuji si hlavně ulici Minskou v Brně – je to užší hlavní ulice v Žabovřeskách, v kopci, kde jezdí šalina (tramvaj 😉 ). V zimě tam vždy na sloupech visely velké zvony, vločky, sáně a další zimní symboly z falešných větví jehličnanů, které se tmou začnou svítit. Tady v Brně je máme na mnoha místech, ale na té Minské jsem je vídávala, když jsem chodila domů ze ZUŠky, nejčastěji v doprovodu mámym, a zdá se mi, že tam vynikají. Možná proto, že už je Minská poměrně daleko od centra a nebije se tam tolik světel.

Jsou to pro mne také Vánoční trhy. My tady v Brně jsme doteď mívali velké štěstí, že trhy nebývaly přeplněné. Nepovažuji to tu za významné centrum turismu a zas tak moc místních nás tu taky není. Zdá se však, že poslední roky trhy začínají být přeplněné. Myslím si, že Brno hodně roste a rozvíjí se, a trhy že to reflektují.

Na gymnáziu jsem chodila do sboru a na trhy jsme každoročně chodili zpívat. Vzpomínám na ty doby už asi nostalgicky, třeba i pro to, že vystupování se sborem i sólově mne moc bavilo a dnes už to k mému běžnému koloritu nepatří. No a co si budeme povídat, bylo fajn někdy prostě nesedět v lavici 🙂

Letos mám menší ambici zavést pomalu další zimní tradici – výlet nebo nordic walkingovou procházku. Přijde Vám Vánoční procházka jako samozřejmost? Nebo Vás něco takového naopak vůbec nebere? V naší rodině procházky zvykem nebyly snad vůbec, je to dáno i rodinnou historií úrazů znesnadňujících výlety po svých. V rodině mého manžela a mnoha mých kamarádek však takové výlety byly v dětství velmi běžné. Já je považuji za zdravé a manžel je, možná částečně ze sentimentu, má rád. A tak bych ráda takový výlet přidala do repertoáru Vánočních činností.

Na závěr Vám tu ke střípkům zimních vzpomínek, přání a vizí přidávám Tori Amos a její překrásnou skladbu Winter 🙂

Posted in Lifestyle

Quiche

Jak už jsem Vám někdy povídala, nejsem moc velká kuchařka. V týdnu jím obvykle v jídelně v práci a večeře jím studené. A stejně tak můj manžel. Pokud vaříme, je to obvykle o víkendech a ještě ne nutně každý víkend. Musím říct, že mne to někdy mrzí, protože věřím, že vařit si pro sebe a vědět přesně, co do jídla dáváme, je zdravé a dobré. No a tento podzim jsem se přece jen o maličko zlepšila.

Tato otázka je zejména na ženy: měly jste někdy obavy, že nezvládnete péči o domácnost – úklid, vaření, nákupy, praní a podobné praktické věci? Mívala jsem kamarádku, se kterou jsme obě sdílely tento strach. U mne se týkal zejména vaření. Můj manžel s vařením zkušenosti má, bavilo jej totiž. A tak mi často pomáhal, radil a všeobecně podporoval při vaření. Nedávno jsem se ale rozhodla, že je čas udělat krok do předu a naučit se taky něco vařit (či péct) sama. Vybrala jsem si quiche.

Před asi dvěma lety se mi quiche zalíbil – zachutnal mi někdy v kavárně. Pekli jsme jej jednou spolu s manželem a dopadlo to úplně katastroficky. Můj manžel je sice na vaření šikovný, ale někdy nedodržuje pokyny v receptech. A zrovna u quiche se to skutečně nevyplatilo… Těsto, které se má v lednici chladit hodinu, jsme chladili asi 10 minut, dali jsme do quiche suroviny ve špatném poměru, protože jsme nevěděli, co se zbytkem, a to, co jsme vytvořili, se prostě nedalo jíst….

Naštěstí se mi díky pečlivosti začátečníka povedlo na podruhé quiche upéct tak, že byl dobrý. Bez nehody se to také úplně neobešlo – při jednom pokusu mi vypadla z ledničky forma s předpečeným těstem a těsto se rozpadlo. Sice jsem jej poskládala zpět, ale i tak quiche trochu tekl skrz… Stihla jsem za tento podzim zatím upéct tři quiche. A dnes Vám sem na ně hodím odkazy, abyste si je mohli také vyzkoušet 🙂

  1. Cibulovo-sýrový quiche. Mňam mňam a dokonce vegetariánský! Ta cibule je úplně úžasná. Řekla bych, že tento quiche je takový základní. Suroviny seženete i ve večerce a věřím, že budete moc spokojení.
  2. Dýňový quiche s pražskou šunkou. Tento osudový quiche jsme poprvé úplně zkazili. Při druhém pokusu jsem byla dost nervózní, že je zase celý hodíme do koše a místo snídaně a večeře budeme mít leda kyselý výraz ve tváři. Ale naštěstí se na podruhé moc povedl 🙂
  3. Francouzský quiche. No a do třetice všeho dobrého quiche, na který se teprve chystám! Vypadá úplně úžasně. Navíc od dob Pepka námořníka mám pocit, že ten špenát je určitě moc moc zdravý 😀

Znáte quiche? Máte nějaké tipy na dobré a rychlé jídlo?

Posted in Osobní rozvoj

3 věcí, které bych udělala jinak za posledních 10 let

Další rok utekl a oslavila jsem 28. Protože kolem 18 narozenin jsem prožívala asi doposud nejsložitější období svého dosavadního života a už od té doby uteklo 10 let, rozhodla jsem se, že sepíšu ty nejdůležitější body, které bych změnila a udělala jinak, protože si zpětně myslím, že by mi mnohé starosti umenšily. Ale… na druhou stranu, všechno zlé je k něčemu dobré a o tom budu psát také.

  1. Méně bych jedla. Co naplat, prostě když se člověk nepřejídá, tak méně váží. Nadváha je pro mnohé lidi důvodem nižšího sebevědomí a zdravotních potíží. Pro mne to tak rozhodně bylo a v rozličných podobách se mi to vracelo. Největší problém to byl pro mne ve vztazích. Dokonce se se mnou jeden z mých bývalých přítelů (naštěstí jen krátkodobý) rozešel proto, že jsem pro něj příliš tlustá… Byla to obrovská rána. Stejně jako nezájem mnohých dalších, kteří se mi líbili. Jenomže na stranu druhou… copak by nás měl životní partner mít rád jen či hlavně proto, že jsme štíhlé nebo krásné obecně? Většina z nás si přeje, aby nás partner měl rád i staré, seschlé a šedivé. Z toho titulu musí být jasné, že toužit po hlubokém vztahu a stavět na vizáži je vlastně jako chtít do lesa a u toho jet taxíkem do nočního klubu… Zpět k tématu – moje stravování se velmi změnilo, když jsem se o jídlo začala starat sama. Nečekala na mne svačina na stole, teplá večeře a jídlo přestalo po vlastních nožičkách chodit do lednice. A také jsem začala pravidelně obědvat solidní jídlo, ne fast food. A tuto změnu jsem mohla udělat o dost dříve.
  2. Více bych se hýbala. Trvalo mi docela dlouho pochopit toto – je úplně jedno, jestli jsem v tělocviku byla nejhorší, do každého týmu jsem byla vybraná jako poslední a žádný sport mne ani nebavil. V tělocviku se totiž mnoho druhů sportu vůbec neobjevuje. Hlavně ty nesoutěživé zaměřené na vlastní prožitek tam prostě nejsou. Jít se sama projít, nordic walking, jóga, psychomotorika… znovu říkám: je úplně jedno, jestli i pořád nejhorší jsem. Důležité je jen to něco dělat. Je jedno jak pomalu mi to jde nebo že soused je lepší. Důležité je, že já se hýbu. No a samozřejmě je tu velká provázanost s držením těla, postavou jako takovou a s psychickou pohodou. Je smutné, že mnoho lidí má z tělocviku trauma. Ale věřte mi, v kurzu jógy, který si zaplatíte, opravdu žádnou pětku nedostanete, nemluvě o tabulkách s výkonem.
  3. Rozmyslela bych si, jak se chci vlastně oblékat. Hledání sebe sama může být docela drahá záležitost a v mém případě byla. U nás v rodině se na levné fast fashion hadříky vždy shlíželo a o second handech se nemluvilo. Než jsem si tak nějak srovnala, že chci vlastně nosit áčkové vypasované šaty s obrázky a legíny a občas kalhoty s tričkem, měla jsem hromady oblečení, ze kterého jsem neměla radost. A nebyly to levné hadry… Na stranu druhou, ono hledat svůj styl na účet žen, které oblečení v Asii a Africe vyrábí, by nebylo o nic lepší. V second handech je to složitější s hledáním a velikostmi. Ale sečteno podtrženo, mohla jsem tam hledat a schopnost v sekáči nacházet to pravé tříbit.

No a co vy na to? Kam jste se posunuly za posledních 10 let?

Posted in Lifestyle

Podzimní dovolená v Praze

Tento článek píšu dne 26.10. Dnes večer se změní čas a nastanou už docela jistě dlouhé podzimní večery. Dnes se stmívalo kolem šesté a s tímto luxusem se můžeme od zítřka rozloučit. Dnes jsem si poprvé rozsvítila svíčky a zapálila aromalampu. Začíná ono období, kdy mám na podobné věci náladu. U oběda s rodinou jsem si dala limonádu s příchutí dýně a perníku. První dýňovou polévku jsme si dali na výletě do Prahy, o kterém Vám tu dnes povykládám. Dnes jsem ze skříně vytahovala teplé kalhoty a svetry. Prostě podzim je v plném proudu 🙂

Letos jsme s manželem vyjeli na dvě větší dovolené – do Francie a do Prahy. O Francii jsem Vám dosud nepovykládala, zato jsem se však rozhodla, že Vám povykládám o Praze. Důvod je jasný – zatímco Francie je docela daleko, do Prahy to většina z nás v Česku daleko nemá, takže mnohé tipy můžete využít i o některém víkendu 🙂

  • ZOO Praha. Tímto výletem jsme začali a byl opravdu skvělý. Já jsem opravdu velký milovník zvířat a ZOO Praha mne nadchla zejména tím, že jsem viděla několik druhů zvířat, která jsem dosud nikdy neviděla. Nejvíce se mi líbil člunozobec. Tento pták mne oslovil svým zvláštním smutným pohledem velikých očí. Bohužel si nepamatuji všechny druhy zvířat, které mne zaujaly. Bylo tam množství krásných hlodavců, například velemyš, potom sloni, gorily, klokani, afričtí kopytníci bongové, švábi, supi, snad všechny druhy papoušků Lori… Vstup do ZOO, ve které se dokáže člověk zabavit na celý den až dva, stojí 200 Kč! Lanovka pro milovníky hovadinek potom vyjde na 25 Kč 🙂 Doporučuji nastokrát.
  • Divoká Šárka. Nevěřila bych, že takový kus přírody najdu tak blízko Prahy. Dramatická skaliska, vodní nádrž Džbán (kde bych se popravdě asi nekoupala), potůček, cyklostezky i stezky pro pěší… Dá se zde udělat okruh 20 km i několik kratších, zato ale asi náročnějších výletů po stránce terénu. Výlet jsem si moc užila a moc jej doporučuji.
  • Karlštejn. Tento hrad zná podle názvu každý, ne každý tam však byl. Hrad počítá s turisty, takže na parkovišti, které je asi 2 až 3 kilometry od hradu čekají povozy tažené koňmi, které Vás dovezou až na hrad. My jsme si vyšlapali. Vesnice Karlštejn je moc krásná, akorát Vás na každém kroku honí někdo se suvenýry a nabídkou jídla 🙂 Ve všední den to ale není tak hrozné. Prohlídla byla krásná a vtipná. Připomněla jsem si fakta o Karlu IV. a i z jiných etap české historie, třeba z dob Husitských válek.
  • Obora Hvězda a Břevnovský klášter. Do obory Hvězda se chodíme pravidelně projít, protože docela nedaleko míváme ubytování u mého strýce. Letohrádek hvězda je také hezký. Asi není třeba k němu cestovat odněkud zdálky, ale pokud se třeba jdete podívat na Břevnovský klášter, zahrady a okolí, můžete zavítat i do Hvězdy. Jsou tam také tabule, kde se dozvíte opět o české historii, například o bitvě na Bílé Hoře (1620), která se odehrála doslova vedle jedné ze zdí obory.
  • Ovečka Shaun ve filmu: Farmageddon :). Z nějakého důvodu v Praze chodíme do kina mnohem častěji, než v Brně. Vznikne to tuším tak, že já chci už roky jít do IMAXu, ale vždy tam hrají něco, co vidět vyloženě nechci, nebo co mne nezajímá. Ale protože se už těším do kina, nakonec skončíme v tom normálním. Tentokrát byl v IMAXU Joker. Ne, všechno vidět nemusím… No a tak jsme šli na ovečku Shaun. V kině jsme sice výrazně navýšili věkový průměr, já jsem však z filmu byla nadšená. Sice příběh nebyl vyloženě originální, ale byl milý a roztomile ztvárněný. Doporučuji dětem i dospělým 🙂
  • Balet Valmont. Já osobně bych vybrala spíše operu, ale manžel vybral balet. Nenechte se mýlit, on není žádný milovník divadla. Jenomže já ano a tak se jednou za čas snažíme najít kompromis. Balet se mu líbil, takže snad dobré 🙂 Mně se líbil moc. Tato hra konkrétně byla velmi příběhová a také herecká, ne jen technicky náročná, což bylo skvělé. Příbeh byl působivý, dramatický. Můžete jej také znát jako román Nebezpečné známosti psaný v dopisech.
  • Trojský kanál. Původně jsme chtěli jet trénovat na kajak, ovšem tento plán nešel zrealizovat. Kanál se totiž opravuje. Prohlédli jsme si jej aspoň vypuštěný, ale moc moudří jsme z něj nebyli 🙂 Nicméně takto se asi dá lépe vytrénovat schopnost představit si dno na základě peřejí, které vidíme. Trója je moc hezká čtvrť a procházka kolem řeky byla moc příjemná. Zaujalo mne, že od kanálu do parku Stromovka dříve vedla lávka, ale strhla ji povodeň. Lávku nyní nahradil převozník na motorovém člunu 🙂 Služba je zdarma.

Krom těchto radovánek jsme se také vypravili pro pár knížek do Paláce knih Luxor na Václaváku, prošli si trošku město, koukli do prodejny bosobot, do NILA Store a já jsem sama navštívila čajovnu a obchod U Džoudyho. Poobědvali jsme v hospodě na Blbým místě a já jsem si dala sprite s plzeňským pivem alias Radler. Využili jsme volna a věnovali jsme se vaření, což bylo také skvělé. Jsem moc vděčná, že jsme si udělali také jednu vyloženě kulturní dovolenou. Ve městech jako je Praha či Barcelona mi přijde inspirativní už jen samo chození ulicemi a koukání na ty krásné budovy, na kterých si někdo dal evidentně záležet.

Tak co vy na to, uděláte si také výlet? 🙂 Já si jdu pro hrneček kakaa a přeji příjemné podzimní dny.

Posted in Lifestyle

Nové období před námi

Tentokrát jsem si pro Vás připravila kombinaci dvou svých oblíbených typů článků – jednak je to ten typ, kde sdílím malé množství tipů na aktivity/seriály/filmy/hudbu/produkty, co mám ráda, a druhak je to připomínka toho jak jde čas.

Letos jsem nepřipomínala přechod do druhé poloviny roku, asi jsem jej nepocítila tolik, jako loni. Zato jsem však velmi pocítila přechod z podzimu na léto. Tady u nás na jihu Moravy s příchodem září najednou začalo být chladno.

V červenci a srpnu jsme s manželem mnoho odpolední trávili soukromým tréninkem ježdění na kajaku na Brněnské přehradě. Zajímavé je, že když člověk tráví velké množství času s hlavou a horní polovinou těla pod vodou (eskymování), potom i ve třiceti stupních je mu po chvíli chladno. Když bylo pod třicet, běžně jsem si na eskymování brala termotričko a kajakářskou bundu. Jakmile trénink skončil, oblékla jsem si šaty, chviličku postávala na slunci a za chvíli mi bylo zase obligátní vedro.

Nicméně první týden v září už bylo vše jinak. Slunce se posunulo, takže jenom postát chvíli na slunci už nebylo tak snadné. Na břehu už čekalo několik rybářů až skončíme s tím plašením ryb, aby si mohli dělat své. No a po těch všudypřítomných koupajících se rodinách s dětmi se slehla zem úplně.

Začíná úplně jiná sezóna. A co podle mne k podzimu patří?

  1. Teplé nápoje. Kávička je záležitost celoroční, pro mne hlavně latté. Ze zdravotních důvodů jsem se však rozhodla, že budu pít maximálně tři kávy týdně. No někdy je to teda výzva… Každopádně to znamená, že je potřeba si těch teplých nápojů najít víc 🙂 Tento víkend jsme si s manželem v kavárně dali hustou horkou čokoládu, já s malinami, on s banánem. Byla prostě vynikající! V práci také nastala sezóna kašílků a rýmiček, kerou zároveň považuji za sezónu bylinkových čajů. Léto je na sklonku a určitě mají mnozí z nás doma nasušené bylinky, ať už vlastní či darované. Čas se do nich dát 🙂
  2. Dýně. Můj vztah k dýním sama nechápu. Mám je tak ráda! Před osmi lety jsem dělala narozeninovou oslavu, kde jsme dýně vyřezávali. Nikomu to neříkejte, ale tehdy jsem snad každý den zapalovala svíce v dýních a u strejdy v bytě zůstalo kus zábradlí a kousek podlahy zakapáno voskem už patrně navždy… A pak je tu historka s tím, jak jsem zapálila dýni a položila ji na studni před dům. Po chvíli si říkám, že vidím nějaké jasné světlo. Bylo dost teplo, dýně vyschla a začala hořet… No a krom vyřezávání a zapalování je tu vynikající a jedinečná dýňová polévka, mňam! Nejraději mám ostřejší veganskou verzi s chili a zázvorem, recept však už nemohu najít. Tak Vám zde dám tento trošku podobný recept 🙂
  3. Filmová a seriálová sezóna. Prodlužující se podzimní večery fandí procházkám, ale už i filmovým večerům, posezení doma s přáteli nebo třeba deskovkám. Spontánně bych Vám dala tyto tipy: Stranger Things – skvělý retro seriál, u kterého se člověk může tak hezky bát. Riverdale – také trochu retro seriál příjemně plný klišé a možná trochu přehnaných problémů Amerického maloměsta. Ukradené Vánoce – moje oblíbená Burtonovka, která je tak trochu o krizi identity a o tom, jak lze Vánoce pochopit úplně špatně 🙂

Co patří k podzimu pro Vás? 🙂

Posted in Lifestyle

Jak se plave v divoké vodě

O vodě jsem ještě žádný článek nenapsala. Po svém posledním zážitku ze sjíždění Salzy o prvním víkendu v září jsem se ovšem rozhodla, že se podělím. Nedávno jsem si totiž na vodáckém webu raft.cz přečetla takovou vodáckou story, kterou jsem považovala za kratochvíli, nicméně zjistila jsem, že mi v nepříjemné situaci docela dost pomohla! A to je ten důvod, proč se tu chci dnes podělit o to, co dělat, když uprostře divoké řeky neplánovaně vystoupíte…

Jsem začátečnice na kajaku. Mám za sebou Svitavu, Zámeckou Dyji, 2 x Jihlavu a 3 x Salzu. Absolvovala jsem docela hojné množství tréninků eskymování, asi 17, nicméně v divokém proudu mám stále úspěšnost menší než 50 procent.

Když jsem kolegovi v práci říkala, že trénuji eskymování, tak mi říkal: „Ale to přece nechceš!“ Je to tak, člověk ideálně nechce eskymovat vůbec. Člověk nad lodí dnem vzhůru ztrácí kontrolu, pokud se nedokáže obrátit hned nazpět, a to je vždycky rizikové. Proto je důležité jezdit nejlépe, jak člověk umí – vybírat si trasu, kterou zvládne, držet co nejlépe balanc a v nejhorším se opřít o pádlo a udržet se hlavou nad vodou. Ale… co se dá dělat, začátečník by nebyl začátečník, kdyby to občas nezkazil.

Na vodě to má každý jinak, někdo má lepší první den, někdo druhý. Na více dní jsem zatím nebyla, takže to nemohu říct. Já osobně mám lepší ten první. Jsem méně unavená a jedu lépe. Také jsem se první den na letošní třetí Salze vůbec nevyklopila (po vodácku necvakla či neudělala).

Za noc se však zvedla hladina o 20 cm, ze 130 na 150 podle ennskraft.at. Řekla bych, že pro většinu barakářů a i pro mne to znamenalo hladší sjezd, méně krkolomného kličkování mezi kameny, více rovných vln a méně přepadávajících vln, které zpomalují a hrozí převrácením.

Krátce po výjezdu, asi tak dva kilometry za Wildalpenem, je asi jedna z nejdelších kaskádek na Salze. Můžete si to představit asi jako 200 m peřejnaté vody. Vlny nejsou veliké, ale voda je poměrně mělká, takže při nevhodném najetí na kámen hrozí karambol.

Popravdě vůbec nevím, co se mi stalo. Nevím, zda jsem najela na kámen, nebo se nechala rozhodit vlnou. Zjistila jsem, že obvykle když se převrátím, je to tak rychlé, že ani nevím, co se vlastně stalo. Protože kdykoli mám čas tomu zabránit, zabráním tomu 🙂 A tak se stalo, že jsem se v této kaskádce, docela na začátku, vyklopila.

Nejprve jsem se snažila udělat eskymáka. To se mi napoprvé nepovedlo, ale zvládla jsem se nadechnout. Zádrhel nastal u druhého eskymáka. Kajakář má kolena zaklesnutá pevně v lodi, ale asi se mi při prvním obratu povedlo vypadnout a při druhém eskymákovi jsem vykopla i špricdeku (která drží kajakáře v lodi a zabraňuje tomu, aby do lodi tekla voda). A to je vážení, konec, protože jsem vypadla z lodi… Díky svému poctivému tréninku „krysení“ (nedobrovolné vyplavání z lodi) jsem celkem duchapřítomně chytila pádlo i loď a pokračovala dále po proudu. Moje radost však netrvala dlouho, protože manžel na kajaku na mne volal, ať loď pustím. Nechápala jsem proč, ale pustila jsem ji.

Manžel na mne volal, ať plavu ke břehu. Já bych docela ráda, jenomže jsem zjistila, že to de facto není možné. V jednu chvíli se mi povedlo se zastavit na kameni, stoupnout si a rozhlédnout se. Všude kolem mne byl dost velký proud, který se hnal přes kameny nízko pod hladinou. Musím říct, že jsem se opravdu nechtěla pomlátit. A proto jsem se rozhodla, že nejmoudřejší bude vydat se cestou nejmenšího odporu – prostředkem, nejsilnějším proudem. Z článků o divoké vodě jsem se dověděla, že nutností je plavat NOHAMI NAPŘED. Protože když narazím na kámen, mohu se od něj odrazit. Opravdu do něj nechci narazit nejprve hlavou.

Velkým překvapením, o které se chci podělit hlavně, pro mne byl fakt, že ač jsem měla vestu, helmu a kajakářskou bundu plnou vzduchu, se kterou na přehradě plavu jako nafukovací panák, přesto mne vlny potápěly i s hlavou! To znamená, že mi ledová voda přepadávala přes hlavu a chvílemi jsem musela zadržovat dech. Není to vůbec nic příjemného a proto tu dávám jednu nevyžádanou radu pro všechny, kteří na jakékoli lodi jedou na Salzu: ujistěte se předem, že vydržíte s hlavou pod vodou bez paniky, a také že umíte dobře plavat! Jednak na zádech a druhak kraula, protože v okamžiku, kdy se octnete v hloubce, je to nejrychlejší styl na doplavání ke břehu.

Když jsem kaskádu celou sjela po vlastních a konečně se dostala do hloubky, doplavala jsem ke břehu na malou pláž. I tam jsem samozřejmě musela svést trochu boj s proudem, nicméně už jsem v tomto směru měla určité zkušenosti z minulých sjíždění Salzy. Bylo asi tak 14 stupňů, voda měla okolo deseti. Měla jsem na sobě neopren, tlusté vodácké termotričko, neoprenové termotričko, kajakářskou bundu a vestu. A třásla jsem se zimou. Podotýkám, že jsem „dobře“ stavěná, velmi štíhlý člověk by si podobnou situaci nejspíš užil ještě více.

Nebyla to příjemná situace, ale byla velmi poučná. Uvědomila jsem si, o kolik snazší je jet v lodi, než tou řekou plavat. Loď je rychlá, drží nad hladinou, prostě je to komfort! Zatímco když je člověk vystaven vodě na milost a nemilost, je to něco úplně jiného. Mnozí v této situaci začnou cítit malátnost z toho, jak je ledová voda unavuje. A je dobré vědět, že to je ve skutečnosti velké riziko pro každého, kdo se rozhodne alpské řeky sjíždět.

Nechci tu však nikoho odradit, jenom přimět k většímu vědomí ohledně modré vody. Neříkám: nejezděte tam! Říkám: pokud si sebou nejste jisti, nešetřete na kvalitním vybavení, vezměte si poctivě termotrička, helmu a vestu si berte i pokud si jdete jen zaplavat. Kdyby Vás to náhodou spláchlo, ať má Váš příběh tak šťastný konec, jako ten můj. Byl by určitě ještě šťastnější, kdybych měla o termotričko navíc, ale… nemám ani rýmičku, takže dobré 🙂

Na závěr Vám tu dám odkaz na článek, který mne inspiroval k vytvoření tohoto článku: jmenuje se Faux Pass na Salze. Pokud si říkáte, že to, co zde píšu, zažívají jen kajakáři, tak se přesvědčíte o tom, že i na barace to může být dobrodružství 🙂

Krásný den přeje

N.

Posted in Lifestyle

Čemu věnovat svůj čas?

Nedávno jsem pocítila potřebu si tak nějak zmapovat čemu věnuji a čemu chci věnovat svůj čas. Říkám si, že to je důležité pro každého. Protože to, čemu se věnujeme, je do velké míry spjaté s naší spokojeností.

Tak vzhůru do toho! Já jsem si napsala:

  • Zaměstnání/Práce. Patřím mezi pracující lid, takže to je celkem jasné 🙂
  • Partnerství/Manželství. Pro mne osobně velmi důležité. Pro introverty jsou vztahy jeden na jednoho velmi příjemné a hodně přidávají na kvalitě života. Mít tento typ vztahu v manželství má podle mne dobrou perspektivu. Dříve pro mne tuto funkci vztahu one-on-one mívala nejlepší kamarádka, jenže tyto vztahy obvykle ochably, když si jedna z nás našla přítele. Z mé zkušenosti někteří introverti dovedou tento typ vztahu mít jen jeden, nikdo jiný už potom tak blízký být nemůže.
  • Bydlení/Domov. Někde člověk potřebuje klid a přijetí. Velmi se snažím, aby to doma tak bylo. Aby tu byl klid, soukromí… I proto se v poslední době věnuji Feng Ren Shui. A i proto máme kočičky – pozitivní energie 🙂
  • Studium – Ph.D. Jeden z nejnáročnějších bodů… Je to něco, co je perspektivní do budoucna, ale aktuálně mi nic moc nepřináší. Uplatnila bych zde citát: „Ne vždycky budeš motivovaný. Proto musíš mít disciplínu.“ A upřímně, někdy v ní pokulhávám…
  • Cestování. Pro mne osobně bod moc důležitý. Pro někoho je to naprostá hračka – koupí letenky a jede. Pro mne cestování vyžaduje plánování a dokonce i při letošní svatební cestě do Francie jsem začala pociťovat mírné statické tření. Komfortní zona známého – dat v mobilu, stejné kultury, všudypřítomných autoservisů, levného benzinu, známých a levných kempů… je prostě silná.
  • Kajak. Docela novinka letošního roku. Loni mne kamarád trochu přemlouval, že příští rok musím jet na Salze „s nimi“ na kajaku. No a kupodivu se to plní! V zimě jsem chodila na bazén se učit eskymáka a už mám za sebou jednu Salzu na kajaku 🙂 Voda je pro mne nesmírně drahá od dětství a proto je to teď pro mne velký koníček.
  • Sport – jóga, turistika. Jemná práce se svým tělem, která kompenzuje sedavé zaměstnání, dodává čas strávený v přírodě či meditaci, obrat k sobě. Těmto aktivitám se věnuji každý týden a považuji je velmi důležité pro mé zdraví. Samozřejmě se mi někdy nechce, ale snažím se jich držet, i když je toho zrovna moc. Protože bez zdraví nejde nic.
  • Kultura – koncerty, divadlo, seriály, filmy. Tohle je kupodivu oblast, kterou také docela zanedbávám a potom mi chybí. Nejlépe jsou na tom seriály, ale všechno ostatní upadá. Nejhůř je na tom divadlo. A už je to věky, co jsem objevila novou kapelu… nějaké tipy? 🙂
  • Osobní rozvoj – zejména Arteterapeutický ateliér. Moc důležitá aktivita, zároveň umělecká, společenská… 8 měsíců z roku. A chci pokračovat 🙂
  • Blog. Ten je zase o seberealizaci a dávném kladném vztahu ke psaní 🙂
  • Zpěv, hra na nástroj. Dávné zájmy, které trochu upadají… Žádná možnost pro mne věnovat se zase více zpěvu mi nepřipadá správná. Sbor vyžaduje příliš mnoho času, kapela také, na lidušku už jsem moc stará… No a tak nejčastěji zpívám u ohně a občas si udělám o víkendu čas doma. Všechno má svůj čas a třeba zase bude pro zpěv a hudbu v mém životě příznivější doba 🙂
  • Kočičky. Z práce spěchám domů za manželem a kočičkami. S manželem se můžeme potkat i jinde, ale kočičky jsou vázané na byt. A chybíme jim, když tu nejsme.
  • Vztahy, společnost. Jako správný člověk 21. století tu uvádím skoro samé individuální cíle a činnosti. Potkat se s lidmi, které mám ráda, na podobných aktivitách, je skoro nemožné. Daří se to na Arteateliéru, na vodě, občas na koních, občas na koncertech, na festivalech… a občas v kavárně. Ale co si budeme povídat, na střední to bývalo lepší. Ale there is no going back…
  • Auto. Není to jen o řízení, je to také o servisování, péči, vybavení…
  • Vaření, zdravá strava. Je to pro mne důležitá hodnota, ale opět jako u správného člověka 21. století jde celkem proti mé pracovní době a proti době, kterou chci věnovat svým zájmům. Snažím se, ale mám velké rezervy. Můžete si také všimnout, že na blogu nemám jediný recept 🙂
  • Zdraví – péče o záda, klouby, celkově… Souvisí s pohybem a stravou. Také s pravidelnými návštěvami lékařů.
  • Autentický šatník. Řekla bych, že to je skoro hotový projekt! Mám za sebou 22 měsíců autentického oblékání a šatník už je opravdu hodně vymazlený. Ladím jen detaily.
  • Přírodní kosmetika. Opět souvisí hodně se zdravím. Vyžaduje nějakou míru hledání věcí na blozích, eshopech… V sámošce člověk tyhle věci moc nesežene. Ale ve zdravé výživě už je to lepší 🙂
  • Čtení knih. I letos jsem si dala výzvu na goodreads.com, že přečtu 20 knih. Nejsem si tím úplně jistá, už proto, že některé mé cíle jdou časově proti sobě a nestíhám je, a také proto, že knihu o Feng Ren Shui od Evy Joachimové už studuji skoro dva měsíce – některé pasáže čtu znova a dělám cvičení – přitom mám mít asi tak knihu na dva týdny, abych svůj cíl splnila. No co… Všechno vyjít nemůže 🙂

No a co na to vy? Jaké priorty máte vy? Co Vám sní nejvíce času?