Posted in Lifestyle

Studium Teleinformatiky

Zvažujete studium Teleinformatiky na VUT v Brně, Fakultě Elektrotechniky? Tak to jste tu správně! V tomto článku se můžete dovědět, jaké bylo studium, očima čerstvé absolventky 🙂

Magisterské studium Teleinformatiky jsem úspěšně ukončila v roce 2016. Některé věci už se od té doby změnily, takže prosím neberte dogmaticky nic co říkám. Takhle to bylo za mě a pokud se rozhodnete Teleinformatiku studovat, nepochybně se i za dobu vašeho studia mnohé změní. Co se tak může změnit? Například někdo napíše nová skripta a vytvoří nové studijní materiály. Některé kapitoly jsou vyřazeny a přidány nové. Některá cvičení se mění. Pro obrovskou míru opisování je zavedena ústní zkouška. Pro ohromnou náročnost je ústní zkouška zrušena. U zápočtu je zavedeno minimum, protože kdo má pořád opravovat ty zkoušky za F. U zápočtu je zrušeno minimum, protože není koho zkoušet… Změní se vyučující a pojme to úplně jinak… To je prostě koloběh života.

Chci to vůbec studovat?

Inženýrství je obor velice specifický. Co je na něm „skvělého“? Chronický nedostatek odborníků v informatice, elektrotechnice a strojním inženýrství. V oběžníku VUT jsem se opakovaně dočetla, že studenti FEKT (Elektroinženýrství) a FSI (Strojárna) bývají nejspokojenějšími absolventy VUT, kteří, být zase mladí a znovu podávat přihlášku, by volili stejně.

Při studiu je poměrně velký rozsah brigád, které můžete vykonávat, a jsou odborné. Pokud chcete, můžete prodávat na stánku, v McDonaldu, dělat číšníka, tančit v baru… ale můžete také dělat stáž nebo juniorskou pozici u IT firem, které si Vás rády zaškolí. Je to jeden z oborů, kde můžete během studia získat praxi.

Studium jako takové je zase specifické tím, že jste v prostředí, kde je převaha mužů. Vlastně ani nevím, co bych k tomu více řekla, tak to prostě je.

Další důležitá informace je, že vyberete-li si Teleinformatiku, budete mít mnoho spolužáků! Já jich v prvním ročníku měla 120 a dokončilo nás obor kolem 80ti. Na Masarykově Univerzitě jsou i obory, kde je pouze jeden člověk! Nebo zkrátka obory s malými kolektivy. U nás je to velký kolektiv, opravdu velký.

Teleinformatika je obor, kde musíte do školy hodně chodit. Chcete-li studovat třeba Informační Technologie na VUT, potom máte mnoho domácích projektů. U nás naopak máte mnoho laboratoří, měření, simulací, a používáte v laboratořích drahé, velké a těžké přístroje, u kterých musíte být fyzicky přítomni. V prvních letech mé studium připomínalo svou časovou náročností studium na střední škole, byla jsem tam prostě 5x týdně.

Nestačí být jen člověk se šikovnýma rukama, který zbastlí cokoli (Znáte někoho, kdo Vám opraví auto, které neopravili v servisu? Já už ano 😉 ). Nicméně ani bastlířské superschopnosti, které mohou být třebas darem od boha, nestačí na to, aby člověk prošel třemi semestry matematiky, dvěma semestry fyziky a teoretické elektrotechniky. Já osobně jsem na gymnáziu v matematice byla průměrná – když jsem se nesnažila, byla jsem horší průměr (3-4ky), když jsem se snažila, byla jsem lepší průměr (1-2ky). Moje znalosti mi stačily bez problému a matematika pro mě byla předmět za odměnu, který mi hladil ego 😛 Jenomže ne každý prošel tak drsnou matematikou na střední…

Ještě zajímavější pro mně byla fyzika a teoretická elektrotechnika. Ve fyzice se nám vystřídalo více učitelů na střední, občas jsem chyběla na nějaké kapitoly pro své aktivity typu sborový zpěv, a ejhle, o takovém vlnění i nakloněné plošině jsem věděla leda tak starou belu… Nejsmutnější je fakt, že jsem první týden školy zjistila, že nevím, co je cívka a kondenzátor, natož tranzistor! Naštěstí je v prvním ročníku tzv. seminář matematiky, fyziky a elektrotechniky, kde má každý možnost dohnat co mu chybí. Místo matematiky jsem pila kafíčko v bufetu, ale ve fyzice a elektru se mi kouřilo od pera…

Moje pozorování říká, že kdo se snažil, dal to. Ne třeba naprosto oslňujícím způsobem, ale dal. Ve většině předmětů, hlavně v matematice, bylo možné získat „snažítka“, body navíc, dělat úkoly… Matematika mi šla, a i tak jsem opakovaně byla u zkoušky překvapená, jak je zadání těžké, a byla jsem ráda za svoje body navíc. A to jsem nebyla na propadnutí. Zkoušku či předmět nejčastěji opakovali ti, kteří si řekli, že body navíc nepotřebují, na cvika a přednášky není čas a „prostě to nějak dají“. Mně osobně se pokorný přístup ke zkoušce vyplatil a doporučila bych ho každému.

Nicméně i zde, jako na každém jiném oboru, platí, že pokud to nemá být, nebude to, a neprojdete, i kdybyste byli nejchytřejší, nejpokornější a nejsnaživější… Nejspíš proto, že na Vás čeká jiná příležitost či jiný obor, který je ten pravý.

Velkou výhodou studia je to, že nebývá nijak náročné se dostat, jediný háček je v tom se udržet a věnovat studiu čas a energii.

Na FEKTu jsou báječné možnosti vycestování do zahraničí, zapojení se do vědeckých projektů a i studenstká kultura není chudá. Máme časopis e-FEKT, Hudbu z FEKTu, mnoho studentských párty (Halloween, Vánoce, začátek školy, konec školy…), sportovní utkání mezi univerzitami, 2 sporty za semestr zdarma, turnaje v deskových hrách… mnoho těchto akcí má na svědomí organizace SPS, Studenti pro Studenty. K tomuto spolku se můžete přidat a stát se třebas hlavním organizátorem Hudby z FEKTu, a to už je pěkná manažerská praxe! Máme i mocný Akademický senát, jste-li politicky angažovaní.

V rámci sportů i mimooborových předmětů se můžete vzdělat v naprostých základech psychologie, vědomého přístupu k tělu (jóga, dech, psychomotorika…), prezentačních dovednostech, dějinách techniky atp. Můžete si také udělat pedagogické minimum a stát se učitelem odborných předmětů na střední škole.

Teleinformatika má dva sesterské mezifakultní obory, Informační bezpečnost (FEKT – Právnická fakulta MUNI) a Audioinženýrství (FEKT – JAMU). Tyto obory mají přijímací zkoušky náročnější. Teleinformatika má zkoušky méně náročné a i podmínky přijetí bez příjímací zkoušky (studijní průměr, účast na soutěži, SOČ, olympiádě…) jsou méně přísné. Důsledkem je to, že teleinformatiku studují studenti opravdu nadaní, chytří a ctižádoství, studenti, kteří jsou tak nějak v průměru (například zas tak ctižádostiví nejsou nebo mají hodně mimoškolních aktivit), ale i studenti, u kterých se člověk podiví, co tam vlastně dělají, protože nemají motivaci, snaží se projít jen a pouze cestou nejmenšího odporu.

Nicméně i díky takovému přijímacímu řízení je atmosféra poměrně pohodová – žádné kdo s koho, ty nebo já, musím tě porazit, nebo neseženu práci… opravdu ne. Poměřovat se s někým určitě můžete, ale na práci vás to neohrožuje. Podrážení nohou se také nenosí, není proč. Jak jsem z gymnázia dobře znala, že jsme „prestižní ústav, a pokud se vám to nelíbí a vaše výsledky tomu neodpovídají, běžte jinam“. Nic podobného jsem za celé studium neslyšela. Atmosféra prostě není implicitně soutěživá.

Na jednotlivé předměty také studenti dávají zpětnou vazbu, což je bezva. Někdy se díky ní něco zlepší, někdy ne… Ale svůj hlas máte. Ovšem občas, když jsem hodnocení četla, říkala jsem si, že více lidí by si mělo založit svůj blog, kde si stěžují, nebo zajít do hospody. Někdy se říká, že selský rozum je květina, která nekvete na každé zahrádce. Za mě je podobnou květinou i takt a slušné chování. Tak jsem si taky postěžovala 😀

Je to dlouhý post plný informací… Ale pokud to nestačilo, neváhejte se ptát v komentářích 🙂

N.

 

Reklamy