Minulý pátek jsem měla velmi špatný den. Dokonce až tak špatný, že jsem zrušila dlouho plánovaný sraz s kamarádkou a zavřela se sama doma, zatímco můj muž vyrazil na třídní sraz. Poflakovala jsem se a uprostřed toho navozování lepší nálady mne napadlo, že bych mohla udělat příspěvek na charitu.
Nebyla to žádná náhoda. Četla jsem nedávno knihu Lykke od Meika Wikinga, kterého možná znáte jako autora knihy Hygge. Mně je Hygge líbilo, ale Lykke se mi líbilo víc! Jen tak pro pořádek – Hygge je něco jako útulno či sladké nicnedělání, pohodička, a Lykke je štěstí. Právě jedním z doporučených způsobů jak se cítit šťastnější a mít ze svého života pocit, že má smysl, je pomáhání druhým. Samozřejmě má mnoho forem od koncertů v domově důchodců po veřejně prospěšné práce či poradenství. Já jsem si v tento (ne)náročný páteční večer vybrala právě tu charitu….
A co jsem tam věnovala? Všechno oblečení, které jsem skladovala ve své poličce s oblečením, které chci poslat dál – na bazárcích s jinými ženami, na Vinted.cz nebo v posledním případě do kontíku. A tak mě napadlo, že na ty Vánoce do toho kontíku nehodím jen to ošklivé oblečení s dírkami, ale i pár opravdu hezkých kusů. Pro lidi, kteří potřebují oblečení na pohovory do nové práce. Pro ty, kteří chtějí začít znovu.
No, já hlavně doufám, že to k těmto lidem dojde… že červený charitativní koš a koš s nápisem charita opravdu je charita. Ale lepší nápad jsem zatím nedostala (neváhejte mne inspirovat)!
Zapřemýšlela jsem, co ještě charitativního jsem letos udělala:
- Staráme se o kočičky z útulku – adoptovali jsme je už loni, ale pečlivě se o ně staráme i přes to, že mají občas zdravotní obtíže nebo si vymrčují venčení (že kocourku…).
- Po té, co zemřela předchozí obyvatelka našeho bytu, velmi mladá, rozhodla jsem se na žádost pozůstalých přispět na organizaci Dobrý anděl. Pozůstalí si to tak přáli místo květin.
- Několik dárků k Vánocům a věcí do domácnosti jsem pořídila třeba v Kočičím Pelíšku, kde jde výtěžek z některých předmětů do útulku Opuštěné kočičí tlapky.
Mám rezervy… ale aspoň něco! V příštím roce se chystáme věnovat granule, na které je náš kocourek alergický, také útulku Opuštěné kočičí tlapky. Dlouhodobě se snažím nakupovat zejména fair trade, second hand nebo local produkty v obchodech.
Je však pravda, že v Lykke se hovoří o tom (spoiler alert), že je dobré dělat adresné skutky a poznat osudy lidí, kterým pomáhám. Protože potom člověk vidí výsledky, i když samozřejmě ne každá pomoc je úspěšná. Pokud dlouhodobě přispíváme na léčbu nemocných rakovinou, určitě někteří z nemocných nepřežijí… Ale jiní zase ano. A můžeme přispět i ke kvalitě jejich života.
(stále spoiler alert) Mě osobně také zaujala taková ta přátelská pomoc. Pokud vím, že moje dobrá kamarádka prochází těžkým obdobím, pozvu ji na oběd nebo na večeři, strávím s ní nějaký čas… a nebudu se nutně ptát, zda potřebuje pomoc. Není potřeba se jí hned plést do života nebo ji analyzovat. Jeden hezký večer je podle mne velmi dobrým přátelským servisem.
Co na to Vy? Plánujete letos nějakou charitu?
Za rohem 